Vědci ze Sydneyské univerzity zjistili, že ryby vystavené vysokým teplotám a chemikálii, kterou obsahují plasty, rostou pomaleji. Z jejich nové studie vyplývá, že kombinace globálního oteplování a znečištění může mít zničující dopady na úbytek mořských živočichů.
Kombinace oteplování a běžných chemikálií zmenšuje ryby. Experti varují před velkým problémem
Autoři studie tvrdí, že ryby vystavené chemikálii bisfenol A potřebují k růstu ve vodách s vysokou teplotou více potravy. Sloučenina se běžně používá při výrobě plastů a podle odborníků narušuje u živočichů komunikaci mezi buňkami, což má dopad na jejich metabolismus a růst. U lidí je látka spojovaná s nepříznivými následky pro vývoj či imunitní systém. Ročně se po celém světě vyrobí miliardy tun této sloučeniny.
Vědci vystavili ryby druhu dánio pruhované (Danio rerio) množství bisfenolu A, které se běžně vyskytuje ve vodních tocích. Zjistili, že chemická látka při teplotě 24 stupňů Celsia snižuje množství energie, které ryby potřebují k růstu. Sloučenina naopak brzdí růst při třiceti a více stupních. To je přitom teplota, v níž v důsledku globálního oteplování žije řada mořských živočichů.
Biolog Frank Seebacher, který výzkum vedl, tvrdí, že je proto naléhavě potřeba zmírnit klimatickou změnu a současně omezit množství plastového odpadu. Jinak podle něj hrozí, že se sníží populace určitých druhů, což v kombinaci s rybolovem může vést k jejich úplnému zániku.
Nejohroženější oblastí je jihovýchodní Asie
Autoři studie, kterou vydal odborný časopis Proceedings of the Royal Society B, uvádí, že oteplováním, znečištěním a rybolovem je nejvíce ohrožená jihovýchodní Asie, jižní část Severní Ameriky a severní část Jižní Ameriky.
Bisfenol A se do moře dostává z odpadních vod a také z rozkládajících se plastů. Velké množství chemikálií je podle vědců v blízkosti výrobních závodů.
Omezením výzkumu je skutečnost, že vědci studii provedli na malých sladkovodních rybkách. Očekávají nicméně podobné výsledky i u dalších druhů.
„U obratlovců jsou velmi zachovalé všechny endokrinní systémy, takže je nepravděpodobné, že by mezi nimi existovaly obrovské rozdíly v tom, jak reagují na bisfenol A. Ale tato možnost existuje a musíme ji ověřit,“ konstatuje Seebacher.