V chráněných územích se nachází méně než deset procent oblastí s nejvyšší rozmanitostí takzvaných mykorhizních hub, které žijí v symbióze s kořeny rostlin. Vyplývá to ze studie mezinárodního týmu vědců, který využil největší světovou databázi půdních hub GlobalFungi spravovanou Mikrobiologickým ústavem Akademie věd.
Když se řekne houba, představí si většina Čechů smaženici, hříbky na česneku nebo smažené žampiony. Jenže hlavní role hub v ekosystému není nasytit člověka; takzvané mykorhizní houby totiž v přátelském vztahu s kořeny rostlin vytvářejí podzemní sítě, které zajišťují koloběh klíčových živin, ovlivňují rostlinnou rozmanitost a pomáhají regulovat globální zásoby uhlíku. Bez nich by příroda nefungovala zdaleka tak dobře jako nyní.
Vědci teď díky české databázi zmapovali celkovou rozmanitost těchto nepostradatelných spolupracovníků kořenů rostlin. Výsledky mezinárodního týmu prokázaly, že oblasti, ve kterých se vyskytuje nejvíce různých druhů, bohužel nejsou dostatečně chráněné a jsou tedy velmi zranitelné lidskou aktivitou. Studie vyšla v odborném časopise Nature.
Přestože jsou mykorhizní houby nezbytné pro život na Zemi, zatím se vědělo jen velmi málo o tom, kde a jak je biodiverzita těchto organismů rozložena napříč suchozemskými ekosystémy planety. V důsledku toho nebyla biodiverzita půdních hub dosud zohledněna v současných strategiích ochrany životního prostředí.
Česká databáze GlobalFungi vytvořená v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd obsahuje více než 2,8 miliardy sekvencí hub z 25 tisíc míst po celém světě. A právě díky ní šlo rozšíření těchto organismů dohledat. „Společně s kolegy jsme identifikovali klíčové oblasti s mimořádnou rozmanitostí mykorhizních hub, které mají zásadní vědecký i společenský význam,“ říká Petr Baldrian z Mikrobiologického ústavu, který se na výzkumu podílel.
Klíčová místa, kde lidstvo houby potřebuje
Mykorhizní houby dodávají stromům a rostlinám minerální živiny, které by pro ně jinak byly nedostupné, a tím zvyšují nejen produktivitu lesních a travinných ekosystémů, ale také zemědělskou výnosnost. Bez nich by na některých místech nebyla existence současných biomů vůbec možná.
Mezi autory této studie byl i populární mykolog Merlin Sheldrake, který byl i hostem pořadu Hyde Park Civilizace:
„Diverzita je ve skutečnosti něco jako pojistka – čím více symbiotických houbových pomocníků v půdě žije, tím lépe si rostliny mohou vybrat partnera, který jim zajistí nejlepší přísun živin pro růst,“ doplňuje Baldrian. „Navíc biodiverzita zvyšuje pravděpodobnost, že se ekosystém po narušení, například požárem, dlouhodobým suchem nebo úhynem stromů způsobených kůrovcem, opět vrátí k efektivnímu fungování.“
Mykorhizní houby navíc pomáhají ukládat uhlík do půdy, čímž přispívají k vyrovnávání rostoucích koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře. Konkrétně rostliny předají každý rok mykorhizním houbám 3,6 miliardy tun uhlíku, což vede k tomu, že 75 procent veškerého suchozemského uhlíku je uloženo pod zemí.
Studie odhalila, že méně než deset procent míst s vysokou druhovou bohatostí těchto hub se v současnosti nachází v chráněných oblastech. Neviditelné sítě, které tkají pod povrchem, by si přes svou neviditelnost na povrchu podle autorů studie zasloužily být jednou z hlavních priorit ochrany přírody, kterou je třeba zohlednit při vytváření konkrétních plánů obnovy a strategií péče o krajinu.
