Bílé víno andaluského původu z doby přelomu letopočtu je nejstarším vínem v tekuté podobě, které kdy bylo objeveno. Zajímavý je ale i kontext nálezu – v tekutině byly uložené lidské ostatky.
Před pěti lety archeologové objevili v jihošpanělské Carmoně zvláštní artefakt. Byla to skleněná pohřební nádoba, ve které byly uložené lidské kosti. Navíc byla naplněná zvláštní temnou tekutinou narudlého odstínu. Vědci teď popsali, jaká kapalina urnu vyplňovala – bylo to kvalitní, původně bílé, andaluské víno. A současně jde o vůbec nejstarší nalezené víno v tekutém stavu.
Víno tak překonalo doposud nejstarší nález, jímž byla láhev objevená v německém Speyeru – ta pocházela ze čtvrtého století našeho letopočtu.
„Ze začátku nás překvapilo, že se tekutina zachovala v jedné z pohřebních uren,“ popsal archeolog Juan Manuel Román. „Přece jen uplynuly dva tisíce let, ale hrobka byla mimořádné zachovalá,“ dodal. Právě to, že byla nenarušená a celou dobu byla zapečetěná, umožnilo vínu, aby si udrželo svůj přirozený tekutý stav.
Za tu dobu ale už ztratilo spoustu svých vlastností. Vědci proto museli provést řadu chemických analýz, které zkoumaly původ tekutiny. Zkoumali její kyselost, přítomnost organických látek, minerálních solí a některých chemických sloučenin, které by mohly souviset se sklem urny nebo kostmi zemřelého; a vše porovnávali se současnými víny Montilla-Moriles, Jerez a Sanlúcar. Z této analýzy získali první důkaz, že tekutina byla opravdu původně vínem.
Definitivním potvrzením ale byly až polyfenoly. Jde o chemické sloučeniny obsažené v rostlinách, které se vyskytují ve všech vínech. Díky technice schopné identifikovat tyto sloučeniny i ve velmi nízké koncentraci se podařilo ve starověké nádobě sedm specifických polyfenolů, které se vyskytují také ve vínech z Montilla-Moriles, Jerezu a Sanlúcaru, objevit.
Spoustu toho ale vědcům prozradila i nepřítomnost jednoho polyfenolu, kyseliny syringové. Ta totiž ukazuje na to, že víno bylo bílé. Nejobtížnější bylo určit jeho původ, protože neexistují žádné vzorky ze stejného období, s nimiž by bylo možné víno porovnat. I tak ale minerální soli přítomné v tekutině z hrobky odpovídají bílým vínům, která se v současnosti vyrábějí na území, jež patřilo k bývalé provincii Betis, zejména vínům z Montilla-Moriles.
Muž ve víně
Zajímavý pro archeology byl i fakt, že ve víně byl pohřbený muž. Ženy ve starověkém Římě měly dlouho zakázáno pít víno, byl to tedy v podstatě čistě mužský nápoj. Urna naplněná mužskými kostmi a vínem tedy velmi dobře vypovídá o tom, jaká byla římská společnost kolem přelomu letopočtu.
Kromě urny s vínem se totiž v kobce našla i nádoba s kostmi ženy. Zatímco kosti muže byly ponořeny do vína spolu se zlatým prstenem a dalšími zbytky kostí z pohřebního lůžka, na němž byl zpopelněn, urna s ostatky ženy neobsahovala ani kapku vína. Byly v ní ale tři jantarové šperky, lahvička parfému a zbytky látek, podle první analýzy zřejmě hedvábí. Víno, stejně jako prsteny, parfém a další prvky byly součástí pohřební výbavy, která měla zesnulého doprovázet na cestě do posmrtného života.
