Tým australských archeologů znovu prozkoumal a pomocí moderních metod analyzoval zbytky středověkých keramických nádob z jedenáctého až dvanáctého století v Jeruzalémě. Výsledky ukazují, že se mohlo jednat o ruční granáty.
Předchozí výzkumy různých kulovitých nádob, které se nacházejí v muzeích po celém světě, zjistily, že se používaly k nejrůznějším účelům – včetně nádob na pivo, olej nebo léčiva.
Nejnovější výzkum, který vedl docent Carney Matheson z Griffithovy univerzity v Austrálii, to potvrdil. Jeho výsledky navíc odhalily, že některé z nádob obsahovaly hořlavý a pravděpodobně i silně výbušný materiál. A to podle studie, která vyšla v odborném žurnálu PLOS ONE naznačuje, že mohly být používány jako středověké ruční granáty.
Profesor Matheson uvedl, že výbušný materiál, který v nádobách analyzoval, naznačuje, že se mohlo jednat o lokálně vyvinutou středověkou výbušninu.
Granáty bez střelného prachu
„Tyto nádoby se popisovaly už v době křížových výprav jako granáty házené proti pevnostem. Měly podle zpráv vydávat hlasité zvuky a jasné světelné záblesky,“ uvádí australský vědec.
„Někteří badatelé už navrhli, že jako granáty se využívaly právě kulovité nádobky, které obsahovaly střelný prach. Tato výbušnina byla vynalezena ve starověké Číně, na Blízký východ a do Evropy se dostala asi ve třináctém století. Je ale možné, že střelný prach poprvé pronikl na Blízký východ už dříve, třeba právě v podobných nádobách z devátého až jedenáctého století.“
Nový výzkum ale podle něj ukázal, že pro tuto hypotézu chybí důkazy – v nádobách se totiž stopy střelného prachu nenašly – zřejmě tedy výbušná směs v nich byla založena na jiném principu, který zřejmě vycházel z nějaké místní „receptury“.
Matheson uvedl, že některé z těchto podezřelých nádob byly zapečetěny pomocí pryskyřice.„Další výzkum nám umožní pochopit technologie, které se ve středověku využívaly k vyrábění výbušnin, a pomůže tak přispět k upřesnění historie výbušných a střelných zbraní ve východním Středomoří,“ řekl.
