Myšlenka kosmického výtahu zaměstnává vědce už několik desetiletí. V polovině září se poprvé naostro otestuje – i když zatím ve velmi malém rozměru.
Japonci poprvé otestují ve vesmíru orbitální výtah
Roku 1895 navštívil ruský vědec Konstantin Ciolkovskij Paříž a viděl tam poprvé Eiffelovu věž. Její moderní vzhled ho inspiroval k něčemu mnohem futurističtějšímu. Popsal návrh vysoké věže, která by mohla ze zemského povrchu dosahovat až do vesmíru. Lidé by se nahoru, tedy do kosmu, dostávali výtahem. Dnes se spíše uvažuje o plošině na oběžné dráze, která by byla se Zemí spojená lanem, ale princip jinak zůstává stejný.
Ciolkovskij je považován za zakladatele moderní kosmonautiky, byl prvním průkopníkem raketových letů. Proto také jeho myšlenka vesmírného výtahu nezapadla, věnovala se jí později spousta expertů. Mezi veřejnost se ale dostala až v osmdesátých letech dvacátého století, když vesmírný výtah popsal autor sci-fi Arthur C. Clarke v románu Rajské fontány.
Na co potřebujeme kosmický výtah?
Vesmírný výtah by dokázal podle výpočtů enormně zlevnit cenu za dopravu materiálů i lidí na oběžnou dráhu. Nemuselo by se používat drahé speciální palivo, výtah by nebyl na rozdíl od současných systémů použitelný jen jednou, ale dlouhodobě. Ve vesmíru by ho udržela kombinace několika fyzikálních faktorů, zásadní roli by hrála odstředivá síla.
Teoretických konceptů vesmírných výtahů existují desítky, ale až dosud se nikdo nepokusil něco takového opravdu vyrobit – a otestovat. Až doposud. Japonská univerzita ve městě Šizuoka oznámila, že v polovině září na oběžné dráze Země projekt vyzkouší.
O víkendu mezi 14. a 16. zářím vynese miniaturní výtah do kosmu raketa H-2B, která odstartuje z kosmodromu Tangašima. Kabinka výtahu měří jen 6x3x3 centimetry; bude se pohybovat na desetimetrovém kabelu nataženém mezi dvěma drobnými satelity. „Půjde o historicky první experiment, který otestuje pohyb výtahu v kosmu,“ uvedla univerzita v tiskové zprávě.
Jedna z variant vesmírného výtahu počítá s tím, že stanice na Zemi bude umístěná na plovoucí plošině
Pokus budou sledovat kamery na obou družicích, japonští vědci chtějí získat data, která by mohla sloužit pro vývoj většího prototypu a jednou by mohla vést ke vzniku opravdového orbitálního výtahu, který propojí povrch Země s oběžnou dráhou. Definitivním cílem je, aby se pomocí výtahu dostali do kosmu turisté – a to nejpozději roku 2050. Snaží se o to japonská korporace Obayaši, jedna z pěti největších japonských konstrukčních společností.
Co ještě stojí v cestě?
Zatím největším problémem, který brání vzniku vesmírného výtahu, je nosné lano, respektive materiál, z něhož by se dalo vyrobit. Muselo by být extrémně pevné; zatím člověk nezná žádný materiál, který by měl takové vlastnosti. Uvažuje se například o diamantových nanovláknech, nanotrubicích nitridu boru, ale zejména o uhlíkových nanotrubičkách.
Právě touto cestou se hodlá vydat společnost Obayaši; její technici věří, že už brzy vznikne cenově dostupné lano z tohoto materiálu, které bude dvacetkrát pevnější než ocelové – díky tomu by mělo být schopné udržet výtah na oběžné dráze Země.
Výtah na Marsu
Vědci ale uvažují ještě o jiné variantě. Pokud by se totiž takový orbitální výtah postavil na jiné planetě, než je Země, která by měla nižší gravitaci, nemuselo by být lano zdaleka tak pevné. Existují například výpočty, které potvrzují, že pro kosmický výtah na Marsu by bohatě stačily dnes existující materiály, například lano vyrobené z kevlaru.