Tony Fadell vytvořil pro společnost Apple zařízení na přehrávání hudby iPod a následně se podílel i na vzniku iPhonu. Na toto období svého profesního života vzpomíná jako na ty nejlepší a nejhorší časy zároveň, kdy cítil, že „mění svět“. Zároveň však upozorňuje na dopady chytrých mobilů a technologií na duševní zdraví i společenské a rodinné vztahy. V současnosti dokázal na oběžnou dráhu Země dostat satelit, který zaznamenává úniky skleníkového plynu metanu. Ten podle jeho slov otepluje planetu několikanásobně silněji než oxid uhličitý. Rozhovor s ním vedl Daniel Stach.
Družice MethaneSAT sleduje, odkud se metan dostává do atmosféry. Jak systém funguje?
Každý už slyšel o oxidu uhličitém a globálním oteplování pomocí CO2. Dalším plynem v naší atmosféře, který je opravdu silným oteplovacím plynem, je metan, CH4. V oteplování planety je osmdesátkrát silnější než CO2. Uniká z ropných a plynových vrtů. Pochází z chovů zvířat a ze skládek. Je všude, kde vyhazujeme všechny naše odpadky.
To všechno vypouští metan, který zadržuje více tepla na planetě. Vlády celého světa si uvědomily, že CO2 je důležitý, ale stejně důležitý je i metan. Možná důležitější, protože pokud dokážeme zpomalit růst metanu v atmosféře – protože je tak silný a je vlastně snazší zpomalit růst metanu než CO2 – můžeme skutečně změnit trajektorii globální klimatické krize, kterou tu máme.
Všichni dnes tento problém chápou a trvalo asi 15 let, než se k němu lidé opravdu přiklonili, protože se vždy soustředili na oxid uhličitý. Ale neměli jsme způsob, jak shromáždit globální data o tom, kolik metanu uniká, odkud uniká, jakou rychlostí uniká a jak se to může měnit v čase.
A tak se projekt, který odstartoval Environmental Defense Fund a do kterého jsem se zapojil, jmenuje MethaneSAT. Naším cílem bylo umístit do vesmíru družici, která by detekovala všechny ty velmi velké a velmi malé úniky – až po ropné plošiny, odkud metan uniká. A to abychom mohli jít a říct všem, kde je, kolik ho je, abychom mohli jít a všechny ty věci omezit a opravit, abychom globální únik metanu co nejrychleji snížili a pomohli změnit trajektorii globálního oteplování.
První satelit už je na oběžné dráze?
V březnu vyletěl na Falconu společnosti SpaceX a vyletěl úspěšně. Solární panely se rozvinuly. Nastaly sice různé trýznivé okamžiky, říkali jsme si: „Bude to fungovat?“ A ono to funguje a funguje to opravdu, opravdu dobře. Nyní to kalibrujeme. A první globální data budou moci lidé po celém světě získávat od června nebo července.
Kdo se k datům dostane a jak budou podrobná?
Údaje jsou velmi, velmi podrobné. Můžeme vám ukázat místo, míru úniku a množství všech těchto údajů v průběhu času. Instituce, vzdělávací instituce, charitativní organizace, jiné vlády mohou tato data získat zdarma. A všechny společnosti, které je využívají, například pojišťovny, ropné a plynárenské společnosti, zemědělské firmy, za data platí.
iPod a iPhone
Ve své kariéře jste dokázal měnit obory, a to i dost výrazně.
Jo, jo, to je pravda.
Jste otcem iPodu, kdy Apple řekl: „Můžeme dostat iTunes do kapsy?“ Vy jste odpověděl ano. Jak jste to udělal?
Velmi zjednodušeně řečeno, v roce 2001 existovaly jiné přehrávače MP3. A já jsem vyráběl MP3 přehrávače ve svém vlastním startupu. A tak mi zavolali z Applu a řekli: „Hele, máme program pojmenovaný iTunes. Lidé kradou hudbu. Kradou hudbu z CD, ale ve skutečnosti si ji chtějí vzít na cesty pomocí MP3 přehrávačů, ale všechny MP3 přehrávače jsou opravdu špatné. Můžete – z toho, jak by mohl vypadat produkt Apple, MP3 přehrávač – můžete s námi spolupracovat?“
Protože už jsem měl tým, dal jsem to dohromady za šest týdnů a dal jsem dohromady to, co bylo základem týmu a technologie z vize pro iPod. Pak jsem to o deset měsíců později posunul tam, kde je dnes Apple, celý přechod z iPodu na iPhone a pak ještě dál.
