Výjimečný objev se podařil trnavským archeologům. Při záchranných pracích odhalili na okraji Bratislavy dva tisíce let starý akvadukt, už druhý na stejném místě. Vědci teď řeší, kam tyto stavby vodu vedly a proč.
Před rokem oznámili slovenští archeologové výjimečný objev: na okraji Bratislavy odhalili římský akvadukt starý asi dva tisíce let. A teď nedaleko původního místa našli další. Jde teprve o druhý římský akvadukt, který se na Slovensku našel, objev má tedy mimořádný význam, uvedl pro ČT24 archeolog Erik Hrnčiarik z Trnavské univerzity.
Vědci pod jeho vedením na akvadukt narazili, když v Rusovcích u Bratislavy začala překládka vysokého napětí. Archeologové přivolaní k místu identifikovali charakteristický prvek římského akvaduktu – koryto široké asi 32 centimetrů, což jsou klasické rozměry, které přibližně odpovídají jedné římské stopě. Přesvědčivým důkazem pak bylo dno zakryté tegulami.
Tímto slovem se označovaly typické ploché hliněné římské střešní tašky s vyvýšenými okraji, které se používaly k vytváření vodotěsných střech a dalších ploch.
Je nutné zdůraznit, že v případě tohoto akvaduktu nejde o majestátní most, kterým je voda vedená na velkou vzdálenost, jako je tomu třeba u toho nejslavnějšího přes řeku Gardu ve Francii. Takové stavby byly výjimkami, které se využívaly, když bylo nutné překonat nějaké velké údolí.
Nejčastěji měly akvadukty podobu právě kanálů zakopaných v zemi a zakrytých tak, aby se z nich voda neodpařovala ani neznečistila. A právě tak vypadal i akvadukt u Bratislavy, jehož koryto má hloubku necelý jeden metr.
Datování stavby
Díky tegulám jsou vědci schopní tuto stavbu i datovat. Mnohdy se na nich totiž vyskytují podpisy dílen, které je vyráběly. V nově odhaleném akvaduktu se sice žádná taková zatím nenašla, ale v tom objeveném loni ano. Jednou z „podepsaných“ cihel je ta s ražbou a značkou „C VAL CONST KAR“.
„Aktivní činnost této soukromé cihlářské dílny Gaia Valeria Constanse z Carnunta je obvykle kladena do druhého století našeho letopočtu. Předpokládáme, že akvadukt byl v provozu až do konce druhého století, kdy byl zasypán, a tak se zachoval po dvě tisíciletí,“ vysvětluje Hrnčiarik.
Zdůrazňuje přitom, že se na výzkumu podílejí i studenti Trnavské univerzity, kteří se tak dostanou k archeologickému průzkumu nejen teoreticky, ale také prakticky, přičemž si mohou přímo v terénu vyzkoušet všechny důležité části archeologické práce.
Neznámý účel
„Zatím nevíme, jaký byl účel tohoto akvaduktu,“ připustil v rozhovoru pro ČT24 Hrnčiarik. Je samozřejmě jasné, že přiváděl vodu do římských budov, zatím ale není jasný smysl této činnosti.
Podařilo se zatím odkrýt jen malou část zřejmě rozsáhlé konstrukce, ale podle sklonu to vypadá, že akvadukt přiváděl vodu z nedalekého Dunaje. Šlo zřejmě o vodu užitkovou, nedaleko se totiž našlo několik studní na pitnou vodu ze stejné doby.
To podle trnavského archeologa naznačuje, že voda v akvaduktu byla užitková. „Předpokládáme, že mohl vést vodu buď k římským lázním, nebo k veřejným toaletám.“ Cílovou stavbu zatím archeologové nenašli, ale výzkum bude letos pokračovat. „V létě budeme kopat na místě, kde jsou moderní toalety, a právě tam náš akvadukt vede. Bylo by opravdu zajímavé, kdybychom právě tam našli i ty římské,“ doplňuje Hrnčiarik.
Smysl by mohla popsat analýza usazenin z obou akvaduktů. Vědci zkoumají, jakými bakteriemi byly osídlené. Z toho mohou zjistit, jestli byla voda pitná, a tedy i její využití. Výsledky by měly být relativně brzy, doufá vědec. „Kdo ví, na co ještě narazíme,“ zakončuje Hrnčiarik, „v archeologii je to tak, že hledáte jednu věc, ale najdete místo ní deset otazníků.“
