Osidlování vesmíru je sice teoreticky možné, ale z finančních důvodů celkem nepravděpodobné, k masivnímu osidlování Marsu tedy v blízké době nedojde, domnívá se český astronom Luboš Perek. Vědá má ale podle něj před sebou dlouhodobý úkol v podobě pozorování vesmírných těles podobných Zemi, které může přispět k poznání naší minulosti. Perek se v životě zabýval zejména vesmírnými mlhovinami a kosmickým odpadem. V pátek 26. července slaví 100. narozeniny.
Legendární český astronom Perek slaví sto let. Vůči osidlování kosmu je skeptický
„Cesta na Mars trvá několik měsíců, je nákladná a problémem je i cesta zpět. Satelit se musí dostat na oběžnou dráhu Země, pak dalších planet, pak se musí stát umělým měsícem Marsu. Dále tam musí dopravit živého člověka, který si tam musí zajistit existenci,“ uvedl Perek. Osidlování Marsu by mohlo podle něj nastat až v řádech staletí nebo tisíciletí.
Vědci ale mají podle Perka před sebou dlouhodobý úkol v podobě pozorování těles podobných planetě Zemi. Mohou tak odhalit, kam by se vývoj ubíral, kdyby nedošlo k vyhynutí dinosaurů srážkou Země s meteoritem. „Přežili jen malí živočichové žijící v norách, kam se nedostaly silné zvukové kmity. Nevíme, v co by se dinosauři přetvořili nebýt jejich vymření. Co se stalo s ostatními planetami? Prožily to také?“ řekl Perek. Zkoumání planet v různých stádiích vývoje by mohl odhalit i budoucí vývoj Země.
Expert na kosmický odpad
Perek se v minulosti zabýval kosmickým odpadem, který ve vesmíru zanechá každé těleso letící ze Země. „V padesátých letech tam skoro žádný odpad nebyl, astronomové tedy neviděli potřebu se jím zabývat. Pak se ale kosmická činnost rozrostla. Každý z desítek až stovek vypuštěných satelitů tam zanechal nějaké neaktivní objekty,“ vysvětlil.
Perek navrhl, aby sekretariát OSN udržoval seznam těchto předmětů. Ten se udržuje a funguje dodnes. „Když odborníci zjistí, že stát vypustil do vesmíru předmět, ale neoznámil to, je k tomu správcem seznamu vyzván,“ doplnil.
Podle Perka patří 95 procent objektů ve vesmíru ke kosmickému odpadu a ten bude stále narůstat. Zaujímají dost místa a je potřeba zajistit, aby se nesrážely s aktivními objekty. K tomu je nutné vysoce přesné pozorování drah objektů. „Pro každý objekt dokážeme odhadnout potřebný prostor i časově. Je ale potřeba přesnost pozorování zvyšovat,“ řekl Perek.
Jako vedoucí Úřadu OSN pro vesmírné záležitosti zažil první let československého astronauta Vladimíra Remka do vesmíru v roce 1978. Podle Perka nastal v té době okamžik, kdy musel letět někdo, kdo není ani Rus ani Američan, a vybrán byl právě Remek. Oba pánové se setkali před pár lety v Moskvě. „Zeptal jsem se ho na dojmy z cesty zpět. Měl tam jen takovou klec, ve které se pohyboval. Říkal, že dokud to bylo vše ve vzduchoprázdnu, bylo to potichu. Pak atmosféra houstla a ozývaly se nepříjemné zvuky. Jemu se podařilo projít stokilometrovou vrstvou, kde se objekt chová jako velice rychlé letadlo. Vyžadovalo to nesmírnou statečnost,“ vysvětlil Perek.
Žijící legenda české vědy
Luboš Perek svým vědeckým dílem zasáhl do řady oborů, především stelární statistiky a dynamiky Galaxie, výzkumu planetárních mlhovin, kosmického práva a problematiky kosmického smetí. Vychoval přitom řadu následovníků v čele s Lubošem Kohoutkem, Petrem Lálou, Ladislavem Sehnalem, Janem Paloušem a Jiřím Grygarem. Významným počinem k rozvoji stelární astronomie se stalo vydání katalogu planetárních mlhovin v roce 1967, na jehož tvorbě se podílel spolu s Lubošem Kohoutkem.
