V posledních letech po celém světě výrazně přibylo velkých predátorů, kteří se vyskytují na místech, kde dříve vůbec nebývali. Co s tím?
Případů, kdy se zvířata objevují na místech, kde je lidé nepamatují, je v posledních letech mnoho. Doposud se pracovalo s teorií, že jde o zvířata, která patří k lokálním populacím, jež se vrací k dřívějším stavům. Nejčastěji díky úsilí záchranářů. Tato zvířata by se měla šířit do nových teritorií.
Vědci z Dukeovy univerzity v Severní Karolíně ale tento problém popsali úplně jinak. Ukázali totiž, že zvířata, jako jsou aligátoři, mořské vydry nebo další velcí predátoři, do žádných nových ekosystémů nepronikají. Ve skutečnosti se podle tohoto výzkumu dravá zvířata jen vracejí do svých původních lovišť, odkud je lidé vyhnali, nebo kde je vyhubili.
„Už nemůžeme pokládat výskyt velkého aligátora na pláži nebo korálovém útesu za něco výjimečného,“ uvedl Brian Silliman, který se na tomto výzkumu podílel. „Nejedná se o žádnou výjimečnou situaci, jde jen o návrat ke staré normě – tedy k tomu, co tu bylo předtím, než jsme zvířata vyhnali do jejich posledních útočišť,“ vysvětluje americký vědec. „A ona se teď vrací.“
Jeho tým analyzoval údaje o výskytu celé řady velkých druhů zvířat, která se v poslední době vrací do přírody; jednalo se například o aligátory, mořské vydry, říční vydry, plejtvákovce šedé, vlky, pumy, orangutany a orly bělohlavé.
Všechna tato zvířata vědci dlouho pokládali za specializovaná na určitý druh životního prostředí, například aligátory za specializované obyvatele bažin a močálů. Jenomže všechny tyto studie jsou provedené moderními vědci v moderní době – tedy až poté, co jsme zvířata dávno v jejich původním prostředí vyhubili, anebo se jejich populace prudce snižovaly.
Teprve nyní, když se některé druhy vracejí k původním stavům, vidíme, jak jsou tito savci i další zvířata schopní přizpůsobovat se různým podmínkám i jak jsou kosmopolitní, popsal Silliman.
Ukázalo se to například na jídelníčku aligátorů. Ti byli schopní bez problémů proniknout a přizpůsobit se mangrovům; dnes tam asi 90 procent jejich potravy tvoří rejnoci, žraloci, krevety a ostrorepové.
Jak toho využít?
Tato neočekávaná schopnost vracejících se druhů adaptovat se představuje pro biology i environmentalisty spoustu nových příležitostí. „Říká nám to, že druhy mohou prosperovat ve velkém množství ekosystémů. Tak třeba mořské vydry se jsou schopné adaptovat i na mořské zátoky bez chaluhových lesů, kde žily dříve. Takže víme, že i když se tato místa v důsledku změn klimatu mohou měnit, nebo budou zanikat, vydry to přežijí. A možná jsou dokonce schopné žít i v řekách, uvidíme už brzy,“ naznačil vědec, jaký vliv má dopad práce na snahu o záchranu druhů.
Ukazuje se současně, že návrat velkých predátorů má na místa, kam znovu přicházejí, pozitivní dopad. I tady slouží jako příklad mořské vydry, které brání přemnožení mořských řas. Když se dostaly do zátok, kde k tomu docházelo, začaly tam redukovat populaci krabů. Ti se živili mořskými plži, jejichž potravu tvoří právě řasy.
Ochrana těchto míst by se dala řešit i průmyslově, ale stála by desítky milionů dolarů – mořské vydry to udělají bez jakýchkoliv peněz od daňových poplatníků, dodává Silliman.
