Astronomové z Kalifornské univerzity pozorovali v blízkosti bílého trpaslíka prstenec planetárních úlomků plný struktur o velikosti měsíce. To podle nich naznačuje, že se v blízkosti hvězdy nachází planeta, a to dokonce v její „obyvatelné zóně“, kde by mohla existovat voda, a tedy možná i život.
Bílí trpaslíci jsou žhnoucí zbytky hvězd, které vyčerpaly veškeré své vodíkové palivo – podobně jako po palivovém dřevu zbydou jen žhavé uhlíky. Většina hvězd, včetně Slunce, se nakonec stanou bílými trpaslíky, ale o jejich planetárních systémech se toho velmi málo.
Mezinárodní tým vědců měřil pomocí dat z pozemních a kosmických teleskopů světlo bílého trpaslíka známého jako WD1054-226. Tato hvězda leží v Mléčné dráze asi 117 světelných let od Země.
Ke svému překvapení zjistili, že výrazné poklesy světla odpovídají 65 rovnoměrně rozmístěným oblakům planetárního odpadu, které obíhají kolem hvězdy každých 25 hodin. Vědci dospěli k závěru, že přesná pravidelnost těchto struktur, které každých 23 minut ztlumí světlo hvězdy, naznačuje, že je v tak přesném uspořádání musí udržovat zatím nedetekovaná blízká planeta.
Záhadná pravidelnost
Je to poprvé, co astronomové objevili v obyvatelné zóně bílého trpaslíka nějaké planetární těleso. „Pozorované struktury o velikosti měsíce jsou spíše nepravidelné a prachové, podobné jsou tedy spíše kometám než pevným tělesům. Ta naprostá pravidelnost, kdy každých 23 minut přejde jedno těleso před hvězdou, je záhadou, kterou v současné době nedokážeme vysvětlit,“ uvedl hlavní autor studie Jay Farihi.
„Je tady ale jedna nesmírně vzrušující možnost: tato tělesa se udržují na takto rovnoměrně rozložených oběžných drahách díky gravitačnímu vlivu blízké planety. Bez tohoto vlivu by tření a srážky způsobily, že by se struktury rozptýlily a ztratily by pozorovanou přesnou pravidelnost,“ tvrdí vědec. Mohlo by to být něco podobného, jako to známe ze Sluneční soustavy – gravitační přitažlivost měsíců kolem Neptunu a Saturnu totiž pomáhá vytvářet stabilní prstence obíhající kolem těchto planet.
„Možnost výskytu planety v obyvatelné zóně mrtvé hvězdy je zajímavá a také nečekaná; nehledali jsme ji. Je ale třeba mít na paměti, že k potvrzení existence planety je zapotřebí více důkazů. Nemůžeme ji pozorovat přímo, takže k potvrzení může dojít jen porovnáním počítačových modelů s dalšími pozorováními hvězdy a obíhajících úlomků,“ dodává vědec.
Podle předpokladů je situace kolem bílého trpaslíka ještě zajímavější: její planeta je totiž v systému zřejmě kořistí. O své původní planety, pokud hvězda nějaké měla, musela přijít během fáze, kdy došlo k její expanzi. A pak si zřejmě, asi někdy před dvěma miliardami lety, přitáhla nějaké těleso ze svého okolí, z něhož vytvořila svou planetu.
A protože se planeta nachází v takzvané obyvatelné zóně hvězdy, mohl by zde celou tu dobu život existovat.
Výskyt planety v obyvatelné zóně neznamená, že na ní musí panovat ideální podmínky pro život, označuje se tak jen fakt, že těleso přijímá takové množství hvězdné energie, které povrch planety nepřehřívá ani naopak nenechává přespříliš chladným. Zjednodušeně řečeno: nachází se v oblasti, kde by teplota teoreticky umožňovala existenci kapalné vody na povrchu planety. V porovnání s hvězdami, jako je Slunce, bude obyvatelná zóna bílého trpaslíka menší a blíže ke hvězdě, protože bílí trpaslíci vyzařují méně světla, a tedy i tepla.
Vesmír plný bílých trpaslíků
Více než 95 procent všech hvězd se nakonec stane bílými trpaslíky. Výjimkou jsou největší hvězdy, které explodují a stanou se buď černými dírami, nebo neutronovými hvězdami.
Farihi dodává: „Vzhledem k tomu, že naše Slunce se za několik miliard let stane bílým trpaslíkem, poskytuje naše studie pohled do budoucnosti naší vlastní Sluneční soustavy.“
Když hvězdám začne docházet vodík, rozpínají se a chladnou a stávají se červenými obry. Slunce vstoupí do této fáze za čtyři až pět miliard let a pohltí Merkur, Venuši a možná i Zemi. Jakmile se vnější materiál jemně odfoukne a vodík se vyčerpá, zůstane horké jádro hvězdy, které bude po miliardy let pomalu chladnout – to je fáze bílého trpaslíka.
Planety obíhající kolem bílých trpaslíků jsou pro astronomy náročné na detekci, protože tyto hvězdy jsou mnohem slabší než hvězdy, jako je Slunce. Astronomové zatím našli pouze předběžné důkazy o tom, že kolem bílého trpaslíka obíhá plynný obr, tedy těleso podobné našemu Jupiteru.
