O římském víně se toho ví mnohem méně, než by se mohlo zdát z toho, jak moc se o něm v antických literárních památkách píše. Archeologové proto prozkoumali nádoby, v nichž se nápoj ukládal.
Kořeněné s přichutí kari, popsali vědci víno starých Římanů
„Víno povzbuzuje ducha, rozněcuje srdce, zbavuje neklidu, vyvolává veselí. Chudý se pokládá za bohatého, černé chmury a starosti se rozplývají a čelo se vyjasňuje,“ napsal římský básník Publius Ovidius Naso. Staří Římané víno milovali – a byli si dobře vědomi jeho vlastností. Ostatně právě od nich pochází okřídlené rčení „ve víně je pravda“. Ale jaká je pravda o víně?
Jaké víno si Římané užívali, je totiž vlastně záhadou: historici o tom neví téměř nic. Bylo spíše sladké, anebo nakyslé? Jaké byly jeho typické příchutě? A neznámou je dokonce i to, zda bylo spíše červené nebo bílé.
Na konci ledna se o rekonstrukci římského vína pokusila skupina vědců, která své výsledky popsala v odborném žurnálu Antiquity. Archeologové detailně analyzovali dolia – specializované nádoby, které Římané využívali pro výrobu, kvašení i skladování tohoto nápoje. Srovnávali je navíc s nádobami, jež se pro stejné účely využívají v současnosti. Dokázali z nich zjistit o starověkém vínu spoustu zajímavých detailů.
Římané znali zvláštní druh polibku, kterému říkali osculum. Dával ho manžel své ženě při příchodu domů. Podle řeckého filozofa Plutarcha měl tento polibek na ústa za cíl zkontrolovat, jestli se manželka vyhnula popíjení vína – tento nápoj byl totiž v Římě určený jen pro muže, nikoliv pro vážené ženy. Alkohol byl totiž spojený s pohlavní nezdrženlivostí a tedy i cizoložstvím.
Vejčité nádoby Římané zakopávali do země, aby tam víno dozrávalo – měly tak velmi důležitý dopad na chuťové vlastnosti výsledného nápoje. „V důsledku tohoto procesu – a přidání přírodních kvasinek – by víno získalo mírně kořeněnou chuť a mělo by vůni opečeného chleba, jablek, pražených ořechů a kari,“ popsali vědci.
Dolia
Červené, nebo bílé?
Vědcům získaná data také pomohla načerpat více informací o barvě vína. Doposud se spíše předpokládalo, že většina římských vín byla „bílá“, nicméně tento výzkum to nepotvrzuje. Obecně platí, že červené víno se vyrábí z červených hroznů se slupkami, které zůstávají v kontaktu s hroznovým moštem během fermentace, bílé víno se vyrábí z bílých hroznů, u kterých se slupky před fermentací oddělují.
Zdá se, že Římané přidávali hrozny bez ohledu na barvu a slupky se ponechávaly, nikoliv filtrovaly pomocí sít, uvedli vědci. „To z velké části vysvětluje širokou škálu barev antických vín, jak je doložena ve starověkých pramenech,“ tvrdí. Starověcí autoři popisovali římská vína těmito barvami:
- Albus bylo lehké mladé bílé víno.
- Fulvus bylo starší bílé víno zlatožluté barvy.
- Sanguineus bylo mladé červené víno krvavě rudé barvy.
- Niger bylo starší červené, tak tmavé, že vypadalo jako černé.
Vědci dospěli k závěru, že díky výše popsaným nádobám dokázali staří Římané opravdu kvasit vína nejrůznějších chutí – více ale o nich zatím nejsou schopní říct. Doufají, že v dalším výzkumu by jim mohly pomoci moderní technologie, které by snad dokázaly prozradit víc.
