Když se řekne řeka, většině lidí se asi vybaví klasický vodní tok typu Labe, Dunaje nebo Amazonky, v meteorologii má ale řeka ještě jeden význam. Jde totiž o označení dlouhého a poměrně úzkého pásu, ve kterém dochází k intenzivnímu přenosu vodní páry. Na délku takové pásy mohou mít až dva tisíce kolometrů, na šířku ale jen čtyři sta až sedm set kilometrů. Nejznámější je Ananasový expres, který vzniká v oblasti Havaje.
Atmosférickými řekami teče víc vody než v Amazonce. Ananasový expres narušil i olympijské hry
Takovéto pásy se vyskytují ve výšce jen několika málo kilometrů nad zemským povrchem, tedy ve spodní troposféře, což je nejspodnější část atmosféry sahající do výšky asi jedenácti kilometrů. Atmosférické řeky lze nejlépe sledovat na družicových snímcích citlivých na obsah vodní páry nebo srážkové vody ve vzduchu – při animaci se pak tyto pásy opravdu chovají jako jakési pomyslné řeky na nebi.
Atmosférické řeky „pramení“, tedy mají svůj zdroj, v tropických oblastech, které jsou na vlhkost mimořádně bohaté. Odtud směřují do vyšších zeměpisných šířek, přičemž postupně slábnou. Občas ale přinesou vlhkost a teplejší vzduch i do polárních oblastí, například Grónska. Ostatně jedna taková řeka se letos v létě postarala i o neobvyklou událost, první déšť v historii pozorování na nejvyšším vrcholu Grónska.
Některé atmosférické řeky jsou jen slabé, jiné ale nesou ohromné množství vlhkosti. Průměrná řeka obsahuje tolik vodní páry, které by – po zkondenzování ve vodu – odpovídalo více než tisícinásobku průměrného ročního průtoku Vltavy v Praze. Občas se ale vyskytnou atmosférické řeky, které mají až patnáctkrát víc vody – a to už je zhruba tolik vody, kolik teče ústím Amazonky do Atlantského oceánu.
Animace množství srážkové kapalné vody v atmosféře (zdroj: nasa.gov)
Expres z Havaje
Samozřejmě, že tohle množství vody okamžitě na zem nevypadne. Ale pokud je atmosférická řeka nucena stoupat, například na návětří hor, vodní pára kondenzuje a pak vypadávají až extrémní úhrny srážek. Výsledkem můžou být katastrofální ničivé povodně, v horských oblastech doprovázené sesuvy půdy. A v zimě může na horách spadnout až enormní množství sněhu.
Ve většině případů jsou ale atmosférické řeky spíš užitečné, zajišťují totiž potřebnou vláhu v oblastech, do kterých „tečou“, a tvoří důležitou součást planetárního koloběhu vody. Chování atmosférických řek se dá navíc předpovědět až týden dopředu s poměrně slušnou přesností, jejich sledování tak slouží i k případným předběžným varováním před rizikem povodní nebo sněhové kalamity.
Nejznámější atmosférickou řekou je poeticky pojmenovaný „Ananasový expres“ (pineapple express). Jde ale o neformální označení pro výraznou atmosférickou řeku, která vzniká v chladné části roku nad tropickým Pacifikem v oblasti Havajských ostrovů známých pěstováním ananasu, odkud přináší velké množství vodní páry na západní pobřeží Spojených států amerických či kanadské Britské Kolumbie.
V kombinaci s návětrným efektem Kordiller může způsobit silné srážky trvající řadu dní – v nižších polohách jsou dešťové, na horách sněhové. Mimochodem, právě ananasový expres poněkud překazil plány organizátorům zimních olympijských her ve Whistleru a Vancouveru v roce 2010. Odchýlil se k severu, a do oblasti tak sice proudil vlhký, ale současně teplý vzduch, takže většina srážek padala ve formě deště.
Tečou až do Česka
Ve střední Evropě sice atmosférické řeky mají jen okrajový význam, přesto část vlhkosti, kterou transportují do středního Atlantiku, následně „nasají“ tlakové níže, které pak doputují až k nám.
Studium atmosférických řek je v poslední dekádě v popředí pozornosti i kvůli změně klimatu, neboť kolísání jejich polohy a intenzity může mít dramatické dopady na oblasti, které zasahují. A protože s rostoucí teplotou roste obsah vodní páry ve vzduchu, lze očekávat, že vydatnost atmosférických řek poroste – a s nimi i potenciál ničivých povodní, které můžou přinášet.
Aktuální animace zachycuje několik atmosférických řek včetně jedné nad Atlantikem směřující nad Britské ostrovy.