Solární elektrárny jsou logicky spojené se slunečním světlem a možnost jejich fungování v noci se až donedávna zdála být úplným nesmyslem. Vědci z Univerzity Nového Jižního Walesu ale vymysleli řešení, jak energii Slunce zachycovat i v noci, kdy paprsky na zemský povrch nedopadají. Jejich metoda ještě bude potřebovat zdokonalení, autoři ale věří, že jsou na dobré cestě.
Nová metoda je velmi jednoduchá. Využívá toho, že část energie, která na Zemi ve dne v podobě paprsků dopadne, se i během noci odráží zpět do atmosféry jako energie v podobě infračerveného světla. Právě to se nyní Australané naučili zachycovat.
Jejich systém využívá takzvanou termoradiativní diodu, pomocí níž se jim povedlo přes noc zachytit na panelu velmi malé množství energie, konkrétně přibližně stotisíckrát méně, než by absorboval solární panel veliký jako tato dioda.
Autoři přiznávají, že tento výsledek může vypadat jako nesmyslně slabý, a tedy nevyužitelný, ale věří, že se jedná jen o začátek. „Povedlo se nám ukázat, že se dá získat elektřina z termoradiativní diody,“ zdůraznil jeden z autorů projektu Ned Ekins-Daukes. „Vytvořili jsme zařízení, které dokáže generovat elektrickou energii z emise infračerveného tepelného záření.“
Podle něj je tento proces možné považovat za využívání sluneční energie, protože přístroj zachytává záření, jehož se Země v noci zbavuje poté, co ho během dne akumulovala. Místo toho, aby se energie vrátila zpět do vesmíru ve formě infračerveného světla, mohou ji lidé poprvé získávat.
„Stejně jako solární článek umí vyrábět elektřinu pohlcováním slunečního světla vyzařovaného z velmi horkého Slunce, termoradiativní dioda vyrábí elektřinu vyzařováním infračerveného světla do chladnějšího prostředí. V obou případech nám rozdíl teplot umožňuje vyrábět elektřinu,“ popsala Phoebe Pearceová, jedna ze autorek studie, jež vyšla v odborném časopise ACS Photonics.
Dlouhá cesta
Autoři doufají, že se podaří vylepšit tuto metodu tak, aby se dala jednou využívat i komerčně. Také začátky celé fotovoltaiky byly velmi skromné: když se poprvé roku 1954 povedlo získat energii z křemíkového solárního článku, byla účinnost tohoto procesu necelá dvě procenta. V současné době je to přes 23 procent.
Autoři odhadují, že než se začne s nějakým výzkumem praktického použití, bude zapotřebí nejméně deseti let teoretického výzkumu. Věří ale, že posléze by jejich objev mohl změnit energetiku.
