Tým vědců vyvinul nový typ umělé hmoty, která se dokáže rozkládat v mořské vodě. Objev může přispět ke snaze o snížení znečištění životního prostředí, které způsobuje právě i hromadění plastů v oceánech.
Materiál nazvaný „supramolekulární“ plast má podobnou pevnost v tahu a lze jej i zpracovávat jako plasty na bázi ropy, uvedl tým vědců z národního vědeckého výzkumného ústavu Riken a Tokijské univerzity.
Nový plast je vyroben z takzvaných monomerů. Jsou to malé molekuly, které se mohou spojovat a tvořit větší molekuly nazývané polymery. Dají se představit jako stavební kameny, které se spojují dohromady, aby vytvořily něco většího, například plast nebo gumu.
Vědci využili ty, které se používají v potravinářských přísadách, a další, které vznikají v organických materiálech. Smícháním ve vodě se tyto látky rozdělí na dvě různé vrstvy, z nichž jednu je možné dehydratovat a získat tak látku šetrnou k životnímu prostředí, vysvětlil Takuzo Aida, ředitel Centra pro výzkum nových látek z ústavu Riken.
Tyto plasty normálně fungují a mají podobnou trvanlivost a odolnost jako klasické umělé hmoty, ale jen do okamžiku, kdy přijdou do kontaktu se slanou vodou. Ta způsobí, že se materiál rychle rozpadne na původní monomery, jež se potom dále postupně rozkládají vlivem bakterií v oceánu nebo v půdě mořského dna.
Nový materiál, který je recyklovatelný a nehořlavý, by měl podle autorů studie, která vyšla v odborném časopise Science, nalézt využití v součástkách pro precizní stroje či stavebních adhezivech (látkách zvyšujících přilnavost materiálů). Možné bude i jeho další využití, bude-li vyroben jako vodovzdorný, doplnil výzkumný tým.
Místo ryb sáčky
Předpokládá se, že ve světových oceánech se hromadí velká část obalových a jiných plastů, které se ve volné přírodě po vyhození přirozeně nerozpadají.
Podle zprávy europarlamentu z roku 2021 je ve světových oceánech přes 150 milionů tun plastů. Každým rokem přitom přibývá dalších až dvanáct milionů tun umělohmotného odpadu. Pro srovnání – všichni obyvatelé Česka váží dohromady asi 700 tisíc tun.
Podle některých odhadů by tímto tempem mohlo v roce 2050 plavat v mořích víc plastu než ryb.
Plasty v oceánech nejsou podle Evropské unie problémem jen kvůli znečištěným plážím, ale hlavně kvůli ničivému vlivu na mořské živočichy, kteří se do větších kusů odpadu zamotávají a ty menší si pletou s potravou. Požití plastů je může přímo zabít nebo tím mohou do svého těla vstřebat toxické chemické látky. Plasty a s nimi spojené chemikálie tak nakonec například z masa ulovených ryb mohou pozřít i lidé.
Plastový odpad má ale také negativní ekonomický vliv na odvětví a pracovníky, jejichž obživa závisí na moři. Přibližně jen pět procent plastových obalů se znovu využije, zbytek se vyhodí. Vícenásobné využití obalů by přitom bylo výhodné i pro výrobce.
