Návštěvníci Pavilonu Anthropos v Brně pohlédnou do tváří žen, které žily před více než šesti tisíci lety. Jejich kostry se našly v šachtách významného těžebního revíru v oblasti Krumlovského lesa na Znojemsku. Při rekonstrukci tváří spolupracovali archeologové a antropologové z Moravského zemského muzea s genetiky nebo experty na chrup. V pátek výsledek prezentovali veřejnosti.
V šachtě v hloubce asi šesti metrů ležela kostra třiceti- až pětatřicetileté ženy. „Dále pak v hloubce sedmi metrů archeologové odkryli další téměř kompletně zachovalý skelet pětatřiceti- až čtyřicetileté ženy v natažené poloze s rukama sepnutýma za hlavou, která měla na hrudi kostru novorozence,“ uvedla antropoložka Eva Vaníčková.
Starší žena byla drobná a netěšila se dobrému zdraví. Patrně byla chudokrevná, změny na obratlech dokládají značné zatěžování páteře. Mladší žena byla také drobná, s výškou asi 149 centimetrů. Její zdravotní stav byl lepší, ačkoliv některá zjištění svědčí o prodělaném strádání v období růstu.
Genetická analýza vysvětlila detaily
Barvu očí stanovili vědci genetickými metodami. Starší žena je měla nejspíš modré, mladší oříškové nebo zelené.
Podle analýzy DNA byly příbuzné, nejspíše sestry, anebo matka s dcerou. Dítě nebylo příbuzné ani s jednou z nich. V posledních letech života měly dobrou výživu. Živočišné bílkoviny získávaly z masa ovcí, koz a prasat. Jedly i rostlinnou potravu, včetně lesních plodů bohatých na minerály a vitamíny.
Zvláštní tělesné vlastnosti žen zasypaných v šachtě budí podezření, že k těžké práci byli využíváni i slabí jedinci. „Zneužívání žen k těžkým pracím je v řadě společností jakousi naruby obrácenou přirozenou dělbou práce. Nejtěžší práce nevykonává ten nejsilnější, ale ten, koho k nim lze nejsnáze přinutit,“ uvedla Vaníčková.
Výzkum Krumlovského lesa vede podle archeologa Martina Olivy k vyvrácení zažitého názoru, že hloubení šachet v oblasti rohovcových výchozů lze spojovat pouze s ekonomickou činností, tedy s obstaráváním surovin pro výrobu kamenných nástrojů. Těžba v pozdějších dobách mohla mít také sociální a posléze i rituální dimenzi. Pro lidi doby bronzové už byl Krumlovský les zřejmě krajinou předků, s viditelnými pozůstatky jejich dávné činnosti.
Záhadný les
Krumlovský les zůstává mimořádnou archeologickou lokalitou, která budí řadu otázek. „Bylo známo již dříve, že jde o jedno z největších těžních polí evropského pravěku, s dochovaným reliéfem i nadzemními terénními tvary v podobě kamenných sedátek. To je zde zcela unikátní, stejně jako provozování těžby od mezolitu do starší doby železné,“ uvedl Oliva.
Až do staršího eneolitu se polotovary odnášely k dalšímu použití. Později ale prakticky vše, co pravěcí lidé pracně vytěžili a naštípali, zůstalo na místě. Materiál nahrnuli do šachet, navršili na haldy nebo vysypali na svahy.
