Rozsáhlá studie se pokoušela popsat, jak se nové vztahy promítají do duševní pohody stárnoucích lidí. Výsledky ukázaly, že uzavření sňatku přináší seniorům méně štěstí než společné bydlení s novým partnerem.
Pro stárnutí a stáří jsou typické ztráty. Lidem po padesátce odcházejí z domova děti, které vychovali, umírají jim rodiče a přátelé, ztrácejí zdraví. Stárnutí ale není jen o těchto bolestných momentech – přináší i zisky.
A právě psycholožka Iris Wahringová z Vídeňské univerzity hledala, co ve věku po padesátce zvyšuje spokojenost lidí s vlastním životem. Na výzkumu spolupracovala s vědci v Berlíně a v USA. Vycházeli z údajů asi 2800 lidí.
Vědci porovnávali, jak se u těchto lidí měnily příznaky deprese a životní spokojenosti, když se lidé nastěhovali k novému partnerovi, anebo s ním uzavřeli oficiální manželský svazek.
Společné bydlení je největší změna
Klíčovým výsledkem bylo, že společné bydlení s novým partnerem nejvíc zvyšuje pocit životní spokojenosti – výrazně víc než jenom nový právní status, tedy sňatek. „Přechod ke společnému bydlení s novým partnerem byl doprovázen výrazným zvýšením životní spokojenosti,“ vysvětluje Wahringová. Tato pozitivní korelace byla patrná bez ohledu na to, jestli pár současně uzavřel manželství, nebo ne.
Psychologové předpokládali, že rituál uzavření sňatku bude hrát alespoň nějakou roli – přece jen je spojovaný s vyšší jistotou a bývá symbolem maximální partnerské důvěry. Ale nic takového se nestalo – spokojenost u nich podle výzkumu nezvyšuje.
„Naše výsledky ukazují, že pro životní spokojenost stačí společný život v partnerství,“ shrnuje psycholožka. „Samotné manželství nepřináší žádný měřitelný dodatečný zisk v životní spokojenosti pro páry, které již sdílejí stůl a lože.“
Po padesátce už rozchody většinou nevadí
Obecně platí, že partnerské rozchody bývají velmi traumatizující. Jenže u seniorů to už zjevně tak moc neplatí. Rozpad vztahu v této věkové skupině nevedl k měřitelnému poklesu pohody. „To naznačuje, že starší dospělí mají pozoruhodnou emoční odolnost, anebo využívají jiné sociální zdroje k tlumení takových přechodů,“ odhaduje Wahringová.
Další důležitý výsledek se týká role pohlaví. Autoři předpokládali, že muži těží ze stabilního vztahu více než ženy, protože ženy se starají obecně o více jejich potřeb spojených s chodem domácnosti. Studie ale nezjistila žádné rozdíly. Muži sice uváděli, že mají o něco menší emocionální podporu ze strany svého sociálního okruhu (tedy přátel a rodiny), ale pozitivní účinek nového vztahu a společného bydlení byl velmi podobný u obou pohlaví a ve všech studovaných věkových skupinách.
Autoři zdůrazňují „drobnost“, která je laickou veřejností studiím často vytýkaná. Jde jen o statistiku. Ta logicky nemůže pokrýt všechny skutečné osudy a ani se o něco takového nesnaží. Spousta lidí při rozchodu trpí, někteří dokonce mohou mít vážné duševní problémy. Stejně tak nový vztah nemusí zdaleka všem pomoci.
Není proto možné dávat lidem po padesátce univerzální rady typu „nový vztah ti zlepší život“. To, co funguje pro většinu, nemusí fungovat pro všechny. Každá jednotlivá cesta životem je unikátní.
Je to výpověď o kultuře, ne o světě
Psychologové zdůrazňují ještě jeden důležitý aspekt – časoprostor. Data pocházejí ze dvacátých let jednadvacátého století v USA. Odrážejí tedy tamní hodnoty a spoustu tamních sociálních hodnot. „Naše výsledky odrážejí situaci v Severní Americe, ale vzhledem k tomu, že se normy ve vztazích v USA a Rakousku vyvíjely podobně, jsou tato zjištění snadno přenositelná,“ zakončuje doktorka Wahringová.
V zemích, kde jsou společenské hodnoty odlišné nebo kde se společnost dívá na rozvody jako na nějaké tabu, může být situace zásadně odlišná.
