Spousta světových vědců i politiků se soustředí na dosažení nulových emisí skleníkových plynů, které by měly zastavit katastrofální klimatické změny. Ale překvapivě málo se uvažuje o tom, co bude následovat, pokud se to podaří. Podle nové studie v odborném časopise Nature Climate Change je následné dění klíčové pro další desetiletí i staletí lidské civilizace.
Jak moc ochladit planetu? Vědci uvažují, co se stane po dosažení nulových emisí
„Je nezbytné, abychom dobře pochopili důsledky našich rozhodnutí, pokud jde o emise skleníkových plynů a také to, co bude následovat. Cesty, které zvolíme před a po dosažení globálních čistých nulových emisí, totiž mohou znamenat rozdíl mezi planetou, která zůstane obyvatelná, a planetou, jejíž mnohé části se stanou nehostinnými,“ uvádí autoři.
V současné době má lidská činnost na planetu spoustu dopadů. Tím zásadním je její oteplování, za které mohou emise skleníkových plynů z dopravy, průmyslu i zemědělství. Kdyby se podařilo dosáhnout cíle klimatické politiky, jak je popisují například zprávy panelu IPCC, lidstvo by se rázem ocitlo na zcela neprobádaném území.
Otevírá to otázky, na které zatím nemá nikdo odpovědi. O jak rychlé ochlazení planety by mělo lidstvo usilovat, o jakou průměrnou globální teplotu, případně kterým regionům se usilovněji věnovat?
Jak se mění emise
Lidské emise skleníkových plynů ohřály planetu zatím přibližně o 1,2 stupně Celsia ve srovnání s teplotami před průmyslovou revolucí. Navzdory proklamacím o snižování emisí je globální uvolňování oxidu uhličitého po pandemii covidu opět na rekordní úrovni.
Některým zemím se ale v posledních desetiletích podařilo množství svých skleníkových plynů úspěšně snížit, například Spojené království je srazilo oproti roku 1990 přibližně na polovinu. S tím, jak největší znečišťovatelé, jako jsou Spojené státy nebo Evropská unie, pociťují stále více dopady změny klimatu, vyvíjejí větší tlak na důraznější opatření, aby předešli ještě horším škodám.
Snížení emisí skleníkových plynů a dosažení nuly je podle autorů studie tou vůbec největší výzvou pro lidstvo. „Dokud budou emise skleníkových plynů výrazně vyšší než čistá nula, budeme planetu nadále oteplovat. Abychom splnili cíl Pařížské dohody omezit v tomto století globální oteplování na úroveň výrazně nižší než dva stupně Celsia nad úrovní před průmyslovou revolucí, musíme naše emise drasticky snížit,“ zní vědecká shoda.
Nulových čistých emisí bude dosaženo, až bude uvolňování skleníkových plynů do atmosféry vyvážené jejich odstraňováním z atmosféry. Pokud chce lidstvo, aby nenastalo výrazně horší oteplení než jsou ony dva stupně, muselo by této „globální čisté nuly“ dosáhnout během příštích padesáti let.
„Pokud toho dosáhneme, mohli bychom pokračovat v procesu dekarbonizace a dosáhnout čistých záporných emisí skleníkových plynů, kdy se z atmosféry odstraní více skleníkových plynů, než se do ní uvolní,“ zvažuje tým vedený klimatologem Andrewem Kingem z Melbournské univerzity v Austrálii.
Co přijde po čisté nule
Pokračující čisté negativní emise způsobí, že se planeta ochladí, protože koncentrace skleníkových plynů v atmosféře klesne. Zeslábl by totiž skleníkový efekt, kdy plyny jako oxid uhličitý pohlcují záření Země a ohřívají atmosféru. Pevnina by se ochlazovala rychleji než oceán. Někteří lidé by mohli během svého života zažít výrazné ochlazení, což je v našem oteplujícím se klimatu neznámý jev.
Tyto změny by byly doprovázeny dopady na extrémy počasí a na průmyslová odvětví citlivá na počasí a klima. Neexistuje k tomu zatím mnoho výzkumů, ale podle autorů studie by mohlo například docházet k uzavírání lodních tras. Například v polárních oblastech by se znovu objevil led, který nyní mizí.
Ale jak hluboko by měly teploty klesnout, kdo to rozhodne a existuje vůbec nějaká „ideální teplota“?
Autoři studie tvrdí, že z dlouhodobého hlediska by nejlepší cílovou globální teplotou pro planetu mohlo být něco podobného jako předindustriální klima, přičemž vliv člověka na zemské klima by ustupoval.
„V našem článku vyzýváme k vytvoření nového souboru klimatických modelových experimentů, které nám umožní pochopit rozsah možných budoucích klimatických podmínek po dosažení nulové čisté teploty,“ doplňují.
Zdůrazňují přitom ale, že jakákoli rozhodnutí musejí vycházet z pochopení důsledků různých rozhodnutí pro klima po dosažení nulové čisté hodnoty. Například konkurenční zájmy mezi zeměmi a průmyslovými odvětvími mohou ve světě po dosažení nulové čisté hodnoty klimatu ztížit uzavírání globálních dohod.
