Tajemství starověkých egyptských balzamovačů a mumifikátorů bylo odhaleno. Vědci se díky novému objevu skvěle zachovalé dílny podívali do zákulisí tohoto podnikání.
„Je to jako stroj času,“ řekla Joann Fletcherová, archeoložka z University of York. „Umožnilo nám to nahlédnout starověkým balzamovačům přes rameno, pravděpodobně nejblíž, jak je to vůbec možné.“
Studie, kterou vydal tento týden odborný časopis Nature, vychází ze vzácného archeologického nálezu dílny na balzamování se zásobami keramiky staré přibližně 2 500 let. Na mnoha nádobách z této lokality byly ještě nápisy s instrukcemi jako „umýt“ nebo „nasadit na hlavu“.
Porovnáním nápisů na vnější straně nádob s chemickými stopami uvnitř vědci odhalili nové podrobnosti o „receptech“, které pomáhaly uchovávat těla po tisíce let.
Tyto návody ukázaly, že balzamovači měli hluboké znalosti o tom, jaké látky pomohou uchovat mrtvé, řekla Fletcherová. A zahrnovaly i materiály ze vzdálených částí světa, což znamená, že Egypťané vynaložili velké úsilí, aby jejich mumie byly „tak dokonalé, jak jen to bylo možné“.
Dílna, kterou v roce 2016 objevil autor studie Ramadán Husajn, který vloni zemřel, se nachází na slavném pohřebišti v Sakkáře. Její části leží nad povrchem, ale šachta se táhne až do balzamovací místnosti a pohřební komory v podzemí, kde byly nádoby nalezeny.
Právě v těchto místnostech probíhala poslední fáze procesu. Po vysušení těla pomocí solí, které pravděpodobně probíhalo nad zemí, balzamovači odnášeli mrtvé do podzemí. Vědci si nejsou jistí, zda to bylo z důvodů symbolických, praktických, anebo šlo o jejich kombinaci. „To byla poslední fáze proměny, kdy se prováděly tajné obřady, náboženské rituály,“ uvedli autoři práce. „Lidé zpívali zaklínadla a hymny, zatímco balili tělo a mrtvého pomazávali pryskyřicí.“
Egyptologové už dříve měli informace o tom, jaké látky se při těchto závěrečných krocích mumifikace používaly – především na základě testování jednotlivých mumií a zkoumání psaných textů. Zůstávalo ale mnoho mezer, zdůrazňuje vedoucí autor Philipp Stockhammer, archeolog z Ludwig Maximilian University v Německu.
Záhadné antiu
Například slovo „antiu“, které se objevuje v mnoha egyptských textech, nemělo přímý překlad, řekl Stockhammer. V nové studii vědci zjistili, že několik nádob označených jako antiu obsahovalo směs různých látek – včetně živočišného tuku, cedrového oleje a jalovcové pryskyřice.
Tyto látky spolu s dalšími nalezenými ve sklenicích mají klíčové vlastnosti, které by mohly pomoci uchovávat mumie, uvedl hlavní autor Maxime Rageot, archeolog z německé univerzity v Tübingenu.
Rostlinné oleje, které se používaly k ochraně jater a ošetření obvazů, by mohly fungovat jako ochrana před bakteriemi a plísněmi a současně krásně voněly. Tvrdé materiály, jako je včelí vosk, které se používaly na žaludek a kůži, mohly zase pomoci zadržet tělesné tekutiny a utěsnit póry.
Některé látky pocházely z velmi vzdálených míst. Například dammar a elemi jsou druhy pryskyřice, které pocházejí z tropických deštných pralesů jihovýchodní Asie. Tyto výsledky ukazují, že staří Egypťané obchodovali i v exotické cizině, jen aby získali ty nejúčinnější materiály, uvedli autoři.
„Je zajímavé vidět tu složitost,“ doplnil Stockhammer. „Můžeme totiž pozorovat jak tuhle globální obchodní síť, tak všechny ty chemické znalosti, které Egypťané museli mít.“ „Staří Egypťané jsou od nás sice odděleni časem i prostorem, ale přesto jsme s nimi propojeni,“ dodávají autoři. „Všichni lidé se po celou historii báli smrti.“
