Poprvé v historii se podařilo na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) na oběžné dráze Země vypěstovat z hovězích buněk poživatelné maso. Vzniklo 339 kilometrů nad zdroji, odkud by mohlo pocházet přirozeně. Technologický startup Aleph Farms ho tam vypěstoval a pak vytiskl na 3D tiskárně. Vědci vycházeli z přirozených procesů, které se odehrávají v přírodě, když se hojí poraněná tkáň.
Původně na oběžnou dráhu letěly jen kmenové buňky odebrané z krávy. Tam je astronauti nechali vyrůst na svalovou tkáň, kterou pak vytiskli na speciální 3D tiskárně schopné pracovat s biologickými materiály. Experiment se úspěšně uskutečnil 26. září v ruské části kosmické stanice. Vývojáři doufají, že díky této technologii by obyvatelé ISS mohli poprvé konzumovat „čerstvé“ maso.
Izraelci začali s touto biotechnologií pracovat teprve loni v prosinci. Tehdy oznámili, že vytvořili první kousek masa. Trvalo jim to dva týdny, maso bylo spíše nechutné, ale od té doby se prý mnohé podařilo zlepšit.
„Dokazujeme, že uměle vypěstované maso se dá produkovat kdykoliv, kdekoliv a za jakýchkoliv okolností,“ uvedl pro deník Guardian Didier Toubia, který je jak zakladatelem, tak i majitelem Aleph Farms. „Můžeme potenciálně poskytovat účinné řešení hladu tím, že budeme produkovat maso blíže těm, kdo ho potřebují, přímo v době, kdy je ho třeba,“ řekl. Pěstované maso je však zatím velmi drahé a jeho výroba velmi náročná na vodu.
„Ve vesmíru nemáme těch deset nebo patnáct tisíc litrů vody, jež jsou třeba ke vzniku jednoho kilogramu masa,“ dodává Toubia s tím, že na Zemi je proces jednodušší.
K čemu je maso ze zkumavky?
Izraelští vědci, stejně jako zástupci dalších organizací a firem, které pracují na vývoji takového masa, se odkazují také na zprávy Mezinárodního klimatického panelu. Ty konstatovaly, že k udržení stabilního klimatu je potřeba výrazně omezit produkci metanu, která vzniká při chovu dobytka. Maso ze zkumavky by tak mohlo snížit emise metanu.
Na této technologii pracuje v současné době několik společností. Kromě Izraelců jsou daleko například také Američané v rámci technologického institutu JUST nebo Nizozemec Mark Post, který na tomto nápadu pracuje již devět let. Zatím je největším problémem cena, která se pohybuje v tisícovkách až desetitisících korun za kilogram.
