Planeta, která je pohlcená svou hvězdou, je oblíbeným prvkem vědeckofantastického žánru. Ale přestože se objevuje v tolika sci-fi, ve skutečnosti něco takového vědci nikdy nepozorovali. Až doposud.
Astronomové poprvé sledovali, jak hvězda pozřela svou planetu. Naznačuje to osud Země
Kdyby ke hvězdě ZTF SLRN-2020 letěla kosmická loď rychlostí světla, trvala by cesta 15 tisíc roků. Po příletu by posádka spatřila obří stárnoucí vesmírný objekt mnohonásobně větší než naše Slunce. A kdyby se tam dostala ve správnou dobu, viděla by, jak tento „Otesánek“ pomalu pohlcuje svou planetu velikosti Jupiteru.
Protože lidstvo zatím nadsvětelný pohon nemá, pozorovali astronomové tuto hvězdu jenom pomocí teleskopů. Ale viděli totéž: poprvé v dějinách vědy se dívali na hvězdu, jež pozřela planetu na její oběžné dráze.
Teleskopy namířené do hlubokého vesmíru
Všimli si jí před třemi lety. Tehdy ji sledoval astronom Kishalay De z Massachusettského technologického institutu (MIT). Všiml si, že hvězda se začala zjasňovat, což naznačovalo, že se s ní děje něco neobvyklého.
První hypotézou bylo, že jde o explozi novy, ale naměřená data něčemu takovému vůbec neodpovídala. Hvězda se totiž dál zjasňovala a až nakonec výrazně blikla – aby se pak zase vrátila do svého původního stavu.
Protože je hvězda tak daleko, pracují vědci stále je s hypotézami a teoriemi. Ale poté, co vyloučili všechny ostatní, zůstala jim jediná – tedy ta nejpravděpodobnější. Astrofyzici pod Deovým vedením si myslí, že tato planeta odsouzená k zániku se po mnoho měsíců pohybovala po povrchu hvězdy – procházela při tom horními vrstvami hvězdné atmosféry. Pomalu přitom klesala stále hlouběji. A nakonec se její trajektorie změnila tak moc, že se planeta zabořila do nitra hvězdy – to trvalo pouhý týden, kdy se hvězda prudce rozšířila a vzplanula stokrát jasněji, než je běžné.
Budoucnost Země je podobná
Podle studie, která vyšla v odborném žurnálu Nature, jsou výsledky nesmírně důležité. Nejenže pomáhají zaplnit prázdnotu v informacích o tom, jak se vyvíjely jiné hvězdné systémy, ale také vědcům poskytují náznaky toho, jaký osud čeká Zemi – až za miliardy let také Slunce zbytní natolik, že ji pozře.
Smrt Země by mohla vypadat podobně jako ta v soustavě ZTF SLRN-2020. Zajímavé je, že tento proces trval mnohem déle, než si to představují filmaři a spisovatelé – planeta do hvězdy spíše pomalu klesala jako rozinka do těsta, než že by do ní žbluňkla jako kámen do rybníka.
Země má ale ještě na tuto budoucnost spoustu času; podle expertních odhadů by se to mělo odehrát až někdy za pět miliard let. V té době už ale navíc bude Země neobyvatelná, protože zvětšující se Slunce dávno předtím odpaří veškerou vodu na jejím povrchu.
Naše rodná planeta ale bude zřejmě poslední obětí naší hvězdy – její růst má limity, které s vysokou pravděpodobností ochrání před pohlcením Mars a všechny ještě vzdálenější planety. Po této explozivní fázi, kdy bude miliardy let v podobě „červeného obra“, zase začne vyhasínat, aby se zmenšila do „bílého trpaslíka“, a nakonec skončí jako „černý trpaslík“, tedy mrtvá studená hvězda nevyzařují žádnou energii.