Astronomové objevili tři planety obíhající nebezpečně blízko hvězd, jež se blíží ke konci svého života. To znamená, že už brzy budou tato tělesa svými hvězdami pohlcena. Autoři o objevu informovali na konferenci Americké astronomické společnosti, práci vydají v odborném časopise Astronomical Journal.
Vědci už objevili tisíce planet kolem cizích hvězd, neboli exoplanet. Tři nově nalezené jsou ale výjimečné. Všechny jsou plynní obři, jsou tedy podobné Jupiteru a mají jedny z nejkratších oběžných dob kolem subobřích nebo obřích hvězd. Jedna z planet, TOI-2337b, bude pohlcena svou hostitelskou hvězdou za méně než jeden milion let, což je výrazně kratší doba, než u jakékoliv jiné v současnosti známé planety.
„Tyto objevy jsou klíčové k pochopení vývoje planetárních systémů v čase,“ vysvětlil astronom Samuel Grunblatt. Podle něj tato pozorování nabízejí úplně nové pohledy na planety, které se blíží ke konci svého života, než je jejich hostitelské hvězdy pohltí.
Nově odhalené planety mají hmotnost v rozmezí 0,5 až 1,7 hmotnosti Jupiteru a velikost v rozmezí od nepatrně menší až po více než 1,6násobek velikosti Jupiteru.
Předpokládá se, že tyto tři planety jsou jen špičkou ledovce. „Očekáváme, že pomocí teleskopu TESS najdeme desítky až stovky podobných planetárních systémů, které nám poskytnou podrobnosti o tom, jak spolu planety interagují, jak se nafukují a migrují kolem hvězd, včetně těch podobných našemu Slunci,“ doplnil další z autorů objevů Nick Saunders.
Astronomové doufají, že tato „planetární archeologie“ jim pomůže pochopit minulost, současnost a budoucnost planetárních systémů a posune lidstvo o krok blíže k odpovědi na klíčovou otázku: „Jsme ve vesmíru sami?“
Klíčové otázky
Planety byly poprvé objeveny na celoplošných snímcích mise NASA TESS pořízených v letech 2018 a 2019. Grunblatt a jeho spolupracovníci identifikovali kandidáty na planety v datech TESS a poté využili observatoř W. M. Kecka na ostrově Mauna Kea k potvrzení existence tří planet.
„Pozorování těchto planetárních systémů na Keckově observatoři jsou klíčová pro pochopení jejich původu a pomáhají odhalit osud slunečních soustav, jako je ta naše,“ řekl astronom Daniel Huber, který je spoluautorem studie.
Současné modely dynamiky planet naznačují, že planety by se měly v průběhu vývoje, zejména v posledních deseti procentech života, spirálovitě přibližovat ke svým hostitelským hvězdám. Tento proces také planety zahřívá, což může způsobit nafouknutí jejich atmosfér. Tento hvězdný vývoj ale také způsobí, že se planety v okolí hvězdy k sobě přiblíží, což zvýší pravděpodobnost, že se některé z nich srazí, nebo dokonce destabilizují celý planetární systém.
Pohled do budoucna
Autoři výzkumu doufají, že na jeden ze systémů by se mohl obrátit nedávno vypuštěný vesmírný dalekohled Jamese Webba. Mohl by odhalit důkazy o přítomnosti vody nebo oxidu uhličitého v atmosféře planety. Pokud se podaří tyto molekuly pozorovat, poskytnou tato data informace o tom, kde se planety zformovaly a k jakým interakcím muselo dojít, aby se pohybovaly po dráhách, které vidí astronomové dnes.
Pokračující sledování těchto systémů pomocí dalekohledu NASA TESS umožní určit rychlost, jakou se planety spirálovitě přibližují ke svým hostitelským hvězdám. Zatím nebyl u žádného ze systémů pozorován jasný signál rozpadu oběžných drah, ale delší základna pozorování s rozšířenou misí TESS poskytne mnohem přísnější omezení pro planety ve spirále, než je v současnosti možné, a odhalí, jak silně jsou planetární systémy ovlivněny hvězdným vývojem.
