Stále více měst instaluje v ulicích bezpečnostní kamery. Ve spojení se softwarem, který v davu dokáže rozeznat konkrétní obličej, jde o účinnou zbraň proti zločinu a terorismu. Do budoucna by mohl sloužit i pro komunikaci s úřady, k ochraně věznic nebo jaderných elektráren. Případ Číny ale ukazuje, jak podobný systém může zasáhnout do životů lidí. Ani experti se přitom neshodnou, zda jde víc o technologický zázrak, či o soukromí a svobodu ohrožující vynález.
Rozpoznávání obličejů má pomoci zlepšit práci bezpečnostních složek. Zároveň však panují obavy, že se jedná o takzvaně orwellovský systém, jenž povede ke ztrátě svobody. „Je to v zásadě obojí – může přispět k bezpečnosti, ale zároveň to můžete přehnat a společnost kontrolovat až tak, že se stane nesvobodnou,“ hodnotí bezpečnostní expert a prorektor CEVRO Institutu Tomáš Pojar.
Podle dalších odborníků jde především o formu, kterou se systém využívá. „Problém není v tom, jestli tu technologii využít, nebo ne, ale jak zabezpečit data, která ta technologie sbírá, a jak je dál využívat,“ podotkl expert na kybernetickou bezpečnost Tomáš Pluhařík.
„Důležité není jen rozpoznávání obličejů, ale i rozpoznávání chování. To je poslední trend – identifikace problémového, patologického chování. (Systém) dokáže předvídat případné problémy,“ poznamenal Pluhařík.
„Za poslední dekádu vidíme, že systémy hodně pomáhají na úrovni běžného zločinu, tak i terorismu. Jedním z lídrů je v tomto ohledu Izrael, ale jsou případy jako Čína, kdy dochází ke zneužívání,“ přiblížil dále expert.
Čína stále hraje prim
Třeba v Číně monitoruje aktivitu lidí už na dvě stě milionů kamer. Klíčovou roli hrají v hledání zločinců nebo neplatičů dluhů a daní. Podle kritiků režimu má Peking technologii rozpoznávání obličejů i jako účinnou zbraň proti disidentům a menšinám. Konkrétního člověka dokáže najít v až šedesátitisícovém davu.
Čína zároveň zavádí systém sociálního kreditu, který mapuje a hodnotí chování lidí v jedné databázi. Data sbírá ze sociálních sítí, mobilních telefonů, úředních záznamů nebo právě kamer pro rozpoznávání obličejů.
V Evropě se systém rozšířil hlavně ve Velké Británii. Jeho nasazování v ulicích se dostalo až k Vrchnímu soudu v Cardiffu. Ten v září zamítl žalobu, podle které je používání systému policií nelegální. „V Londýně jsou kamery pro rozpoznávání obličejů prakticky všude. V nepřetržitém provozu by jich mělo být na pět set tisíc – více než v jakémkoli jiném evropském městě,“ uvedla redaktorka ČT Katarína Sedláčková.
Do nové digitální éry vstupuje i Francie. Ta chce spustit mobilní aplikaci, která má lidem ušetřit čas při jednání s úřady. „Francie jako první evropská země nabídne občanům využít technologii pro rozpoznávání obličejů při elektronické komunikaci s úřady. Potřebují k tomu mobilní aplikaci Alicem a biometrický průkaz totožnosti,“ vysvětlil zpravodaj ČT v Paříži Jan Šmíd.
Opačný přístup k rozpoznávání obličejů má například vedení San Francisca, které letos v květnu využití technologie jako první americké město preventivně zakázalo. Později se k němu připojilo několik dalších měst v USA. Senát státu Kalifornie využití biometrických dat pro policejní práci následně postavil mimo zákon.
Systém už funguje i v České republice, zatím však kontroluje pohyb osob pouze na Letišti Václava Havla v Praze. Má se ale rozšiřovat na další mezinárodní letiště.
„Zatím neuvažujeme o tom, že bychom ho masivně nasazovali mimo tyto prostory. Vznikla debata o jeho nasazení na místech s vyšší koncentrací osob v Praze, ale ta debata je na začátku, protože se bude týkat ochrany osobních údajů, ochrany osobnosti,“ informoval ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD).
Kromě rizikových míst veřejného prostoru by technologie podle bezpečnostních expertů měla do budoucna chránit i objekty kritické infrastruktury, jako jsou třeba věznice, budovy zpravodajských služeb nebo jaderné elektrárny. Zároveň ale odborníci varují, že používat by se měla s rozumem a velmi omezeně.
