Pozemní měřicí zařízení a letecký radar provozovaný na severovýchodě Grónska ukazují, kolik ledu ztrácí tamní ledovec. Podle měření provedených Institutem Alfreda Wegenera se jeho tloušťka od roku 1998 snížila o více než 160 metrů. Teplá oceánská voda proudící pod ním totiž rozpouští led zespodu.
Vysoké teploty vzduchu způsobují, že na povrchu ledovce vznikají jezera, jejichž voda pak odtéká obrovskými kanály v ledu do oceánu. Jeden z kanálů dosahoval výšky 500 metrů, zatímco led nad ním byl silný pouze 190 metrů, popsali vědci v odborném časopise The Cryosphere.
Zkoumali, jak globální oteplování ovlivňuje v severovýchodním Grónsku stabilitu plovoucí ledové masy. To má velký význam pro zbývající ledové šelfy v Arktidě i v Antarktidě, protože nestabilita ledového šelfu obvykle vede ke zrychlení toku, což by vedlo k zvýšení hladiny moří.
„Od roku 2016 provádíme pomocí autonomních přístrojů radarová měření na ledovci 79° N, na jejichž základě můžeme určit rychlost tání a ztenčování,“ říká glaciolog z Wegenerova institutu Ole Zeising, jenž stojí i za aktuální studií. „Kromě toho jsme použili radarová data z letadel z let 1998, 2018 a 2021, která ukazují změny tloušťky ledu. Podařilo se nám změřit, že ledovec 79° s. š. se v posledních desetiletích vlivem globálního oteplování výrazně změnil.“
Led mizí
Výzkum glaciologů dokládá, že kombinace teplého oceánu a oteplování atmosféry led ovlivňuje zcela zásadně; k extrémně vysokému tání dochází na velké ploše v blízkosti přechodu do ledového příkrovu. Kromě toho se na spodní straně ledu ze strany pevniny tvoří rozsáhlé kanály, pravděpodobně proto, že voda z obrovských jezer odtéká skrz ledovcový led. Oba procesy vedly v posledních desetiletích k silnému ztenčení zmrzlé masy.
V důsledku extrémní rychlosti tání se led na plovoucím jazyku ledovce od roku 1998 ztenčil o 32 procent, zejména v místech, kde se led dostává do kontaktu s oceánem. Kromě toho se na spodní straně ledu vytvořil asi 500 metrů hluboký kanál, který se šíří směrem do vnitrozemí.
Vědci tyto změny přičítají teplým oceánským proudům v dutině pod plovoucím jazykem a odtoku povrchových tání v důsledku oteplování atmosféry. Překvapivým zjištěním bylo, že rychlost tání se od roku 2018 snížila. Možnou příčinou je chladnější přítok vody z oceánu.
„Fakt, že tento systém reaguje v tak krátkém časovém měřítku, je u starých systémů, jako jsou ledovce, vlastně dost překvapující,“ komentovala výsledky profesorka Angelika Humbertová, která se na studii podílela.
„Očekáváme, že se tento plovoucí ledovcový jazyk během několika příštích let až desetiletí rozpadne,“ doplnila vědkyně. „Začali jsme tento proces podrobně studovat, abychom získali maximální přehled o jeho průběhu. Přestože k několika takovým rozpadům ledovcových šelfů už došlo, data jsme mohli shromažďovat až poté.“
