Čína nedávno uvalila nové restrikce na vývoz vzácných zemin do zahraničí. Jde o prvky, bez nichž se nedají vyrábět moderní technologie jako baterie a součástky automobilů, ale také vojenské přístroje, jako jsou drony. Evropa si tak opět uvědomila, jak moc je v tomto ohledu na zdrojích zvenku závislá – není v tom ovšem sama. Významná část těžby totiž neprobíhá v samotné Číně, ale za netransparentních a neregulovaných podmínek v zahraničí, především v konfliktem zmítaném Myanmaru.
V říjnu 2025 Čína oznámila restrikce pro export třinácti vzácných zemin včetně technologií k těžbě a zpracování. Omezení se zaměřují hlavně na vojenské užití, kvůli vágnímu pojetí ale mohou být omezeny dodávky do jakýchkoliv sektorů. Peking tak podle expertů získává velmi mocný nástroj k potenciálnímu vydírání Evropy. Zároveň, prostřednictvím požadavků pro licence, bude Čína získávat informace o citlivých evropských sektorech.
Už v dubnu roku 2025 Čína zakázala export sedmi vzácných zemin. Jsou to samarium, gadolinium, terbium, dysprosium, lutetium, skandium a yttrium.
V říjnu 2025 tento seznam rozšířila o dalších pět: holmium, erbium, thulium, europium a ytterbium.
Zdroj: al-Džazíra
K čemu svět potřebuje vzácné zeminy
„Prvky vzácných zemin jsou klíčovou složkou pro výrobu téměř všech moderních elektronických zařízení, elektromobilů, zelených technologií, ale také vojenských raket, radarových systémů či stíhacích letounů,“ vysvětluje inženýr Jan Švec z Ústavu mezinárodních vztahů Praha. „Peking nejenže vlastní největší zásoby vzácných zemin na světě, ale zároveň kontroluje zpracování asi 90 procent světového trhu a 60 procent veškeré těžby,“ konstatuje expert.
Situace podle něj není úplně stejná u všech těchto zemin. Například u lehkých prvků, které se používají třeba pro výrobu katalyzátorů, má EU více diverzifikovaný dodavatelský řetězec a import z Číny tvoří méně než 50 procent. „U těžkých prvků, které jsou zásadní pro výrobu větrných turbín či elektromotorů, je EU na Číně závislá téměř na 100 procent,“ upozorňuje Švec.
Už jarní vlna omezení ukázala, jak snadno zranitelný je vůči těmto opatřením evropský průmysl. Nové přísnější restrikce na vývoz vzácných zemin z října ukazují, že Čína má v úmyslu dominanci v tomto odvětví stále více využívat k politickým cílům, varuje vědec.
Upozorňuje ale současně také na jinou formu závislosti, která nemusí být tak zřejmá. „Zatímco lehké prvky Čína zpravidla těží na svém území, u těžkých prvků spoléhá do značné míry na dovoz z Myanmaru, kde těží čínské firmy ve spolupráci s různými, i vzájemně znesvářenými, ozbrojenými složkami. Zeminy se pak zpracovávají na čínském území a odtud se vyvážejí dál do světa. Jedním z důvodů takového postupu jsou přísnější environmentální předpisy a kvóty na těžbu nerostných surovin, které v posledních deseti letech Peking přijal. Těžbou v Myanmaru tak přesouvá Čína za své hranice problémy se získáváním levné pracovní síly a s velkými negativními environmentální dopady.“
Myanmarské doly
Dovoz z Myanmaru se stal pro Čínu klíčovým. Dokonce už překročil domácí čínské těžební kvóty, a tamní doly se tak staly největším zdrojem nezpracovaných těžkých prvků pro čínské společnosti, doplňuje Erica Michalíková ze stejné instituce. „Děje se to navzdory tomu, že myanmarské zákony formálně zakazují zahraniční účast na těžbě nerostů. Téměř všechny těžební operace proto probíhají nelegálně a neregulovaně. K rychlé expanzi těžby těžkých prvků dochází především v myanmarském státě Kačjin, jednom z regionů poznamenaných pokračujícím ozbrojeným konfliktem, který se po vojenském převratu v roce 2021 opět rozhořel, špatnými socioekonomickými podmínkami a nefunkčními veřejnými institucemi,“ doplňuje Michalíková.
Na těžbě přitom čínské firmy spolupracují s různými skupinami, které jsou na opačných stranách ozbrojeného konfliktu. Například v oblastech poblíž měst Chipwi a Pangwa donedávna těžily zeminy čínské firmy spolu s ozbrojenci napojenými na juntu, popisují experti z Ústavu mezinárodních vztahů. Po bojích v říjnu 2024 získala nad těžbou kontrolu konkurenční skupina bojující proti juntě. S tou se ale Čína domluvila také a po krátké odmlce těžba pokračuje dál.
Čínská kontrola těžby
Kvůli zhoršující se situaci v zemi je podle zpráv práce v čínských dolech částí obyvatel v Myanmaru vnímána jako jediná možnost, jak se uživit. Investigativní reporty, jako je ten vydaný Univerzitou ve Warwicku, ukazují například to, že pracovníkům v dolech jsou firmami zadržována pracovní povolení. „Vyšší pozice, jako jsou technici a vedoucí pracovišť, bývají vyhrazeny Číňanům. Místní dělníci jsou najímáni na životu nebezpečné úkoly spojené s těžebním průzkumem, hloubením potrubních šachet, louhováním nebo pálením vzácných zemin,“ konstatují odborníci z Ústavu mezinárodních vztahů.
