Ty nejhorší nádory, které se nedají odstranit chirurgicky, může zničit léčba radioaktivním luteciem. Čeští vědci přišli na to, jak ho snadno a levně vyrábět – jejich metoda je natolik přelomová, že ji teď naplno začne využívat americká společnost v jedné z největších výrobních linek na světě. Léky z ní pomohou desítkám tisíc lidí ročně.
Když byl vesmír ještě mladý, došlo v jedné ze spirálních větví Mléčné dráhy k mohutnému výbuchu. Explodovala tehdy supernova – hvězda, která už spálila všechno své termonukleární palivo. Síla exploze vyvrhla do kosmu spoustu prvků, které vznikaly v jejím srdci při neutronové fúzi, mimo jiné také lutecium. O pět miliard let později ho využili čeští vědci pro léčení rakoviny.
Střela proti rakovině
Lutecium-177 je radioaktivní látka, která pomáhá léčit některé typy rakoviny, například agresivní nádory prostaty, u nichž už nejde provést operace. „Dopraví se přímo do toho nádoru, kde potom selektivně zabíjí rakovinové buňky,“ popsal Ondřej Lebeda z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd.
V praxi se lutecium naváže na nějakou protilátku, která umí rozpoznávat buňky rakoviny od těch zdravých. Když se pak pomocí injekce dostane do těla, zachytí se díky tomu právě na rakovinných buňkách a dopraví na ně svůj radioaktivní náklad. Lutecium se pak zachová jako pistole.
Protože se přirozeně rozpadá už po velmi krátké době, při tomto procesu vystřelí extrémně rychle letící elektron. Tato částice je sice miniaturní, ale díky rychlosti výstřelu má velkou energii a „dostřel“ jen několik milimetrů. Během tohoto krátkého letu roztrhá všechny chemické vazby, které jí přijdou do cesty. Včetně těch v rakovinných buňkách.
Když se tyto výstřely dobře zacílí, ničí jenom tumory. Mohou samozřejmě zasáhnout i zdravou tkáň, která také samozřejmě zahyne, ale proti vyřezávání nádorů z těla je to extrémně citlivá metoda.
Nedostatková látka
Problém je v tom, že lutecium se na Zemi díky své pohnuté historii normálně nevyskytuje; je vždy součástí jiných hmot a není vůbec snadné ho z nich dostat. Čeští vědci z Ústavu organické chemie a biochemie před několika lety vymysleli postup, jak lutecium-177 vyrobit. A to snadněji a levněji než kdokoliv jiný na světě.
Licenci pak tento ústav prodal americké společnosti Shine Technologies, která před třemi lety začala radiofarmakum vyrobené „po česku“ komerčně prodávat. Ukázalo se, že tato metoda funguje, takže v současnosti Shine Technologies dokončuje výrobní linku, která by měla za rok vyrobit až 100 tisíc dávek tohoto léčiva. „Měla by to být jedna z největších nebo vůbec největších výrobních linek na lutecium na světě,“ popisuje generální ředitel této společnosti.
Luteciové české ručičky
Autorem nápadu a celé technologie je Miloslav Polášek, který vede speciální výzkumnou skupinu na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. „To, co předchozími metodami trvalo pět až deset hodin, naše metoda zvládne za deset až dvacet minut,“ popisuje hlavní výhodu tohoto procesu.
„Vědecký výzkum umí být někdy hodně frustrující. Když pak vidíte, jak se vaše technologie dostává z laboratoře do světa tak rychle, je to velké zadostiučinění. Aby nějaký objev mohl přinést prospěch veřejnosti, je nutné jej přetavit v praktickou aplikaci. To vyžaduje silné partnerství mezi vědou, technickým vývojem a businessem. Naše partnerství se společností Shine opakovaně potvrzuje, že představuje správný mix těchto ingrediencí, a já věřím, že náš objev díky tomu bude brzy pomáhat mnoha pacientům po celém světě,“ dodává vědec.
Transfer technologií se Česku vyplatí
Jde o jeden z posledních příkladů toho, jak se výzkum úspěšně dostal do praxe. Odborně se to nazývá transfer technologií. S přechodem z laboratoře až k výrobní lince vědcům pomáhalo bioinovační centrum i&i Prague. „Provázanost a systematický přístup je to, co nám tady nejvíc chybí. Úspěšných případů by mělo být ještě víc,“ říká ředitel tohoto ústavu Jaromír Zahrádka.
Podle něj je případ lutecia vynikající ukázkou toho, jak rychle a úspěšně může transfer probíhat, kdy od teoretického objevu k praktickému využití v běžném životě uběhne jen krátký čas.
Tento proces je výhodný v tom, že na něm nevydělává jenom americká firma, ale i Česká republika. Licenční poplatky z úspěšných výzkumů se totiž vrací domů a Ústavu organické chemie a biochemie výrazně pomáhají s hospodařením.
V minulosti se to týkalo třeba i léku proti HIV, který vymyslel profesor Antonín Holý ve stejném Ústavu organické chemie a biochemie, kde pracuje Miloslav Polášek. Získal tak peníze, díky nimž ústav zrekonstruoval starou budovu a přistavěl novou. Právě tu, ve které vznikla nová technologie na výrobu lutecia.
