Teorie obecné relativity se ověřuje například v tom, jak jezdíme auty, poukázal teoretický fyzik Jiří Bičák. Během své kariéry spolupracoval mimo jiné s nobelisty Rogerem Penrosem a Kipem Thornem. Přednášel také pro Stephena Hawkinga. Bičák byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Člověk by se zbláznil, kdyby svět neviděl optimisticky, říká teoretický fyzik Bičák, který rozesmál Hawkinga
Profesor Jiří Bičák hostem Hyde Parku Civilizace (zdroj: ČT24)
„Člověk by se zbláznil, kdyby svět neviděl optimisticky. Myslím si, že pořád i u nás jsou příklady velice čistých lidí a lidí, kteří dělají v uvozovkách bohulibou činnost (…). Ale jinak musím říct, že vidím u nás i ve světě věci, které mě vůbec netěší,“ uvedl teoretický fyzik Jiří Bičák.
O Einsteinovi v Praze
K fyzice ho mimo jiné inspirovala kniha od Alberta Einsteina „Jak vidím svět“. Dříve Bičák, kterého kromě oboru s Einsteinem spojuje také záliba ve hře na housle, uvažoval nad studiem medicíny.
V pořadu Hyde Park Civilizace profesor uvedl, že se domnívá, že myšlenkově veliká část obecné teorie relativity vznikla v Praze, kde Einstein v letech 1911 a 1912 pobýval. „Ona se hodně vyzdvihuje práce (…) o ohybu světla, což hrálo opravdu velikou roli. Já ale za nejdůležitější práci považuji poslední předtím než odjížděl z Prahy, kde načrtnul, jaké rysy by obecná relativita měla mít,“ poznamenal Bičák.
Jiří Bičák byl před natáčením očkovaný, Daniel Stach měl negativní výsledek PCR testu. Proto oba po dobu vysílání udržovali odstup a odložili respirátory
Rozhovor se dotknul také využití odkazu Alberta Einsteina v praxi. „Já jako teoretik budu samozřejmě říkat, že nejlepší je obecná relativita a bude to říkat spousta lidí. Ona se dnes ověřuje při srážce černých děr a tak dále. Ověruje se ale taky v tom, jak jezdíme auty. Když by GPS nebrala v úvahu efekty obecné relativity, tak byste auto našel s chybou až osmi kilometrů,“ poznamenal Bičák.
Dodal, že Einstein vymyslel také princip ledničky, začal s fotoefektem nebo s lasery a lékaři také dodnes používají v medicíně Brownův pohyb.
Rozesmátý Hawking
Spolu s Albertem Einsteinem je asi nejznámějším teoretickým fyzikem v historii Stephen Hawking. Toho Bičák rozesmál na své přednášce v Cambridgi.
„Ona to byla svým způsobem smutná věc. Stephen Hawking přijel po obědě a měl nějaké problémy a většinu času měl sklopenou hlavu a vydával nejrůznější zvuky ze žaludku. Ale při poznámce, že obrázek magnetických siločar kolem černé díry má i psychedelický účinek, rozkmital hlavu, dal jí nahoru a balancoval s ní a roztáhl tu svou širokou pusu,“ vzpomínal Bičák.
„To je něco, co jsme dělali s Leošem Dvořákem. Takové nabité elektromagnetické pole poblíž nabité černé díry a tam opravdu ty siločáry vypadají jako takoví motýlci, ale do té díry se nedostávají, takže jsou to docela půvabné obrázky a souvisí to s efektem, kterému se říká Meissnerův efekt – vypuzování magnetických i elektrických polí extrémními černými dírami, kterými jsme se u nás dost bavili,“ vysvětlil.
