Když vědci modelovali letošní hurikánovou sezonu, předpokládali, že bude patřit k těm silnějším. Ale nejenže se to zatím neděje, v současné době je dokonce málo cyklon po celé planetě. Meteorologie vysvětluje, proč tomu tak je.
Od začátku hurikánové sezony v Atlantiku uběhly už téměř dva měsíce. Modely předpovídaly, že bude nadprůměrně silná, ale zatím je její aktivita výrazně pod dlouhodobým průměrem.
Například vloni jsme už touto dobou měli za sebou mimořádně silný a časný hurikán Beryl, který zpustošil část Návětrných ostrovů na jihovýchodě Karibiku. Jenže nejen oblast Atlantiku je letos nezvykle klidná. Podprůměrný výskyt tropických bouří a cyklon hlásí všechny čtyři hlavní oblasti severní polokoule – tedy i severovýchodní Atlantik, severozápadní Pacifik a sever Indického oceánu. Co se to děje s počasím?
Vysvětlení není úplně snadné. Jedno z měřítek, které se pro účely hodnocení tropické aktivity hodí, je takzvaná akumulovaná cyklonální energie, která kombinuje maximální rychlost větru a dobu života dané bouře. V současnosti vykazuje pro severní polokouli jako celek třetí nejnižší hodnotu od začátku sedmdesátých let, kdy jsou tato data v souvislosti s nástupem meteorologických družic k dispozici. Ve srovnání s dlouhodobým průměrem dosahuje pouhých 41 procent. Přitom z hlediska počtu pojmenovaných systémů je letošní rok zatím na průměrných hodnotách, nicméně drtivá většina z nich byla buď poměrně slabá, nebo neměla dlouhého trvání.
Voda přináší bouře
Faktorů, které stojí za letošní dosud poměrně klidnou sezonou tropických cyklon severní polokoule, je několik. Zásadní pro jejich vznik je teplé moře – při pohledu na aktuální teplotu povrchu mořské vody je patrné, že v oblastech rozhodujících pro vznik cyklon se v tropickém pásmu střídají oblasti s nadprůměrnou a podprůměrně teplou vodou, zatímco v subtropických oblastech je voda často výrazně teplejší než normál – s čímž mimochodem souvisely i nezvykle intenzivní přívalové lijáky v USA v minulých týdnech.
Další faktory se už ale liší v jednotlivých tropických oblastech. Tropický Atlantik byl v posledních týdnech pod vlivem atmosférických podmínek napomáhajících rozvoji sestupných pohybů, což je stav, který brání výraznějšímu rozvoji tropických bouří a hurikánů. Podobná situace se nyní týká i severovýchodního Pacifiku. Nad ním to ale během června bylo jiné, což se projevilo vznikem pěti tropických bouří včetně dosud nejsilnějšího letošního hurikánu Ericka, který zasáhl jako hurikán čtvrtého stupně jihozápadní a jižní Mexiko, kde si vyžádal 23 obětí a čtvrtmiliardové škody .
Severozápadní Pacifik po klidném jaru zaznamenal první tropickou bouři až 11. června, která následně zesílila na tajfun Wutip – šlo o třetí nejpozdější začátek sezony tajfunů. Zatím nejsilnějším letošním tajfunem byl Danas, který z nezvyklého směru – od jihozápadu – zasáhl začátkem července Tchaj-wan. Danas způsobil škody za 100 milionů dolarů a připravil o život čtyři lidi.
Konečně vznik tropických cyklon v severoindické oblasti je úzce spjat s nástupem proslaveného indického monzunu. Ten letos dorazil o devět dnů dříve, než je dlouhodobý průměr, přičemž za uplynulý měsíc zatím přinesl asi o deset procent více srážek, než je obvyklé. Tropické cyklony se tvoří hlavně v období před nástupem a po skončení monzunů, takže jejich dřívější nástup zatím znemožnil vznik jakéhokoliv pojmenovaného systému v tomto roce. Monzunové období končí až na podzim, takže právě potom lze s větší pravděpodobností čekat vznik tropické cyklony v této části světa.
Klid před bouří
Nicméně současný klid by mohl poměrně brzy skončit v oblasti Atlantiku. Zde totiž v posledních týdnech vanou slabší pasáty, tedy pravidelné severovýchodní větry mezi obratníkem Raka a rovníkovou oblastí, což vede k menšímu promíchávání vody a tedy snadnějšímu oteplování. Teplota vody zde v posledních dnech už dosáhla nadprůměrných hodnot. Naopak na severovýchodě Pacifiku pasátová cirkulace zesílila.
Současně se v oblasti Karibského moře očekává zeslabení střihu větru, který vypovídá o tom, jak fouká vítr v různých výškách. Větší střih větru přitom působí proti vzniku hurikánů. Dá se tedy očekávat, že s příchodem srpna se „hurikánový klid“ nad Atlantikem a Karibským mořem stane minulostí a dění v této části světa bude z meteorologického pohledu zajímavější. Ostatně z dlouhodobého hlediska je právě srpen měsícem, kdy se hurikány začínají tvořit častěji, přičemž vrcholu jejich aktivita dosahuje v září.
