Návštěvníci Pavilonu Anthropos v Brně pohlédnou do tváří žen, které žily před více než šesti tisíci lety. Jejich kostry se našly v šachtách významného těžebního revíru v oblasti Krumlovského lesa na Znojemsku. Při rekonstrukci tváří spolupracovali archeologové a antropologové z Moravského zemského muzea s genetiky nebo experty na chrup. V pátek výsledek prezentovali veřejnosti.
Brněnští vědci rekonstruovali podobu pravěké „holky modrooké i zelenooké“. Nesedávaly u potoka, ale těžce pracovaly
V šachtě v hloubce asi šesti metrů ležela kostra třiceti- až pětatřicetileté ženy. „Dále pak v hloubce sedmi metrů archeologové odkryli další téměř kompletně zachovalý skelet pětatřiceti- až čtyřicetileté ženy v natažené poloze s rukama sepnutýma za hlavou, která měla na hrudi kostru novorozence,“ uvedla antropoložka Eva Vaníčková.
Rekonstrukce žen z Krumlovského lesa
Starší žena byla drobná a netěšila se dobrému zdraví. Patrně byla chudokrevná, změny na obratlech dokládají značné zatěžování páteře. Mladší žena byla také drobná, s výškou asi 149 centimetrů. Její zdravotní stav byl lepší, ačkoliv některá zjištění svědčí o prodělaném strádání v období růstu.
Genetická analýza vysvětlila detaily
Barvu očí stanovili vědci genetickými metodami. Starší žena je měla nejspíš modré, mladší oříškové nebo zelené.
Rekonstrukce žen z Krumlovského lesa
Podle analýzy DNA byly příbuzné, nejspíše sestry, anebo matka s dcerou. Dítě nebylo příbuzné ani s jednou z nich. V posledních letech života měly dobrou výživu. Živočišné bílkoviny získávaly z masa ovcí, koz a prasat. Jedly i rostlinnou potravu, včetně lesních plodů bohatých na minerály a vitamíny.
Zvláštní tělesné vlastnosti žen zasypaných v šachtě budí podezření, že k těžké práci byli využíváni i slabí jedinci. „Zneužívání žen k těžkým pracím je v řadě společností jakousi naruby obrácenou přirozenou dělbou práce. Nejtěžší práce nevykonává ten nejsilnější, ale ten, koho k nim lze nejsnáze přinutit,“ uvedla Vaníčková.
Výzkum Krumlovského lesa vede podle archeologa Martina Olivy k vyvrácení zažitého názoru, že hloubení šachet v oblasti rohovcových výchozů lze spojovat pouze s ekonomickou činností, tedy s obstaráváním surovin pro výrobu kamenných nástrojů. Těžba v pozdějších dobách mohla mít také sociální a posléze i rituální dimenzi. Pro lidi doby bronzové už byl Krumlovský les zřejmě krajinou předků, s viditelnými pozůstatky jejich dávné činnosti.
Záhadný les
Krumlovský les zůstává mimořádnou archeologickou lokalitou, která budí řadu otázek. „Bylo známo již dříve, že jde o jedno z největších těžních polí evropského pravěku, s dochovaným reliéfem i nadzemními terénními tvary v podobě kamenných sedátek. To je zde zcela unikátní, stejně jako provozování těžby od mezolitu do starší doby železné,“ uvedl Oliva.
Rekonstrukce žen z Krumlovského lesa
Až do staršího eneolitu se polotovary odnášely k dalšímu použití. Později ale prakticky vše, co pravěcí lidé pracně vytěžili a naštípali, zůstalo na místě. Materiál nahrnuli do šachet, navršili na haldy nebo vysypali na svahy.