Jednou z nejzávažnější živelních katastrof, která může nastat, je erupce takzvaného supervulkánu. Starší předpovědi naznačovaly, že by mohla ochladit planetu na stovky let. Nový výzkum přináší mnohem optimističtější výsledky.
Erupce supervulkánu by způsobila jen kataklyzma, ne apokalypsu, uklidňují vědci
Yellowstone, Flergrejská pole nebo Toba. Exploze supervulkánů v minulosti byly ničivé a mohou přijít znovu, a to kdykoliv a v podstatě nepředpověditelně. Predikce jsou ohledně supervulkánů značně dramatické. Odhady mluví o apokalyptickém dopadu na celou planetu. Nový výzkum ale naznačuje, že to tak zlé být nemusí.
Autoři aktuální studie se podívali na klimatické záznamy z minulosti a hledali v nich možné dopady sopečné supererupce. Pozornost věnovali takzvaným ledovým jádrům z Grónska a Antarktidy, zbytkům pravěkého ledu, který se zachoval až do současnosti hluboko v ledovcích.
Jen popel a dým
Jádra, která vědci získali, obsahovala drobná zrnka popela. Dobově odpovídala tomu, kdy asi před osmdesáti tisíci lety na území dnešní Guatemaly došlo k erupci supervulkánu Los Chocoyos. Dnes po ní zbyla jen kaldera Atitlán:
Kaldera Atitlán
Síla erupce je jen těžko představitelná. Měla sílu osm, což znamená, že šlo o vůbec nejslabší možnou supererupci. Přesto byla víc než stokrát silnější než nejmocnější vulkanická erupce moderní doby.
Tou byla exploze filipínského Pinatuba, která se odehrála 12. června 1991. Jejím důsledkem byl 35 kilometrů vysoký sopečný oblak, skrze který se do atmosféry dostalo dvacet milionů tun síry. Díky tomu došlo ke globálnímu ochlazení planety asi o půl stupně Celsia a ekonomickým škodám ve výši stovek milionů dolarů.
Člověk se adaptoval
Pokud by si měl člověk představit, jak vypadala erupce Los Chocoyos, měl by si to vynásobit stovkou. Starší představy naznačovaly, že po erupci Los Chocoyos došlo k „armageddonu“, který se projevil poklesem teplot až na tisíc let.
Jenže nové údaje nabízejí mnohem příjemnější scénář, při němž se Země ochladila jen asi na deset až dvacet let a po třiceti letech se situace vrátila k normálu.
V době před osmdesáti tisíci lety už na Zemi žili naši prapředkové, a to dokonce přímo druh Homo sapiens. I když musely být klimatické dopady supererupce dramatické, lidský druh to zvládl zřejmě bez větších problémů. Naznačuje to, že lidé se umí na podobné kataklyzmatické události adaptovat.
„Výsledky zlepšují naše chápání toho, jak odolné může být klima vůči supererupcím,“ uvedli autoři v tiskové zprávě. „Pokračování v identifikaci největších sopečných erupcí v ledových jádrech a jejich přesné datování je nezbytné pro naše pochopení rizika, které představují pro globální klima,“ dodali.