Bičák se s Hawkingem stýkal opakovaně, a to nejenom pracovně, ale i neformálně. V Hyde Parku Civilizace zmínil mimo jiné Hawkingovu zálibu v tanci. „Potkal jsem ho na konferenci v Maďarsku a tam po té konferenci byl večírek (…) a Stephen nejraději dělal ze sebe showmana, aby také vynikl ten jeho veliký handicap. Takže on přijel na kolečku a při hudbě jezdil,“ uvedl. Dodal, že se také nechával rád vznášet v mikrogravitaci. „On rád provokoval nejrůznějšími problémy,“ podotkl Bičák s tím, že také dokázal být přísný.
Kontakty s Penrosem
Tématem rozhovoru byl také Roger Penrose, který Hawkinga velmi ovlivnil. Konkrétně ho podle Bičáka posunul v tom, že se začaly používat úplně nové metody, které vznikly z matematiky. Hawkinga, ale i celou astrofyziku například Penrose ovlivnil tím, že přišel na možnost extrahovat rotační energii z rotující černé díry.
Za své studium černých děr získal Penrose spolu s Reinhardem Genzelem a Andreou Ghezovou Nobelovu cenu za fyziku. Na toto prestižní ocenění Bičák Penrose navrhoval. „Zaváděl zcela nové matematické techniky, které vedly k přírodovědeckým a fyzikálním důsledkům,“ vysvětlil. Už dříve profesor Bičák v rozhovoru pro Českou televizi uvedl, že Penrose přichází s těmi nejhlubšími myšlenkami, s klíčovými otázkami, které se týkají vesmíru.
Poté, co Penrose cenu obdržel, Bičák mu dopisem pogratuloval. „V roce 1969 byl tady v Praze, přímo spal u nás, měl u nás přednášku a tak dále. Já jsem mu to v tom dopise připomínal a on říkal, že to je úžasné po tak dlouhé době a podobně,“ uvedl Bičák s tím, že jej během života viděl víckrát. „Pozval mě do Oxfordu, kde jsem byl svědkem toho, jak on po kolenou leze po koberci a píše nejrůznější vzorečky,“ řekl.
Thorne jako Einsteinův vnuk
O velkém odborníkovi na černé díry Kipovi Thorneovi pak Bičák v minulosti prohlásil, že je možné jej do jisté míry nazvat vnukem Alberta Einsteina.
„Einstein, když přešel do Princetonu, tak tam přednášel obecnou relativitu. S tím pokračoval John Wheeler,“ uvedl Bičák s tím, že Wheeler nejdřív vyráběl vodíkové bomby, později toho nechal a začal náhle dělat relativitu a astrofyziku.
Právě na Bičákovo pozvání navštívil Thorne, který je rovněž nositelem Nobelovy ceny, předloni Prahu. Podle profesora toto ocenění získal zmíněný fyzik naprosto oprávněně. „On si uvědomil to, co pro detekci gravitačních vln bylo důležité. Udělal totiž počítačové programy, které by se pak mohly srovnávat s výsledky,“ vysvětlil Bičák.
Dodal, že Thorne sehrál velkou roli jak v černých dírách, tak i dalších oblastech. Jedná se podle něj také o velmi nápomocného člověka, který pomáhal vědcům nejen z východního bloku a na mezinárodní scéně je velmi aktivní i nadále.
Kip Thorne v Hyde Parku Civilizace (zdroj: ČT24)
„Rád bych měl vesmír konečný“
Během rozhovoru Bičák mimo jiné také vzpomínal na svůj osobní i pracovní život v době minulého režimu. V roce 1994 pro dokument Gen jeho dcery uvedly, že největším rodinným problémem byla otázka, jestli je vesmír konečný.
„Když by byl vesmír opravdu konečný, tak nemusíte klást žádné krajové podmínky, co je za ním. Když by šel až do nekonečna, tak se myslí, že tam bude nějak fluktuovat vakuum a podobně. Také to velice souvisí s formulací Machova principu. Takže já bych měl rád vesmír konečný, ale zdá se, že pozorování mikrovlnných záření a tak tomu nenaznačují,“ dodal teoretický fyzik, který tvrdí, že měl velké štěstí, že se dostal právě ke svému oboru.
Celý rozhovor je k dispozici ve videu výše.