Jméno Luboše Perka je spjato i se vznikem dvou velkých dalekohledů v ČR. Zasloužil se o vybudování 0,6m reflektoru univerzitní observatoře Masarykovy univerzity v Brně a 2m Zeissova reflektoru v Ondřejově, dodnes největšího dalekohledu v ČR. Od roku 2012 nese tento dvoumetrový dalekohled oficiální pojmenování „Perkův dalekohled“.
Perkův dalekohled
Perek sehrál klíčovou úlohu i při založení Stelárního oddělení Astronomického ústavu ČSAV, jehož ředitelem byl v těžkých letech tzv. normalizace 1968–75. Byl rovněž předsedou České astronomické společnosti v letech 1989–1992. Na mezinárodní scéně reprezentoval českou vědu zejména v komisích a exekutivě Mezinárodní astronomické unie (IAU), organizaci COSPAR, Mezinárodní astronautické federaci (IAF), Mezinárodní astronautické akademii (IAA), Mezinárodní radě vědeckých unií (ICSU) a v úřadu generálního tajemníka OSN pro kosmický prostor. Od roku 1967 do roku 1970 byl generálním tajemníkem Mezinárodní astronomické unie IAU.
V letech 1968 až 1975 byl ředitelem Astronomického ústavu Československé akademie věd. V roce 1974 ve funkci přijal amerického astronauta česko-slovenského původu Eugena Cernana a převzal od něj československou vlajku, kterou měl s sebou v roce 1972 na Měsíci. Tato vlajka je dnes k vidění návštěvníkům ondřejovské hvězdárny v návštěvnické galerii Perkova dalekohledu. Podobně se ujal výstavy měsíčního kamene v roce 1970, kterou také nikdo z oficiálních struktur nechtěl zorganizovat, takže za měsíční horninou dovezenou na Zemi misí Apollo 11 se tehdy jezdilo na observatoř do Ondřejova.
Luboš Perek ve Studiu ČT24 (zdroj: ČT24)
Od roku 1976 působil Luboš Perek v New Yorku jako vedoucí oddělení pro záležitosti kosmického prostoru sekretariátu OSN a ředitel Úřadu OSN pro záležitosti kosmického prostoru. Ve funkci byl až do roku 1981. V této své pozici významně přispěl k vypracování pravidel kosmického prostoru a upozorňoval především na rostoucí množství kosmického smetí, ohrožujícího družice a další kosmická tělesa. Dále se v OSN věnoval významu geostacionární dráhy v kosmickém prostoru. Jeho návrhy předložené k jednání v OSN v letech 1998 a 2001 přispěly k rozřešení mezinárodního právního sporu o geostacionární dráhu.
V letech 1980 až 1982 byl Luboš Perek po dvě volební období prezidentem Mezinárodní astronautické federace IAF. V letech 1996 až 2006 působil jako člen sboru ředitelů Mezinárodního ústavu kosmického práva.
Oceňovaný vědec
V roce 1971 mu byla udělena vědecká Keplerova medaile, v roce 1973 Kopernikova medaile a v roce 1974 zlatá medaile ČSAV Za zásluhy ve fyzikálních vědách. V roce 1992 mu pak byla udělena cena Julese Janssena, nejvyšší ocenění Francouzské astronomické společnosti, udělované významným světovým astronomům. V roce 1999 zase obdržel Cenu Františka Nušla, udělenou Českou astronomickou společností za jeho celoživotní vědeckou, odbornou a popularizační práci v astronomii a příbuzných vědách.
V roce 2006 získal Luboš Perek Medaili Mezinárodní astronautické federace IAF za vynikající příspěvek k činnosti této federace a v roce 2009 Medaili Učené společnosti ČR. Je po něm také pojmenována planetka číslo 2900.