Astronomové objevili obří planetu, která by podle dosavadních poznatků měla být příliš velká pro svou domovskou hvězdu. Ale přesto kolem ní obíhá. Exoplaneta je třináctkrát větší než Země, což je podle vědců samo o sobě pozoruhodné; ještě zajímavější je ale její kombinace s velmi chladným červeným trpaslíkem, devětkrát menším než naše Slunce, jenž je její „mateřskou“ hvězdou.
Astronomové objevili přerostlou planetu, svými rozměry je zaskočila
Vědci se až doposud domnívali, že červení trpaslíci, nejběžnější typ hvězdy v naší domovské galaxii – Mléčné dráze – jsou příliš malí na to, aby kolem nich obíhaly takhle velké planety. Nový objev to ale vyvrací. Přestože to odporuje laické zkušenosti, astronomové opravdu našli planetu, která je téměř tak velká jako hvězda, kolem níž obíhá.
Srovnání velikostí
„Tento objev nám potvrzuje, jak málo toho o vesmíru ve skutečnosti víme,“ uvedl Suvrath Mahadevan z americké Pensylvánské státní univerzity, spoluautor studie, která vyšla v odborném časopise Science. „Nečekali jsme, že takto těžká planeta bude obíhat okolo hvězdy s tak nízkou hmotností,“ doplnil.
Pátrání po obrovi a trpaslíkovi
Vědci planetu LHS 3154b našlli s pomocí přístroje Habitable Zone Planet Finder (HPF), který zaznamenává drobná kolísání ve světle vydávaném vzdálenými hvězdami. Ta naznačují, že okolo hvězdy obíhá planeta. LHS 3154b okolo své hvězdy obíhá v těsné blízkosti, přičemž jeden rok trvá jen 3,7 pozemského dne. Je tak podstatně blíže své hvězdě, než je Merkur, který Slunce oběhne za 88 pozemských dní.
Objevená planeta se svou velikostí a složením nejvíc podobá Neptunu, nejmenšímu z plynných obrů v naší Sluneční soustavě. Atmosféra Neptunu, který má pevné jádro, ale postrádá pevný povrch, se skládá převážně z vodíku a hélia, přičemž plášť tvoří čpavek a led. Vzhledem k pravděpodobně neptunovskému složení a blízkosti k domovské hvězdě je nepravděpodobné, že by na LHS 3154b mohl být život, uvedl hlavní autor studie Guðmundur Stefánsson z Princetonské univerzity.
Červený trpaslík LHS 3154 se nachází zhruba padesát světelných let od Země a podle Stefánssona je tak malý, že ho lze „sotva považovat za hvězdu“.