Těžba také ničí životní prostředí. V roce 2022 organizace Global Witness identifikovala jen v Kačjinském státě více než 2700 těžebních nádrží. Z těchto nádrží unikají chemikálie prosakující do místních vodních zdrojů. Společnosti navíc úmyslně vypouštějí do řek a potoků další odpadní toxické látky, což odnášejí ryby i místní komunity. Hodnocení toxicity místní vody a půdy z roku 2024 odhalilo vážnou kontaminaci těžkými kovy, ale i radioaktivními prvky.
I když místní orgány podle vlastních vyjádření stanovily „přísná environmentální pravidla“ pro těžbu, jejich existence a vymáhání nebyly zatím nezávisle potvrzeny. Není navíc jasné, kdo z místních uskupení z těžby v Kačjinském státě profituje, kdo nese odpovědnost za ekologické škody ani v jakém rozsahu jsou postiženy místní komunity.
V posledních letech Evropský parlament přijal opatření ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti dodavatelských řetězců. V roce 2027 nabude účinnosti nařízení, které má zakázat veškeré výrobky, při jejichž výrobě byla v jakékoliv fázi použita nucená práce, a také směrnice o náležité péči v oblasti udržitelnosti. Velké firmy tak budou povinny provádět audit dodavatelských řetězců z hlediska dopadů na lidská práva a životní prostředí.
Kvůli extrémní závislosti EU ale není pravděpodobné, že by to vedlo k zákazu dovozu prvků vzácných zemin z Číny. „Pravděpodobnější je, že dovoz bude z velké části pokračovat, přičemž firmy budou ve spolupráci s místními aktéry poskytovat zavádějící a neúplné informace, provádět zmanipulované audity a organizovat připravené inspekce. Mohou se také objevit tlaky na to, aby opatření byla ve vztahu k těmto strategickým odvětvím odložena či zmírněna,“ doplňují Michalíková a Švec.
Zdroje jsou
Evropská unie si je své závislosti na čínských zdrojích dobře vědomá. A snaží se to řešit, především posílením své autonomie. Už před rokem přijala nařízení o kritických surovinách, nicméně to nestačilo – závislost na dovozech z Číny zůstává extrémní.
„Naleziště se přitom nacházejí v zemích po celém světě: Austrálie, Brazílie, Jihoafrická republika, Spojené státy a Kanada aktuálně patří mezi lídry průzkumu nových nalezišť. Vzácné zeminy nejsou totiž vzácné množstvím zásob, ale technickou a environmentální náročností těžby a zpracování,“ vysvětlují vědci, proč se vlastně tyto zdroje tak špatně získávají. Pro Evropu je tak podle nich jednodušší dovážet levně zpracované zeminy z Číny, než nést vysoké náklady a dopady na životní prostředí.
„Pokud však EU výrazně neurychlí posílení nezávislosti v této oblasti, ohrožuje svou hospodářskou i ekonomickou bezpečnost a zároveň zabraňuje efektivnímu vymáhání svých nařízení. Pro dosahování cílů by měl vzniknout samostatný rozpočet. Mělo by dojít k aktivnímu rozvíjení strategických projektů, například ve Skandinávii, ale také k posílení partnerství s důvěryhodnými zeměmi, jako jsou Austrálie nebo Kanada. Evropská komise by měla také koordinovat podporu výzkumu a vývoje v oblasti recyklace,“ doporučují.
Naděje je v recyklaci
Existuje ale i další způsob těžby. Říká se jí městská a Evropa na ni hodně vsází. Tak se označuje recyklace například elektrických vozidel. Tyto materiály se mohou stát významným domácím zdrojem vzácných zemin, který by mohl pokrýt většinu spotřeby – kdyby se našly cesty, jak to dělat levně a účinně.
Nový postup navrhli i čeští vědci z Akademie věd, konkrétně vědecký tým Miloslava Poláška z Ústavu organické chemie a biochemie. Ten vymyslel nový způsob oddělování prvků vzácných zemin: jejich metoda umožňuje získat kovy jako například neodym nebo dysprosium z použitých neodymových magnetů, a to ekologickou cestou, pouhým srážením ve vodě, bez organických rozpouštědel a toxických látek.
„Rostoucí spotřebu nepokryjeme do budoucna jen primární těžbou. Víme, že nejpozději do deseti let bude nutné hospodařit s materiály šetrněji. Abychom to dokázali, musí vývoj nových technologií začít už teď,“ vysvětluje Miloslav Polášek, který je vedoucí skupiny, jež za aktuálním objevem stojí.
„Naše metoda řeší zásadní problémy recyklace neodymových magnetů. Umíme od sebe dělit ty správné prvky tak, aby bylo možné vyrobit magnety nové. Jsme ekologičtí a věříme, že naši metodu lze využít i v průmyslovém měřítku. Chemické prvky naštěstí na rozdíl od plastů neztrácejí opakovaným zpracováním svoje vlastnosti, jejich recyklace je tak trvale udržitelná a může kompenzovat klasickou těžbu,“ popisuje vědec.
