Ve věku devadesáti let zemřel americký „zapomenutý“ astronaut Michael Collins. Jeho rodina podle agentury Reuters sdělila, že ve středu podlehl rakovině. Astronaut byl členem památné výpravy Apolla 11 v roce 1969, při níž Neil Armstrong jako první člověk vkročil na lunární povrch. Collins však musel zůstat v modulu na oběžné dráze a počkat, až se Armstrong a Buzz Aldrin z „procházky“ na Měsíci vrátí.
Na událost už stihl na sociálních sítích zareagovat Collinsův někdejší kolega Aldrin. „Kdekoli jsi byl nebo teď budeš, vždy budeš mít ten oheň, abys nás jemně donesl k novým výšinám nebo do budoucnosti. Budeš nám chybět. Odpočívej v pokoji,“ napsal na Facebooku.
Hold vzdal zesnulému astronautovi i úřadující ředitel amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Steve Jurczyk. „V Michaelu Collinsovi národ ztratil skutečného průkopníka a celoživotního obhájce průzkumu. Jako pilot velitelského modulu Apolla 11, zatímco se jeho kolegové poprvé procházeli po Měsíci, pomohl našemu národu dosáhnout určujícího milníku,“ dodal Jurczyk.
Michael Collins během výpravy Apolla 11 na své druhy čekal osamocený ve velitelském modulu na oběžné dráze přes 21 hodin. S letovou kontrolou v texaském Houstonu při tom pravidelně ztrácel spojení, pokaždé když se jeho loď při obletech dostala nad odvrácenou stranu Měsíce.
„Věděli jsme, že všichni se na nás budou dívat“
„Od Adama žádný člověk nepoznal takovou samotu jako Mike Collins,“ citoval Reuters ze záznamu v deníku mise Apolla 11, který odkazoval na biblickou postavu prvního člověka. Astronaut popsal své zkušenosti v autobiografické knize Carrying the Fire, ale publicitě se do značné míry vyhýbal.
„Vím, že bych byl lhář nebo blázen, kdybych řekl, že mám nejlepší ze tří sedadel Apolla 11, ale mohu popravdě a s vyrovnaností říci, že jsem s tím, které mám, naprosto spokojený,“ řekl ke své úloze v misi Collins podle poznámek, které americká vesmírná agentura vydala v roce 2009.
Collins v roce 2019 u příležitosti padesátého výročí mise Apolla 11 navštívil Kennedyho vesmírné středisko na Floridě. Podle BBC zde pro média popsal své pocity, které zažíval během startu rakety s dalšími astronauty. „Rázová vlna způsobená silou té rakety vás zasáhne a celé vaše tělo se třese. To vám může dát zcela jiný pohled na to, co vlastně síla opravdu znamená,“ vyprávěl tehdy astronaut.
„Jste zavěšeni v kokpitu během startu. Odtud je to o něco klidnější a racionálnější, tichá jízda až na Měsíc. Posádka cítila tíhu světa na svých ramenech. Věděli jsme, že všichni se na nás budou dívat, kamarádi nebo přátelé,“ dodal Collins.
Po odchodu z NASA působil v politice
Collins se narodil v rodině vojenského přidělence velvyslanectví USA v italském Římě. Po absolvování vojenské akademie ve West Pointu se stal plukovníkem letectva a působil jako vojenský zkušební pilot. V roce 1963 byl vybrán do NASA a stal se astronautem.
Do vesmíru se poprvé podíval v roce 1966 na palubě kosmické lodi Gemini 1, ze které vystoupil připoután na laně do volného vesmíru. Celkem při obou letech strávil ve vesmíru jedenáct dní. Později byl zapsán do Národní letecké síně slávy a stal se generálem v záloze.
Collins na konci kariéry astronauta v roce 1970 přijal funkci náměstka ministra zahraničí pro styk s veřejností. Poté strávil několik let ve washingtonském muzeu letectva a kosmonautiky a později ještě pracoval v několika soukromých průmyslových firmách. Nakonec odešel do důchodu a pobýval na Floridě, kde rád maloval a psal. I když si astronaut v roce 2019 vytvořil profil na Twitteru, přiznával, že si nikdy příliš neužíval pozornost veřejnosti.
