Mezinárodní tým vědců zjistil, že pokud se nepodaří omezit emise skleníkových plynů, bude do roku 2100 ohroženo vyhynutím přibližně devadesát procent všech mořských živočichů na Zemi. V článku zveřejněném v časopise Nature Climate Change popsali, jaký dopad na ně mohou mít emise skleníkových plynů v budoucnosti.
Do roku 2100 hrozí vyhynutí devadesáti procent mořských zvířat
Dopady lidmi způsobené změny klimatu jsou vidět na každém kroku: lesní požáry, vyschlé řeky, vlny veder. Ale to nejdůležitější z hlediska planety se odehrává mimo lidský zrak – pod mořskou hladinou.
Emise skleníkových plynů ovlivňují světové klima dvěma způsoby. Jednak zvyšují teplotu atmosféry (a tím i zemského povrchu a vody) tím, že zadržují teplo, ale v případě emisí oxidu uhličitého navíc způsobují, že voda se stává kyselejší, podobně, jako jsou kyselejší sodovky s bublinkami CO2. Když se oba tyto faktory zkombinují, mají rozsáhlý dopad na život v oceánech.
V nové studii se autoři pokusili odhadnout, jak velký bude tento vliv. Zaměřili se na 25 tisíc druhů živých organismů, včetně ryb, bakterií, rostlin a prvoků žijících v horních 100 metrech světových oceánů. Právě tato oblast je nejobývanější a současně nejvyužívanější lidmi.
Zjistili, že podle nejhoršího scénáře, kdy emise povedou ke zvýšení globální teploty atmosféry o tři až pět stupňů Celsia, zmizí přibližně 90 % veškerého mořského života. Zjistili také, že pokud by se emise snížily v rozsahu stanoveném Pařížskou dohodou o klimatu, což by udrželo nárůst globální teploty pod dvěma stupni Celsia, pak by se riziko vyhynutí snížilo přibližně o 98 %.
Ohrožené jsou všechny části světa. Při vysokých emisích by na devíti procentech rozlohy oceánů bylo ohroženo nejméně 50 procent tamních živočichů. Na jednom procentu oceánů by dokonce vysoké riziko vyhynutí hrozilo prakticky všem druhům (95 procentům) – bohužel se to týká právě těch míst s nejvyšší rozmanitostí mořského života, jako je například Thajský záliv, Rudé moře, Perský záliv nebo Karibik.
Komu hrozí smrt
Vědci také zjistili, že větší vrcholoví predátoři jsou ohroženi více než ti menší. Vůbec pod největším tlakem pak budou ryby, které rád a často využívá člověk pro svou potravu. Jde totiž nejčastěji o větší a relativně dlouhověké ryby, které budou změnami ovlivňované více. Naopak k nejméně ohroženým patří malé, krátkověké druhy.
Současně studie ukazuje, že právě nejčastěji loveným rybám by nejvíce pomohla mitigace – tedy snižování emisí CO2.
Podle autorů je pozoruhodné, že od velkého vymírání před 252 miliony let Země nezažila tak velké vymírání, jaké se předpokládá v těchto prognózách. Jde samozřejmě „jen“ o model, který nemůže předpovědět nejrůznější změny, nicméně podle autorů studie jsou výsledky natolik varovné, že by měly přimět svět k mnohem rychlejším změnám.