Čínští paleontologové v Myanmaru našli dokonale zachovaný pravěký hmyz z doby, kdy Zemi ještě vládli dinosauři. Nález je výjimečný v tom, že díky jantaru, v němž byla zvířata polapená, se dokonale zachovaly i jejich původní jasné barvy.
Současná příroda je plná barev, od zářivého lesku pavího peří, přes výrazné varování jedovatých žabek, až po perleťově bílou ledních medvědů, která jim pomáhá s maskováním. O tom, jaké barvy měl pravěký svět, ale věda ví jen pramálo – stopy pigmentů se ve fosíliích nezachovaly, takže co se týká barev, je většina rekonstrukcí jen výsledkem imaginace.
Nový objev paleontologů z Nanjingského geologického a paleontologického ústavu Čínské akademie věd ale ukazuje pravé barvy dávno zaniklého světa. Vědci totiž dokázali ukázat, jak doopravdy vypadal hmyz v době před asi 99 miliony lety.
K čemu potřebují zvířata barvy
Znalost toho, jaké zbarvení měla zvířata, může lidskému poznání minulosti nesmírně pomoci; barvy totiž vědcům nabízejí mnoho vodítek o chování i ekologii zvířat. Fungují tak, že chrání organismy před dravci nebo naopak přitahují potenciální partnery. Pochopení zbarvení dávno zaniklých zvířat může pomoci pochopit fungování ekosystémů v hluboké geologické minulosti.
Nová studie, která vyšla na začátku července v odborném žurnálu Proceedings of the Royal Society B, právě takový nový pohled přináší. Ukazuje totiž podobu hmyzu, který žil po boku dinosaurů v křídových deštných pralesech.
Vědci pro tento výzkum shromáždili vzorky 35 jantarových kousků s perfektně zachovalým hmyzem z jantarového dolu v severním Myanmaru.
Tato ztuhlá pryskyřice produkovaná starými jehličnatými stromy, které rostly v tropickém deštném pralese, pocházela z doby, kdy vrcholila doba dinosaurů. Když v pryskyřici uvázla nějaká zvířata (nebo rostliny), díky jejím vlastnostem se v něm uchovala v téměř původním stavu – podobně jako ve filmu Jurský park.
V myanmarském jantaru se našly vzácné druhy pravěkého hmyzu. Mezi těmi nejkrásnějšími byly parazitické zlatěnky s kovově zeleným zbarvením těla. Tyto barvy byly téměř stejné jako ty, jimiž se chlubí dnešní, moderní zlatěnky. Kromě nich popsali paleontologové také například sytě modrého střevlíka nebo tmavě zelenou bráněnku, tedy dalšího zástupce dvoukřídlého hmyzu.
„Viděli jsme sice už tisíce jantarových fosilií, ale to, jak se zachovaly barvy v těchto vzorcích, je opravdu zcela mimořádné,“ uvedl profesor Chuang Ti-jing, který se na výzkumu podílel.
„Druh barvy zachované v jantarových fosiliích se nazývá strukturální barva, vzniká díky mikroskopické struktuře povrchu zvířete. Povrchová nanostruktura rozptyluje světlo o specifických vlnových délkách a vytváří velmi intenzivní barvy. Tento mechanismus je zodpovědný za mnoho barev, které známe z našich každodenních životů, “vysvětlili vědci.
Výzkum je sice teprve v začátcích a paleontology ještě čeká detailní analýza barev, ale první závěry už mají, například u zlatěnek.
Tento parazitický hmyz funguje podobně jako kukačky – kladou svoje vajíčka do hnízd vos nebo včel. Ukázalo se, že strukturální zbarvení jim slouží jako maskování; proto je pravděpodobné, že barva křídel představovala adaptaci, která měla zabránit jejich odhalení. „V tuto chvíli ale nemůžeme vyloučit ani možnost, že barvy kromě kamufláže hrály i jiné role – jako je například termoregulace,“ dodávají vědci.
