Vědci prověřili v rozsáhlém výzkumu, jestli v jezeře Loch Ness nežije nějaký neznámý velký organismus. Od loňska hledali, jestli tam nejsou stopy takzvané environmentální DNA, již by po sobě slavná „lochneska“ zanechala. „Lidé milují záhady, tak jsme využili vědu, abychom jednu kapitolu v knize záhad popsali,“ uvedl profesor Neil Gemmell.
Ani jeseter, ani sumec. Lochnesská příšera by mohl být leda obří úhoř, ukázal výzkum DNA
Jeho tým v jezeře nenašel nejen stopu po DNA dinosaurů, ale dokonce ani žádnou další, která by existenci nějakých velkých zvířat v Loch Ness mohla vysvětlovat – podle této zatím největší studie tam nežijí ani žraloci, ani jeseteři, a dokonce ani sumci. Všechni tito velcí tvorové přitom byli v podezření, že by mohli být původci legendy o lochnesce.
Jediným možným vysvětlením toho, že lidé už desítky let ve skotském jezeře pozorují velkého tvora, by mohl být obrovský úhoř. Naopak to rozhodně nemůže být pravěký plaz, kterého fanoušci záhad tak rádi zobrazují. „V jezeře jsme našli velké množství úhoří DNA,“ potvrdili vědci ve čtvrtek 5. září na tiskové konferenci.
obrázek
Úhoři podle něj byli na každém místě, odkud jeho tým odebíral nějaký vzorek. Vědci ale nejsou schopni z těchto genetických informací ani odhadovat, jak velcí by tito tvorové mohli být. O existenci úhořů v jezeře se dobře ví; Loch Ness je součástí jejich poutě až ze Sargasového moře poblíž Baham.
Úhořů existují desítky druhů. Tím největším je úhořovec mořský známý také jako úhoř mořský. Vyskytuje se u pobřeží Evropy a severní Afriky, byl zastižen i v hloubkách přes jeden kilometr. Bývá sice dlouhý okolo 150 centimetrů, byly ale popsány i třímetrové kusy vážící přes 60 kilogramů. V červenci 2013 byl u pobřeží Irska zaznamenán případ, kdy úhořovec mořský napadl potápěče a vážně ho pokousal v obličeji.
Žádný dinosaurus
Výzkum začal v květnu roku 2018, mezinárodní vědecký tým vedl právě Neil Gemmell z University of Otago na Novém Zélandu. Vzorky vědci odebrali asi ze tří stovek míst a různých hloubek třicetikilometrového jezera. Hledali takzvanou environmentální DNA, která zůstane ve vodě z odřené kůže, šupin, peří nebo moči živočichů. Pomocí testů se pak určí, které živočišné druhy v jezeře žijí.
Životní cyklus úhoře
Už předtím, než výzkum začal, projevoval profesor Gemmel značnou skepsi vůči tomu, že se podaří příšeru objevit. „Přikláním se spíše k variantě, že lochneska neexistuje, ale chci si tuhle hypotézu potvrdit,“ uvedl tehdy Gemmell. Výzkum má podle něj i přesto smysl: „Nakonec zmapujeme, jak je jezero Loch Ness biologicky rozmanité,“ dodal.
Přestože se stopy DNA dinosauří verze lochnesky nenašly, zastánce její existence to stejně nepřesvědčí, myslí si Gemmel. Ti už se s ním podělili o několik teorií: lochneska podle nich například proplavala podzemními jeskyněmi až do moře; jiní jsou přesvědčeni, že je mimozemského nebo nadpřirozeného původu a žádné stopy DNA za sebou tedy nezanechává.
Co je pod hladinou?
Příšeru už hledaly sonary, podvodní drony, satelit i Google Street View. Jezero Loch Ness je dlouhé 37 kilometrů a hluboké 240 metrů. Je tak obrovské, že něco uniknout může.
„Ta voda je temná, tři metry pod hladinou už nic nevidíte. Potápěči tam neradi sestupují, protože nic nevidí. Je to taky obrovský objem vody, v tomto jezeře je víc vody než ve všech jezerech Anglie a Walesu dohromady,“ říká John Peterkin, který po jezeře vozí turisty.
Podle nejodvážnější teorie, živené slavným podvrženým snímkem, je lochneska dlouhokrký plesiosaurus, potomek dinosaura, který nevymřel. Realističtější je teorie obřího jesetera nebo sumce.
Podle skeptiků ale ti, kdo tvrdí, že příšeru zahlédli, viděli plovoucí kmen, nebo lžou. Svědectví o lochnesské příšeře se podle nich dají vysvětlit třeba také silnými větry.
