Mnohá muzea a galerie rozvolňují pravidla pro udržování klimatu ve výstavních sálech. Důvodem k přehodnocení jsou rostoucí ceny energií i snahy o jejich menší spotřebu v souvislosti se změnou klimatu. Někteří odborníci navíc tvrdí, že dosud platná pravidla nebyla nastavena dobře.
Od vzniku prvních muzeí v 18. století byla jednou z jejich hlavních rolí ochrana uměleckých děl. V méně vzdálené době mnohá muzea vytvořila týmy, které mají zaručit, že se obrazy starých mistrů nezničí, že sochy ze železa nezrezaví a že dřevěné artefakty nezplesniví, píše deník The New York Times (NYT).
Spousta západních muzeí ve svých prostorách nainstalovala nákladné a složité systémy kontroly vnitřních podmínek, které mají pomoci s ochranou uměleckých děl. Mezi těmito technologiemi, které jsou energeticky náročné, jsou například kontrolní zařízení, klimatizace a odvlhčovače vzduchu. Aniž by si to návštěvníci často uvědomovali, tyto stroje běží 24 hodin denně. A spotřebovávají přitom spoustu elektřiny, jejíž cena roste.
V současné době, kdy narůstá povědomí o dopadu provozu takových zařízení na životní prostředí, se ale také zvyšuje počet institucí, které přehodnocují své zásady ohledně konzervace uměleckých děl. A protože ceny energií po ruské nové invazi na Ukrajinu vystoupily do závratných výšin, některá největší muzea v Evropě začala jednat.
Nová pravidla pro nový svět
V loňském roce některé známé instituce, jako je například Guggenheimovo muzeum v Bilbau ve Španělsku nebo nizozemské Rijksmuseum v Amsterdamu, rozmělnily standardy a přenastavily svá zařízení, aby v některých výstavních prostorách umožňovala větší výkyvy v teplotě a vlhkosti vzduchu. Tím ušetřily tisíce eur měsíčně. Muzea měla změny několik měsíců ve zkušebním provozu, aby si byla jistá, že tím neohrozí svá umělecká díla.
Stará pravidla zůstávají v platnosti v prostorách, kde jsou zapůjčená díla. Smlouvy s ostatními muzei či soukromými sběrateli obsahují ujednání, podle kterých musejí být klimatické podmínky v galeriích pod přísnou kontrolou.
Podle Caitlin Southwickové, která založila společnost Ki Culture věnující se udržitelnému muzejnictví, zápůjčky dodržují pravidla stanovená konzervativními restaurátory, kteří se obávají rizika, a pojišťovacími společnostmi. Myšlenka, že umělecká díla musejí být vystavena v prostorách s kontrolovanou teplotou, je však poměrně nová, tvrdí Southwicková, která působila jako restaurátorka artefaktů z kamene ve vatikánských muzeích. Mistrovská díla obvykle visela v nevytápěných kostelech a palácích, dodává. Mezi prvními muzei, která ve Spojených státech zavedla technologie na kontrolu vnitřního klimatu, byla umělecká galerie na Yaleově univerzitě, kde v roce 1874 spustili vytápění párou.
Pravidla, která vycházejí jen z tradic
Kontrola teploty a vlhkosti vzduchu se stala v muzeích běžnou po druhé světové válce, dodává Southwicková. Přispěli k tomu restaurátoři v londýnském Britském muzeu a v Národní galerii, kteří na toto téma vydali vlivné příručky. Některé z těchto myšlenek „byly vytrženy z kontextu a uplatněny všude“, uvádí Southwicková s tím, že se mnohdy staly standardy pro muzejní zápůjčky. V současnosti tak muzea v Austrálii či Nigérii musejí splňovat stejné podmínky jako v Londýně či Pittsburghu, pokud si chtějí zapůjčit díla, ačkoliv podnebí v těchto místech je zcela odlišné.
Bývalý ředitel Doernerova institutu v Mnichově Andreas Burmester uvádí, že vědci a restaurátoři debatují už desítky let o tom, zda je možné bezpečným způsobem rozvolnit normy pro klima v muzeích. Ještě před deseti lety vůči tomu vládl velký odpor, říká Burmester a přiznává, že patřil mezi ty, kteří nebyli změnám nakloněni.
„Tvrdil jsem, že to, co je stabilní, je také bezpečné,“ říká. V současnosti se ale „svět změnil“ a restaurátoři rovněž uznávají, že muzea musejí šetřit a snížit vysoké náklady na energie. Doernerův institut se zabývá ochranou sbírek obrazů, které vlastní Bavorsko.
Změny, které vydrží
Guggenheimovo muzeum v Bilbau by mělo ušetřit až 20 tisíc eur (zhruba půl milionu korun) měsíčně, protože se rozhodlo, že umožní větší rozptyl v hodnotách teploty a vlhkosti vzduchu, řekl Daniel Vega, jeden ze zástupců ředitele muzea. V říjnu muzeum slavilo 25. výročí svého založení výstavou děl z vlastních sbírek, díky čemuž nemělo ve svých prostorách zápůjčky. Využilo to k zavedení nových standardů ve všech expozicích.
Nová pravidla v muzeu zůstanou. Lidé, kteří chtějí muzeu zapůjčit díla, musejí tato pravidla přijmout, nebo na zápůjčku rezignovat, říká Vega. Podle něj všichni, kteří zapůjčili svá díla na chystanou výstavu o malíři Joanovi Miróvi, byli s novými pravidly spokojeni. Pouze jedna evropská muzejní instituce, která měla zaslat obraz od Oskara Kokoschky na chystanou retrospektivní výstavu, trvala na přísnějších pravidlech pro vnitřní klima. Pokud toto muzeum, jehož název nechtěl Vega zmínit, svůj postoj brzy nezmění, Guggenheimovo muzeum jeho dílo nevystaví. „Z našeho pevného postoje neslevíme,“ říká Vega.
Některé další muzejní organizace a vlády začínají rovněž jednat. V prosinci britská vláda, která je někdy i pojišťovatelem pro státem financovaná muzea, pozastavila požadavek na minimální teplotu pro díla, která kryje její pojišťovací program. To má institucím, které mají napjatý rozpočet, pomoct ušetřit peníze během chladného období. Pozastavení požadavku, které potrvá do 31. března, by podle vládního mluvčího nemělo mít „negativní dopad na sbírky ani na zapůjčené artefakty“. Asociace německých muzeí své členy vyzvala, aby při vysokých cenách energií méně používali klimatizaci.
Southwicková tvrdí, že pokud ceny elektřiny a plynu zůstanou vysoké, půjde tímto směrem více pojišťovatelů a muzeí. Před pěti lety si Southwicková přála, aby muzea změnila svá striktní pravidla pro klimatické podmínky kvůli planetě. Teď se ale podle ní muzea mění i kvůli sobě samým.
