Nová studie anglických genetiků ukázala, že geny pro světlou kůži nevznikaly jen v Evropě. Objevily se také v Asii a u původních obyvatel Ameriky, kam nedorazily s evropskými kolonizátory, ale už během prehistorického osidlování kontinentu.
Geny zodpovědné za světlou kůži přišly do Ameriky dvakrát. Světlí předkové nemuseli být jen Evropané
Je známé, že původní obyvatelé Ameriky mají geneticky nejblíže k lidem z východní Asie. Právě z Asie totiž člověk na americký kontinent přes Sibiř před patnácti až dvaceti tisíci lety přišel. Díky tomu je mnoho genetických variací společných mezi původními Američany a Asiaty.
Studie, která vyšla v odborném časopise Nature Communications, analyzovala barvu kůže u šesti tisíc Američanů hispánského původu – čili osob, které měly mezi předky lidi z Evropy a Afriky, ale byli mezi nimi také původní obyvatelé Ameriky.
Experti v lidských genech identifikovali pět nových oblastí spojených s barvou kůže, očí a vlasů a ukázali, že různé variace světlé kůže se vyvinuly vícekrát na různých místech světa bez ohledu na odlišný genetický původ lidí.
Geny, které ovlivňují barvu kůže, sice vědci už v minulosti intenzivně studovali u evropské populace, teď ale našli i zvláštní variaci genu MFSD12, který se objevuje jen u lidí z východní Asie a u původních obyvatel Ameriky.
Ukázalo se, že se vyvíjel v době, kdy se obyvatelé východní Asie odtrhávali od Evropanů, tedy asi před čtyřiceti tisíci lety. Pak se díky migraci dostal zřejmě s první vlnou asijských poutníků do Ameriky. A právě on je spojený s barvou kůže – dělá ji světlejší.
Hlavní autor práce Kaustubh Adhikari výsledek popsal takto: „Naše práce ukazuje, že světlejší barva kůže se vyvinula nezávisle na sobě v Evropě i ve východní Asii. Současně jsme prokázali, že tento gen byl ve své době v Asii pod silným evolučním tlakem, zřejmě v důsledku adaptace na tamní podmínky – především na změny v síle slunečního a ultrafialového záření.“
Věda a barva
Vědci se o rozmanitost barvy lidské kůže zajímají od nepaměti, vysvětlení ale pomohla odhalit až moderní genetika. Díky ní je zřejmé, že za zbarvením stojí stovky genů, jejich množství je ale současně příčinou toho, proč je studium tohoto fenoménu značně složité.
Téměř slepý bod v pomyslné mapě představuje například situace v Africe, neboť první větší práce na téma variability u Afričanů vyšla teprve nedávno. Podobně špatně prozkoumaní jsou Hispánci, většina výzkumů se doposud totiž týkala především Evropanů nebo Asiatů.
„Lidé si často myslí, že světlejší zbarvení kůže u Hispánců pochází od jejich evropských předků. Ale naše nová studie ukazuje, že existuje i způsob, jak ji zdědit od předků, kteří byli Asiaté nebo původní obyvatelé Ameriky,“ dodal profesor Javier Mendoza-Revilla, který se na novém výzkumu také podílel.
Další z autorů, profesor Desmond Tobin, vysvětlil, jaký byl vliv jednoho konkrétního genu: „Pigment melanin ovlivňuje barvu našich vlasů, kůže a očí. Gen MFSD12 ovlivňuje, jak melanin v kůži vzniká a jak se v ní ukládá – to má posléze dopad na naši barvu kůže. Tmavší kůže produkuje více melaninu, který brání ultrafialovým paprskům poškozovat naši DNA a také nás chrání před rakovinou kůže.“
Kromě značných rozdílů v barvě kůže vědci u hispánské populace v tomto výzkumu popsali i rozdíly v barvě očí. „Je to podobné jako u barvy kůže: starší výzkum byl evropocentrický a soustředil se hlavně na rozdíly mezi modrýma a hnědýma očima. Náš výzkum ale ukázal, že tyto rozdíly jsou velmi jemné – například při studiu rozdílů mezi hnědýma a černýma očima jsme našli dva zodpovědné geny,“ uvedli vědci.
Kromě lepšího porozumění genetickému původu člověka má tato práce také čistě praktické důsledky: může pomoci s výzkumem rizikovosti rakoviny kůže.