Časopis Vesmír, jehož první číslo vyšlo 3. května 1871, je jedním z nejdéle vycházejících českých časopisů, popularizujících výsledky aktuálního, zejména přírodovědného výzkumu a informujících o dění ve světě vědy. Jeho redakční radu tvoří přední čeští vědci a propagátoři vědy, mezi nimi aktuálně například astronom Jan Palouš či psychiatr Cyril Höschl. List má velké renomé a i za komunistického režimu si udržel solidní kvalitu. Dodnes je považován za „vlajkovou loď“ scény popularizující českou vědu. Nejdéle, necelých 80 let, do něj přispíval vloni zesnulý geolog Vojen Ložek.
Časopis Vesmír pomáhá vzdělanosti už 150 let. Předplatné bylo drahé jako kráva
„Nevylučujeme z programu svého žádný odbor vědy přírodní, byť laikovi sebe obtížnějším a nepřístupnějším býti se zdál; přední snahou naší bude podávati pokud možno nejširší rozhled do nejnovějších pokroků přísných věd spůsobem populárním, každému pochopitelným, zajímavým a poučným.“
Tím začínalo první číslo nového časopisu, který založil a zprvu sám vydával student medicíny Václav Kumpošt. Na dvanácti stranách mělo pět článků a několik krátkých aktualit. Cena ročního předplatného byla stanovena na čtyři zlaté a 80 krejcarů – za podobný obnos se v té době dala koupit mladá jalovice. A ve třetím čísle časopisu se Václav Kumpošt zavázal, že „Vesmír bude vycházet o jednom neb půldruhém archu každý pátek o 3. hodině odpolední“. První obrázky se ve Vesmíru objevily v říjnu 1871 a pravidelnou součástí časopisu se staly od druhého ročníku. V červenci 1872 přebral vydávání listu Antonín Frič. První fotografii přinesl Vesmír v lednu 1886.
Roku 1907 přestal časopis vycházet a jeho vydávání na popud Aloise Rašína v roce 1923 obnovil botanik Bohumil Němec, někdejší rektor Univerzity Karlovy a kandidát na prezidentský úřad v roce 1935. Spolu s ním v redakci působil a později převzal vedení časopisu Otakar Matoušek. První číslo obnoveného listu, od něhož se odvozuje i současné číslování, mělo 24 stran a pět černobílých fotografií.
Vesmír vycházel i po celou válku a v říjnu 1946 dostal novou moderní obálku. Od roku 1952 se zvětšil formát na A4 i počet stran na 32, zkvalitnil se papír a každé číslo začalo obsahovat přílohu s fotografiemi. Také začal vycházet s barevnou obálkou a barevnými přílohami. V roce 1963 začal grafickou podobu časopisu řídit malíř a grafik Milan Albich, který s Vesmírem spolupracoval až do roku 2000.
Pod vedením Ivana Havla
Od ledna 1985 Vesmír zdvojnásobil rozsah na 60 stran a od roku 1990, kdy se šéfredaktorem stal Ivan Havel, se tematicky rozšířil o dosud opomíjené oblasti vědy. V osmém čísle roku 1990 se také zrodila nová rubrika, představující české a slovenské výtvarníky a jejich dílo. Začátkem devadesátých let vzniklo nakladatelství Vesmír, v němž tento časopis vychází od roku 1994. Výraznou postavou Vesmíru druhé poloviny 20. století byl také imunolog a básník Miroslav Holub.
„Navzdory svému názvu časopis Vesmír nepíše jen o vesmíru. Jeho název vznikl v době, kdy termín vesmír znamenal celý svět a vše kolem nás. A Vesmír vždy psal a dodnes píše o tom, jak nám přírodní vědy pomáhají poznávat svět, v němž žijeme. Význam slova se za 150 let posunul, zaměření časopisu zůstává,“ uvedl pro ČTK Ondřej Vrtiška, který se v roce 2020 stal novým šéfredaktorem tohoto časopisu.
Do časopisu podle něj dnes články píšou odborníci příslušných oborů, redakce je upravuje tak, aby byly srozumitelné a zajímavé i pro čtenáře, kteří se sami danému oboru nevěnují. Texty procházejí odbornou recenzí, časopis klade důraz na věcnou správnost. Přímo v redakci vznikají jen některé kratší příspěvky a pravidelný rozhovor. Ve Vesmíru publikují zasloužilí vědci – přední osobnosti svých oborů, ale i zástupci mladé generace. Podle Vrtišky se časopis takto snaží oslovovat mladší autorskou i čtenářskou generaci.
Nejdéle přispívajícím autorem do časopisu byl vloni zesnulý Vojen Ložek, jedna z nejvýraznějších postav české přírodovědy a ochrany přírody, geolog, malakolog a znalec Českého krasu. Do Vesmíru přispěl poprvé jako třináctiletý v roce 1939 a od té doby psal průběžně, jeho poslední příspěvek je z roku 2018, časopisu tedy zůstal věrný 79 let.
Vůbec nejstarším stále vycházejícím českým přírodovědným časopisem, soustřeďujícím se na popularizaci vědy, je časopis Živa, který založil v roce 1853 Jan Evangelista Purkyně.