Zmínil jste ten další krok a při něm byla chvíle, kdy by se ve vás krve nedořezal. Kde jste byl, když jste letěl letadlem?
Potil jsem se! Takže po iPodu a během iPodu se začal vytvářet iPhone. Jak se iPhone vytvářel, nosil jsem ho tajně. Víte, to bylo měsíce předtím, než se o něm svět dozvěděl. Měl jsem tedy jeden u sebe natajno v letadle. Ve skutečnosti jsem ho nepoužíval, ale měl jsem ho v kapse. Testoval jsem ho a vyklouzl mi z kapsy. iPhone mi vypadl z kapsy! Nevím přesně, kde jsem byl – někde nad Evropou – vyklouzl mi a nemohl jsem ho najít.
Od chvíle, kdy jsem opustil letadlo, do doby, kdy jsem byl u výdeje zavazadel a prohledával jsem je, jsem si doslova myslel, že můj život je u konce, protože jsem ztratil iPhone. Bylo to jako: Kde je ta věc? Takže volám všem. Jsem v cizí zemi. Pomoc, prosím, pomoc, pomoc, pomoc. Ale oni nevěděli, co to je! Nemohl jsem říct, co to je. Ještě se to ani nejmenovalo iPhone. Nemohl jsem jim to prostě říct: „Tohle je ta černá věc.“ Nikdo v té době ani nevěděl, co je iPhone, ale letecká společnost ho naštěstí našla, vrátila mi ho a já jsem si oddechl. Během té krátké doby jsem z toho všeho potu, který ze mě šel, zhubl asi tři nebo čtyři kila.
Kdy jste o této situaci řekl Stevu Jobsovi?
Ne! Stevovi jsem to neřekl. To opravdu ne. Takové věci se mu neříkají.
Co by se stalo?
Vůbec o tom nechci přemýšlet! Víte, během těch 10 nebo 15 minut, kdy jsem neměl ten přístroj u sebe, tak jsem viděl, jak mi život probíhá přímo před očima.
Zabil by vás?
To určitě! Možná by mě nezabil, ale měl by k tomu opravdu blízko, protože pořád chtěl dodávat iPhony.
Kým pro vás byl? Vy jste ho znal osobně.
Víte, byly to nejlepší časy, byly to i nejhorší časy. Nikdy v životě bych toho nelitoval. Tolik jsem se toho naučil. Jsou dny, kdy tam pracujete rádi a měníte svět. A jindy si říkáte, že tomu nemůžete věřit, že tohle je šílené a tohle už dělat nebudu. Ale je to potřeba, abyste změnili svět. Já to naštěstí v Applu několikrát zažil s úžasnými lidmi. Společně s ním a s dalšími lidmi v Applu jsem vybudoval úžasné produkty, úžasné týmy a skvělou kulturu.
Co jste se od něj naučil? Co byla ta nejcennější lekce, protože vy sám jste podnikatel.
Nejcennější lekce je, že musíte říkat „ne“. Musíte říkat „ne“ hodně. Takže když řeknete „ano“, tak to opravdu něco znamená.
Používání chytrých telefonů
Co si myslíte o důsledcích iPhonu? Ptám se, protože při debatě v londýnském Muzeu designu jste v roce 2017 řekl: „Probouzím se zpocený a přemýšlím, co jsme to světu dali?“
To je pravda…. Chytré telefony obecně – nejen iPhone – tablety, prostě jakýkoli druh zařízení... Představte si je jako ledničku, jako ledničku ve vaší kuchyni. Je v ní hodně věcí. Můžete tam dát špatné jídlo, můžete tam dát dobré jídlo. Můžete chodit do lednice příliš často a jíst příliš mnoho dobrých věcí, můžete jít do lednice a jíst příliš mnoho špatných věcí.
