Jako první velká hollywoodská podívaná tento velkofilm varoval před rychlými změnami klimatu. Nedokázal se sice držet pravdy, ale ukázal lidem obrazy zkázy, které žijí v povědomí i nyní.
Dvacet let poté, co šel do kin Den poté. Film zahájil osvětu o změně klimatu, ale opíral ji o nepravdu
Film Den poté, v originále „The Day After Tomorrow“, před dvaceti lety nabídl neobvyklé zobrazení změny klimatu, kde hlavním spouštěčem událostí je kolaps Severoatlantického proudu. Paleoklimatolog Jack Hall v podání Dennise Quaida tehdy v centrále NOAA oznamuje, že podle zpráv, které právě obdržel z observatoře ve Spojeném království, dochází ke kolapsu proudění v severním Atlantiku. Výsledkem jsou extrémní bouře, které budou dál zesilovat. A konstatuje, že lidstvo je na pokraji zásadní změny klimatu.
Když byl film Den poté v květnu 2004 uveden do kin, šlo o kasovní trhák, který vydělal v USA téměř 70 milionů dolarů za pouhé čtyři dny. Významný úspěch měl i v Evropě.
Leckde pak jeho premiéra přitáhla ekologické aktivisty a pochopitelně byl podrobně rozebírán v mnoha recenzích a komentářích. A to i mezi klimatology. Důvod byl zřejmý – tak masivní a rychlá změna znamenající novou dobu ledovou byla zcela mimo tehdy reálně uvažované scénáře vývoje klimatu.
Vše je samozřejmě doprovázeno působivými a někdy až poněkud patetickými výjevy extrémního počasí a scénami typu pálení knih v krbu pro zahřátí po výpadku dodávek elektřiny, plynu i tepla, nebo záběr Sochy svobody ponořené až po nos ve sněhu.
Film, který otevřel diskuzi
I přes klimatickou a meteorologickou nepřesnost a značné množství z tohoto ohledu problematických pasáží lze říct, a to i na základě výzkumů mezi komunikátory o změně klimatu, že film pomohl usnadnit zahájení šíření osvěty o tomto tématu. Oprávněné námitky vědců ohledně filmové licence s odstupem času částečně překonala hodnota filmu spočívající v podnícení širší diskuze o změnách klimatu.
Jde v podstatě o první a možná zatím i jediný velkofilm, kde v hlavní roli vystupuje klimatolog. A ten světu představí v dané době nepříliš zdůrazňovanou existenci bodů zlomu, tedy bodů, po jejichž překročení není návratu.
Od té doby se v klimatologii, ale i v komunikaci změny klimatu mezi veřejností a politiky, ušel ohromný kus cesty, a právě body zlomu, ať už se jedná například o zánik alpských ledovců, tání ledovcového štítu v Grónsku nebo i potenciální kolaps Golfského proudu, se v debatách i odborných studiích řeší stále častěji. Současně je důležitým vzkazem filmu i důraz na roli člověka a fosilních paliv na intenzitu změny klimatu.
Film plný nesmyslů
Na druhou stranu, i po letech je vhodné upozorňovat na řadu věcí, které se až příliš vzdalují od skutečně vědeckého přístupu. Například scéna, kdy trojice postav na ledovcovém šelfu Larsen B v Antarktidě provádí průzkumné vrty těsně před tím, než se v ledovci otevře trhlina a plošina klesne o dva metry.
Tým se ve filmu snaží získat ledovcové vrty dříve, než se ledovec zcela rozpadne. Jenže v realitě se ledovcové vrty vždy pořizují na pevnině, nikoliv na ledovcovém šelfu. Na druhé straně má rozpad ledu simulovat tání ledovců v polárních oblastech, o kterém také stále častěji mluvíme.
V následujících letech vznikla řada dalších filmů, které si motiv změny klimatu vzaly jako zásadní téma, nicméně často se zaměřily více na apokalypsu až thrillerové zobrazení než na reálné podmínky ve světě. Některé filmy si pohrávají i s geoinženýrstvím a ochlazováním planety, které ale nedopadlo podle očekávání (například „Colony“, „Snowpiercer“). Filmaři tak preferovali budoucnost, ve které lidstvo při řešení změny klimatu selhalo.
Dvacet let poté
Během dvaceti let, které uplynuly od uvedení Dne poté, se klima poměrně výrazně změnilo. Přesto se odráží pouze v malém množství nejpopulárnějších filmů. Postava, která si realitu změny klimatu uvědomovala a na jejím základě jednala nebo mluvila, spadala navíc často do žánrů superhrdinů nebo science-fiction.
Znázornění jednoduchých klimatických aktivit – jako je jízda na kole, vlakem místo autem, používání solárních panelů nebo rozhodování o jídelníčku s ohledem na klima – zůstává extrémně vzácné. Naopak široce známé dopady změny klimatu, zejména extrémní projevy počasí, jsou často ukázány bez zdůraznění souvislosti s oteplováním.
Situace se ale v posledních letech přece jen mění k lepšímu – ostatně známý film Barbie spojuje změnu klimatu s masivním konzumem. V Česku si pak jeden z hlavních dopadů změny klimatu – sucho – vzal za důležité téma i Bohdan Sláma ve stejnojmenném filmu.
Věřme, že v brzké budoucnosti vzniknou i filmy, které spojí jednotlivé díly skládačky znázorňující celý komplex související se změnou klimatu. Tedy kromě skutečných katastrof jako následků i spalování fosilních paliv jako hlavní příčiny. Přitom by bylo ve filmech vhodné ukázat, jak překlenout propasti mezi různými politickými pohledy a nerovnostmi napříč společností.