V Libanonu počínaje ránem platí zimní i letní čas. Důvodem jsou spory mezi náboženskými a politickými autoritami. Úřadující premiér Nadžíb Mikátí letos časový posun odložil na 20. duben, kdy skončí muslimský postní měsíc ramadán. Vlivná maronitská církev ale na letní čas přechází už nyní, stejně jako většina firem či médií.
Zmatky s časem v Libanonu. Křesťané přešli na letní, vláda má zimní do konce ramadánu
Mikátí letos výjimečně rozhodl, že zavedení letního času odloží až na 20. dubna. Muslimové v Libanonu by tak mohli večer přerušit každodenní půst o hodinu dříve než při letním čase. Podle komentátorů se Mikátí tímto krokem snaží zvýšit popularitu u muslimské části populace.
„Libanon není ostrov,“ bouří se někteří
Maronitská katolická církev, která má v zemi velký vliv a spadá pod ni řada organizací a škol, však oznámila, že navzdory rozhodnutí vlády přejde na letní čas. Stejně tak se letním časem bude řídit většina podniků a médií. „Libanon není ostrov,“ uvedla televizní stanice LBCI, která neuposlechnutí vládního nařízení zdůvodnila tím, že by poškodilo její práci.
Naopak národní letecká společnost Middle East Airlines uvedla, že její hodiny a zařízení se budou i nadále řídit zimním časem, ale že pozmění časy letů tak, aby byly v souladu s mezinárodními rozpisy.
Zmatek nastal také mezi uživateli mobilních telefonů a dalších elektronických zařízení, která automaticky přešla na letní čas, protože řada operátorů nebyla o zpoždění včas informována.
„Diskuse nebo rozhodnutí o úplném zrušení letního času jsou v pořádku a země ho mohou přijmout, jako to udělalo Jordánsko, ale jednostranné rozhodnutí o odložení (letního času) o měsíc, učiněné na poslední chvíli, uvrhne cestovní plány, hovory přes Zoom či automatické přepínání času na telefonech do naprostého chaosu,“ upozornila na Twitteru expertka na oblast, novinářka a spisovatelka Kim Ghattasová.
Hluboce rozdělená společnost
Vládní nařízení ještě více prohloubilo rozpory v zemi, kde v roce 1975 propukla občanská válka mezi křesťanskými a muslimskými frakcemi a od jejího konce v roce 1990 se v tamním parlamentu křesla přidělují podle náboženské příslušnosti.
Libanon v současnosti rovněž sužuje narůstající ekonomická krize, která uvrhla tři čtvrtiny obyvatel, mezi nimiž je milion syrských uprchlíků, do chudoby, zatímco růst inflace pokračuje. Země navíc od října loňského roku nemá prezidenta a vláda je pouze dočasná s omezenými funkcemi.
V Bejrútu se kvůli ekonomické situaci v sobotu konaly demonstrace při nichž policie použila slzný plyn.
