Moderní děti se stále častěji vyskytují v digitálních světech. Žádné generace v minulosti něco takového nezažily, proto vědce zajímá, jak se taková zkušenost na dětech projevuje.
Digitální technologie mění dětské mozky. Rozsáhlá studie popsala řadu složitých dopadů
Děti narozené po roce 2000 prožívají začátek svého života obklopené digitálními technologiemi. Vědce logicky zajímá, jaké změny to působí – ať už k lepšímu, nebo k horšímu.
Studií na toto téma jsou stovky, ale jen těžko se mezi sebou jejich výsledky porovnávají. Proto mezinárodní vědecký tým vzal třiatřicet výzkumů, které sledovaly jednu stránku tohoto fenoménu: tedy přímo monitorování dětského mozku. A pak vědci našli metodu, jak výsledky těchto velkých, významných a kvalitních studií sjednotit. Výsledkem je nová metastudie, která přinesla zatím nejhlubší poznání dopadu digitálních technologií na děti.
Jak výzkum probíhal
Tým vědců hodnotil třiatřicet neurozobrazovacích studií publikovaných od ledna 2000 do dubna 2023. Kombinovaný soubor dat zahrnoval více než 30 tisíc účastníků, všechno to byly děti ve věku do dvanácti let.
Víc kvalitních prací na toto téma není – autoři našli úplně všechny, které vznikly. Je jich tak málo jednak pro relativní novost tématu, ale také proto, že takové výzkumy bývají značně náročné.
Mozek reaguje na digitální vlivy
Vědci dospěli po analýze ke třem hlavním závěrům. Jednak je podle nich nezpochybnitelné, že když jsou děti vystavené digitálním zařízením, mění to strukturu i funkce jejich rozvíjejících se mozků. Zajímavé je, že nikoliv nutně negativně. Za druhé vědci zjistili, že tyto změny jsou dlouhodobější a do dětského mozku se otisknou na mnoho let. A do třetice se jim podařilo identifikovat i místa, kam se tyto změny propisují nejvíc a nejsilněji.
Ukázalo se, že děti do dvanácti let nejčastěji konzumují digitální média na obrazovkách ve formě videa nebo pomocí aplikací, až na druhém místě skončily videohry. A teprve po nich se umístily v četnosti užívání věci jako čtečky nebo stříhání videa.
Některé studie dospěly k závěru, že více času stráveného u obrazovky má negativní dopad na mozkové funkce, jako je pozornost a poznávání, a také na spojení, která umožňují komunikaci různých částí mozku. Výsledky naznačují, že používání tabletů může mít negativní vliv na mozkové funkce a řešení problémů. Také hraní her by podle některých náznaků mohlo být spojeno se snížením inteligence. „Nejzranitelnější oblastí je prefrontální kůra a s ní spojené takzvané exekutivní funkce,“ shrnuli autoři. Jako exekutivní funkce se přitom označují ty nejsložitější části lidských kognitivních schopností: plánování, řešení složitých úkolů, práce s pamětí nebo zvažování rizika.
Pozitivní dopady
Vědci ale našli také výsledky, které naznačují možné pozitivní dopady. Šest zkoumaných studií totiž popsalo možnost zlepšení koncentrace a učení, za něž mohou změny v čelním mozkovém laloku. Jiná studie zase ukázala, že videohry mohou zlepšit výkonné funkce a kognitivní dovednosti.
Vědci podle svého očekávání nebyli schopní nalézt nějaký jednoduchý nebo jednoznačný výklad tohoto složitého problému. Vliv digitálních technologií je velmi mnohotvárný a liší se podle mnoha faktorů, které mohou být značně individuální a jsou zřejmě ještě ne zcela popsané a pochopené.
Jasné je, že vyrůstání v digitálním prostředí má na děti nějaký vliv, ale do jaké míry je pozitivní nebo negativní, je složité přesněji popsat. A to i kvůli nedostatku dat; i když se může zdát skupina 30 tisíc zkoumaných dětí jako dostatečně velká, stále to není dost.
Doporučení jsou opatrná
Právě nejednoznačnost výsledků vede autory výzkumu i k opatrnosti, co se týká doporučení pro rodiče a pedagogy. „Měli by si uvědomit, že kognitivní vývoj dětí může být ovlivněn jejich digitálními zkušenostmi,“ uvedli autoři studie. Nesáhli v nich ani po jasném doporučení, aby rodiče omezili dětem čas strávený před digitálními zařízeními.
„Omezení jejich času stráveného u obrazovky je sice účinný, ale konfrontační způsob. Proto by se měly vymýšlet a zavádět inovativnější, přátelštější a praktičtější strategie,“ zní jejich doporučení.
Přiznávají také, že jejich práce nebyla schopná některé klíčové oblasti prozkoumat. Nebyli například s to zjistit, jestli má na negativní nebo pozitivní dopad vliv doba strávená u obrazovek. A také to, jak intenzivně se čas strávený s digitálními technologiemi propisuje do dětských mozků nebo zda je vliv třeba i trvalý.
