Mezinárodní archeologický tým odhalil v srdci Evropy zatím neznámou síť rozsáhlých nalezišť z doby bronzové. Vědci věří, že by díky tomuto objevu mohli vysvětlit vznik megalitických hradišť – největších prehistorických staveb, které vznikly ještě před dobou železnou.
Archeologové objevili u Tisy obří síť sídlišť z doby bronzové. Mohla tvořit evropskou velmoc
Vědci využili kombinaci satelitních a leteckých snímků, z nichž rekonstruovali podobu pravěké krajiny jižní části Karpatské kotliny ve střední Evropě. Výsledkem je hlavně objev více než stovky doposud neznámých lokalit, kde v době bronzové existovala složitá společnost.
Archeologové se domnívají, že tato místa se využívala jako obranné stavby, které chránily jimi ohrazenou krajinu – mohly být tedy předchůdcem pozdějších dobře známých hradišť z pozdějších fází doby bronzové.
„Některá z největších nalezišť, kterým říkáme megalitická hradiště, jsou známa již několik let, například Gradište Iđoš, Csanádpalota, Sântana nebo ohromující Corneşti Iarcuri ohrazené 33 kilometry příkopů a svou velikostí zastiňující soudobé citadely a opevnění Chetitů, Mykéňanů nebo Egypťanů,“ uvedl hlavní autor studie docent Barry Molloy.
„Novinkou je, že tato masivní naleziště nestála osamoceně, ale byla součástí husté sítě úzce propojených a vzájemně závislých komunit. V době jejich největšího rozmachu musel počet lidí žijících v této síti lokalit v dolní Panonii dosahovat desítek tisíc,“ dodal Molloy.
Karpatská kotlina se rozkládá v části střední a jihovýchodní Evropy, jejím středem je rozlehlá Panonská nížina, kterou protéká řeka Dunaj.
Výzkum, podrobně popsaný v článku publikovaném v časopise PLOS ONE, objevil v této oblasti více než sto lokalit nacházejících se kolem řeky Tisy. Archeologové proto tato neznámá společenstva souhrnně označují jako Tisza Site Group (TSG).
Mapa objevených sídel
Společenstvo na Tise
Téměř všechny lokality TSG ležely ve vzdálenosti do pěti kilometrů od sebe. Jsou uspořádány podél říčního koridoru tvořeného Tisou a Dunajem, což naznačuje, že se jednalo o síť kooperujících společenstev rozprostřených na mnoha různých místech.
Rozsah lokality, propojenost sídlišť a množství lidí, kteří je museli obývat, vede vědce k závěru, že TSG bylo důležitým centrem inovací v pravěké Evropě a zřejmě tvořilo hlavní síťový uzel regionu v době největšího rozmachu Mykén, Chetitů a Nové říše v Egyptě, tedy v době mezi roky 1500 až 1200 před naším letopočtem.
Objev poskytuje nový pohled na evropskou civilizaci ve druhém tisíciletí před naším letopočtem, které se v této oblasti považuje za zásadní zlom mezi pravěkem a starověkem. Zdá se, že vyspělé vojenské a zemní technologie této společnosti se po jejím zhroucení v roce 1200 před naším letopočtem rozšířily po celé Evropě. Význam a vliv těchto skupin pomáhá vysvětlit podobnosti v materiální kultuře a ikonografii napříč Evropou v pozdějším druhém tisíciletí před naším letopočtem, uvedl Molloy.
„To, jak tuto oblast a její společenstva začínáme chápat, zpochybňuje spoustu aspektů evropské prehistorie. Bylo by velmi nepravděpodobné, že by každá z více než stovky lokalit byla ovládána samostatnými náčelnickými rodinami, které by si navzájem konkurovaly,“ popisuje vědec. „Pro pravěkou Evropu je unikátní, že jsme schopni nejen určit polohu několika lokalit pomocí satelitních snímků, ale dokázali jsme také definovat celou osídlenou krajinu, doplněnou mapami velikosti a uspořádání lokalit, dokonce až po umístění lidských obydlí v nich. To nám nabízí úžasný pohled na to, jak lidé doby bronzové žili mezi sebou a se svými mnoha sousedy,“ doplnil Molloy.
Doba bronzových mečů a sekyr
Tito lidé ale nežili v ráji. Jejich doba nebyla časem hojnosti a klidu, ale válčení a zbrojení. Rozsah této společnosti naznačuje, že byla na evropské scéně významná a mocná a tedy také dostatečně schopná si silou ubránit zdroje, které získala.
Docent Molloy dodal, že rozšířená představa, že archeologie je věda založená jen na práci v dírách v zemi, má dnes k realitě stejně blízko jako filmy o Indiana Jonesovi. „Používáme mnoho nejmodernějších technologií. Konkrétně v této práci jsme se opírali především o snímky z vesmíru, abychom objevili dosud neznámou síť rozsáhlých nalezišť v srdci kontinentální Evropy. Data ze satelitních snímků jsme ověřovali v terénu pomocí průzkumu, výkopových prací a geofyzikální prospekce,“ uzavírá vědec.
Na konci věku
Tato společenstva kolem Tisy byla dost stabilní, vydržela existovat asi čtyři sta let. Zajímavé je, že prakticky všechna sídla zkolabovala kolem roku 1200 před naším letopočtem, kdy je jejich obyvatelé hromadně opustili.
Podle Molloye bylo období kolem roku 1200 před naším letopočtem zásadním zlomem v prehistorii Starého světa, když se během pouhých několika desetiletí zhroutila do té doby stabilní království, říše, města i celé společnosti na rozsáhlém území jihozápadní Asie, severní Afriky a jižní Evropy.