Co tedy máme? Máme k dispozici výživové údaje, váhy na měření hmotnosti, krevní testy, všechny tyto věci nám pomáhají pochopit, jakým způsobem konzumujeme potraviny, jak často a jak kvalitní je jídlo, které jíme.
Takže máme digitální metriky nebo máme metriky kolem těchto potravin, které nám pomáhají, chcete-li kontrolovat své zdraví. Je to tak? To je skutečné fyzické zdraví. Stejné nástroje potřebujeme také pro naše digitální zdraví, váš iPhone. Můžete si stáhnout dobré nebo špatné aplikace, můžete i stáhnout vzdělávací aplikace nebo ne. Telefon můžete používat příliš často. Stejně tak jako můžete jíst příliš často.
Dokonce můžete přijít na nové způsoby. Například nechodit jíst pokaždé mezi lidi, nechodit jíst uprostřed noci. Kolem jídla jsou všechny tyhle sociální návyky. Totéž platí pro používání vašich zařízení. Musíme přijít se způsoby společenského přijetí, kdy zařízení používat a kdy ne.
Měli bychom přijít s návody, jak často zařízení používat, mít nástroje k měření naší digitální spotřeby, mít návody pro to, kdy stahovat aplikace. Jsou návykové, nebo ne? Stejně jako u cigaret, alkoholu a všeho dalšího špatného. Jsou stále k dispozici, ale jsou zde varování, která vám umožní lépe se rozhodnout. Tyto informace potřebujeme, abychom se mohli lépe rozhodnout. Ale iPhony nebo jim podobná zařízení jsou doslova ledničky. Jde o to, co se s nimi rozhodneme dělat.
Jak jste si nastavil svoji ledničku? Máte třeba na telefonu nastavené notifikace?
Ne. Nemám zapnutá žádná upozornění a lidé na mě křičí, protože je nemám zapnutá. Mobil mám vždy v módu „nerušit“. Mód nerušit na všechno. Podívejte, nepoužívám Instagram, nepoužívám TikTok, X používám zřídka. Občas používám LinkedIn. Hodně používám e-mail a WhatsApp.
Nepoužívám telefon, když jsem s někým jiným u stolu. Není dovoleno ho mít na stole, nechtějte ho na stole. Dej to pryč. Co ještě? Když byly děti mladší, měli jsme neděle bez obrazovky. Žádná televize. Byl to čas na rodinu. Nezapomínejte ale, že když máte malé děti, tak jste pro ně vzorem. Takže můžete říkat dětem, aby nebyly na mobilech a tabletech, ale když na konci dne na těch zatracených zařízeních sedíte taky, tak přestaňte být pokrytci. Můžete jít příkladem v chování, které budete od dětí očekávat.
Ujistěte se, že mobily a tablety nejsou u stolu. Ujistěte se, že se děti zapojují a mluvíte spolu navzájem.
Jak se na vás dívají děti, když chcete, aby dodržovaly tato pravidla?
Věřte mi, nejsou rády. Ale to už je úděl rodičů, ne? Jste nenávidění, je to tak? Jste nenávidění a já jsem v tom byl vlastně takový neoblomný. Chodil jsem do všech televizních pořadů a mluvil o tom, proč nemáme digitální nástroje na omezení času stráveného u obrazovky? Tak jsem křičel a křičel: „Potřebujeme nástroje, abychom omezili digitální konzumaci.“ Apple se na mě opravdu naštval, ale já jsem říkal: „Ne, tohle je správná věc.“
Pak o šest měsíců později přišli s nástroji na omezení času u obrazovky. A moje děti naštvaně říkaly, že tohle vymyslel jejich táta. A pak to řekly všem svým kamarádům. Nemohly mě vystát. Říkaly mi: „Ty můžeš za tyhle limity a všechny další věci, abys ublížil.“ Mám tu rodiče, kteří mě nenávidí za iPhone, mám tu děti, které mě nenávidí za omezení času stráveného u obrazovky. No a co, to se stává. Pořád lidi ruším a rozčiluju. A zároveň je dělám šťastnými.
