Velká mezinárodní studie, která vyšla v odborném časopise Nature, představila cestu, jak navrátit do světových oceánů pestrost života. Cíl by měl být splnitelný už do poloviny století.
Do roku 2050 můžeme oceány zachránit, anebo zničit, popisuje rozsáhlá studie
Na tomto plánu se podíleli špičkoví experti ze čtyř kontinentů, deseti států a šestnácti univerzit. „Nacházíme se v okamžiku, kdy si můžeme vybrat mezi dědictvím odolných a životem kypících oceánů, nebo oceánů zničených,“ uvedl profesor Carlos Duarte.
„Naše studie dokumentuje obnovení mořských populací, oblastí i ekosystémů na základě úspěšných zásahů v minulosti. Poskytuje specifická doporučení založená na důkazech, která se dají zavádět globálně,“ dodal vědec, který je specialistou na ekologii Rudého moře.
Vědci v tomto dokumentu varují, že lidstvo dokázalo v minulosti život v oceánech značně poškodit, ale také své škody velmi efektivně napravit. Příkladem mohou být keporkaci – velcí kytovci, kteří mohli, kdyby se nic nestalo, vymřít už na začátku 21. století.
Experti na základě dat tvrdí, že podstatné obnovy oceánů se dá dosáhnout už v horizontu dvaceti nebo třiceti let – pokud se podaří zpomalit změnu klimatu a navrhované projekty by se spustily v dostatečném rozsahu.
Cesta k živým oceánům
„Obnovit mořský život představuje pro lidstvo obří, ale realizovatelnou výzvu, etickou povinnost a také ekonomický závazek, jak dosáhnout udržitelné budoucnosti,“ komentovala studii mořská bioložka z Univerzity krále Abdulláha v Saúdské Arábii Susana Agustíová.
Výzkumníci identifikovali devět klíčových oblastí, které jsou zásadní pro obnovu života v oceánech.
Jsou to:
Slaniska: zvláštní typ mokřadů, pro který je typický velký obsah soli v půdě a vodě.
Mangrovy: společenstva keřů a stromů vyskytující se v brakických vodách (takových, které mají koncentraci solí mezi mořskou a sladkou vodou) a na pobřežích moří a oceánů.
Mořské trávy: louky vodních rostlin pod hladinou, které slouží podobně jako pastviny na souši. Za uplynulých zhruba 30 let se celková rozloha porostu mořských trav ročně snižuje přibližně o 110 čtverečních kilometrů.
Korálové útesy: korálové útesy jsou křehké, protože jsou citlivé vůči stavu vody. Jsou ohrožovány nadbytkem živin vyplavovaných z řek do moří, zvyšováním teplot oceánů, překyselováním moří a přebytečným rybolovem.
Kelpy: kelpy jsou řasy patřící mezi chaluhy řádu Laminariales, které zahrnují asi třicet rodů. Vytvářejí v mělkých oceánech rozsáhlé podvodní porosty, takzvané kelpové lesy, které tvoří ekosystémy, jež využívá mnoho druhů organismů.
Ústřicové útesy: rozsáhlé porosty ústřic podél pobřeží slouží nejen jako zdroj živin, ale také čistí vodu v okolí.
Mořská loviště: oblasti, které se využívají k intenzivnímu chovu a lovu ryb – jsou dnes ohrožené nadměrným úbytkem zvířat.
Megafauna: Velké organismy, jako jsou například kytovci, mají extrémní dopad na ekosystémy a ovlivňují je více, než by odpovídalo jejich množství.
Oceánské hlubiny: Místo, kam dopadá vše z hladiny, je zřejmě velmi důležité pro hospodaření oceánů se živinami i pro uhlíkový cyklus.
Jako opatření vědci doporučují šestici kroků, které se v konkrétních oblastech mají uplatňovat s různou intenzitou a v odlišném pořadí. Říkají jim „regenerační klíny“ – má jít o zásahy do ekosystémů, které naruší nerovnováhu, podobně jako klín rozbije kmen stromu. Každý z těchto klínů má řadu podopatření, způsobů realizace a možností. Základních šest cest je:
- ochrana druhů
- ochrana území
- kontrolovaný rybolov
- obnova klíčových oblastí
- omezení znečištění
- snižování dopadu klimatických změn
Autoři všechny tyto cesty popisují na základě úspěšných projektů, včetně způsobů financování a ekonomických zisků, které přinesou, i náročnosti na jejich uskutečnění.
Zcela klíčovým bodem je snížení globálních emisí skleníkových plynů, které by mělo zkrotit klimatickou změnu: pokud se bude planeta i nadále oteplovat, pak bude poškození tak velké, že bude bránit nápravě.
