Evropská jižní observatoř provozuje nejvýkonnější astronomické přístroje na světě a čeští astronomové se na výzkumu, který na nich vzniká, intenzivně podílejí.
Česko se podílí na projektu Evropské jižní observatoře (ESO) od roku 2007 a stalo se tehdy třináctou členskou zemí. V březnu letošního roku ocenil práci českých vědců i její tehdejší generální ředitel Tim de Zeeuw.
Ve svém projevu mimo jiné zdůraznil konstruktivní a přínosný postoj České republiky při rozhodováních o důležitých krocích organizace i zásadní roli, kterou Česko sehrálo na počátku nelehkých jednání, která vedla ke schválení projektu výstavby Evropského Extrémně velikého dalekohledu (E-ELT).
Profesorka Eva Zažímalová na stejném jednání v Praze vyjádřila ESO podporu ze strany Akademie věd ČR. „Astronomický ústav Akademie věd spolupracuje s ESO již 10 let a výsledky jsou výborné. Sama jsem měla možnost navštívit observatoř Paranal letos v lednu se senátní delegací a byla jsem ohromena velikostí celého projektu, cítila jsem se téměř jako na jiné planetě,“ řekla profesorka Zažímalová.
Češi a trpaslíci
Od té doby, co se Češi zapojili do výzkumu ESO, se aktivita našich vědců jen zvyšuje a zvyšuje. Jedno z témat, jemuž se věnují, je zkoumání bílých trpaslíků, dalším je třeba zkoumání takzvaných horkých hvězd. Velice oblíbeným tématem, které se stává čím dál populárnějším, jsou také exoplanety, tedy planety mimo naši sluneční soustavu.
Bílý trpaslík je astronomický objekt vznikající zhroucením hvězdy o průměrné nebo podprůměrné hmotnosti. Tyto hvězdy nejsou dostatečně hmotné, aby dosáhly ve svém jádře teplot potřebných k fúzi uhlíku.
Práci špičkových astronomů bude pomáhat i jeden český přístroj, známý dvoumetrový Perkův dalekohled. Jde o největší český dalekohled, který funguje už padesát let – nejde však o nic zastaralého, byl mnohokrát vylepšován. Nachází se v Ondřejově u Prahy v areálu observatoře Astronomického ústavu Akademie věd a vědci ho využívají k pozorování spekter hvězd, nelze z něj tedy získat fotografie nebeských objektů.
Ze spekter však lze zjistit složení hvězd a odhadnout jejich pohyb. Jeho primárním zaměřením byla spektra takzvaných horkých hvězd, tedy hvězd spektrální třídy B o povrchové teplotě obvykle 10 tisíc až 30 tisíc Kelvinů (9727 až 29 727 stupňů Celsia). Velká část pozorovaných objektů se pozoruje dlouhodobě.
Poslední modernizací prošel dalekohled v roce 2007, od této doby ho lze ovládat přes internet z celého světa. Dalekohled tak nevyužívají jen vědci v Ondřejově, ale také jejich zahraniční kolegové. V provozu je každou jasnou noc, ročně jde o zhruba 100 až 120 nocí. Objektiv dalekohledu soustředí stotisíckrát více světla než lidské oko. Za ideálních podmínek by jím bylo možné rozeznat na Měsíci předmět o velikosti sto metrů nebo zachytit plamen svíčky na vzdálenost 20 tisíc kilometrů.
„Pro ESO bude využit k hledání exoplanet,“ uvedl astronom Petr Kabáth. „Pokud je třeba potvrdit exoplanetu, je na toto pozorování spousta času, dvoumetrový dalekohled má tohoto pozorovacího času dostatek. Perkův dalekohled vlastně vybere objekty, které pak budou pozorovat velké dalekohledy ESO, jež jsou umístěné v Chille,“ popsal smysl Kabáth.
Češi a nebezpečí z kosmu
Na observatoři La Silla zase funguje dánský jedenapůlmetrový dalekohled, jehož možnosti využívá tým českých astronomů pod vedením Petra Pravce z Astronomického ústavu Akademie věd. Sledují pomocí něj malé asteroidy velké několik desítek metrů – především ty, které jsou blízké Zemi.
Výsledky práce českých astronomů jsou sledovány po celém světě, například český výzkum asteroidu Apophis. Apophis je planetka patřící do Atenovy skupiny a je současně klasifikována jako potenciálně nebezpečná, neboť se ve vzdálené budoucnosti nedá zcela jednoznačně vyloučit její srážka se Zemí. V tomto století je pravděpodobnost asi 1:100 000, ale není nulová. Právě čeští vědci dokázali zjistit zásadní informace o jeho rotačním stavu a pevnostní struktuře. Pokud by mělo dojít ke srážce se Zemí, bude se jednat o klíčová fakta.
Další čeští vědci využívají stejného teleskopu pro zkoumání hvězd v Magellanově mračně. Spolupráce probíhá od roku 2009, Češi od té doby přístroj značně modernizovali a vylepšili. Zásadním vylepšením je jeho ovládání na dálku – protože je přístroj částečně robotizován, dá se řídit z České republiky.
Astronomové tedy nemusí létat kvůli pozorováním do Jižní Ameriky, všechna pozorování probíhají z domova. Nutná je jen jedna servisní návštěva ročně, při níž se ověří, zda je přístroj schopný plného provozu.
Češi a Slunce
Letos v lednu mezinárodní tým astronomů využil radioteleskopu ALMA k zobrazení chromosféry – tedy vrstvy sluneční atmosféry. Toto pozorování vyžadovalo speciální pozorovací mód, na jehož přípravě, stejně jako na vývoji potřebného softwaru se podíleli i zaměstnanci Astronomického ústavu AV ČR, kteří pracují v českém uzlu ALMA s označením EU-ARC.CZ.
„Pochopení ohřevu a dynamiky chromosféry jsou klíčové oblasti výzkumu, kterému se v budoucnu budou vědci věnovat právě s využitím radioteleskopu ALMA,“ popsal úspěch českého týmu mluvčí Astronomického ústavu AV ČR Pavel Suchan.
