Ukrajinský výsadkář Valerij Markus o sobě říká, že ve svém životě nic jiného než armádu a válku nezažil. Už v roce 2014 se zapojil do bojů v Donbasu. V rozhovoru pro ČT, popisuje, že ve válce se musí člověk snažit o zachování svého lidství. Ukrajinská armáda je podle něj statečná. Ruské bombardování její morálku neničí. O svých zkušenostech napsal autobiografickou knihu Stopy na cestě, která v těchto dnech vyšla i v češtině. Rozhovor vedla Julia Netidovová.
Vychovala mě válka, tvrdí mladý ukrajinský výsadkář. Bojuje již od roku 2014
Události, komentáře: Vychovala mě válka, říká ukrajinský výsadkář Markus (zdroj: ČT24)
Jaká je situace na bitevním poli?
Myslím si, že naši kluci jsou hodně stateční, ale nemáme dost zbraní, protože ekonomika není tak silná, abychom se dobře připravili. Ani to nešlo se k válce s Ruskem dobře připravit. Objektivně potřebujeme hodně z té materiální stránky, takže potřebujeme zbraně, vybavení, techniku, munici.
Jak je na tom morálka vojáků?
Řekl bych, že je velice dobrá. Na začátku i nyní. Veškeré ty teroristické útoky, které činí Rusko, kdy zabíjí civilní obyvatelstvo Ukrajiny. Tak místo toho, aby zničili morálku ukrajinských vojáků, tak naopak ještě více zvyšují přání Ukrajinců porazit nepřítele, porazit Rusy.
Velice kriticky jste hodnotil stav ukrajinské armády do roku 2014. Co si myslíte, změnila se?
Před rokem 2014 to bylo takové postsovětské vojsko, ale po roce 2014, když jsme se setkali s tím ozbrojeným útokem, když začala válka, tak začaly i reformy v Ukrajinské armádě. Takže ukrajinská armáda z roku 2013 a dnešní ukrajinská armáda, to se vůbec nedá srovnávat.
Ve své knize citujete slova své matky „vždy zůstávej člověkem“. Zůstal jste vždy člověkem a je vůbec možné zůstat člověkem i během války?
Z biologického hlediska jsme všichni lidmi. Tak či jinak, včetně Rusů, jsme všichni homo sapiens. Takže ano, homo sapiens jsme. Ale z filozofického hlediska, jak říkáme člověk, Člověk s velkým písmenem, to, co chápeme pod tím pojmem, to je něco, co je tvořeno určitými našimi morálními zásadami, morálkou a etikou.
Řekl bych, že ve válce člověk i z tohoto hlediska může zůstat člověkem, ale potřebuje k tomu vyvíjet velké úsilí. Když je kolem tebe jen to zvířecí prostředí, tak není tak snadné udržet to zvíře v sobě. Člověk na to minimálně musí myslet, musí si to přát.
Změnila vás válka?
Já jsem ve válce strávil mnoho let. Já jsem prakticky vyrůstal během války, protože když začala, tak mi bylo nějakých devatenáct, dvacet let. A teď, pokud bychom si to spočítali, tak už trávím ve válce tři, čtyři roky. Vhledem k tomu, že nejsem tak starý, tak čtyři roky, to už je velká část mého života. Nedá se říct, že by mě válka úplně změnila, ale spíše mě vychovávala, protože jsem v ní strávil velkou část toho období, kdy se lidé utvářejí.
Vaše kniha je vyprávěním o vás jako o vojákovi. Je naprosto autentické, nebo jste tam něco nezařadil?
Jediné, co jsem možná vynechával, jsou určité scény, určité události, které se týkají násilí. Jsou to určité případy bojů. Protože já jsem nechtěl knížku zahltit právě těmito vojenskými scénami.
Jak se vaše vojenské zkušenosti liší od současné války?
Já jsem byl předtím vojákem a v současné době jsem velitel. Koncepce této války se nezměnila, ale změnil se můj pohled na ni.
Budete pokračovat v psaní této knihy?
No, kniha pokračování mít nemůže, protože se jedná o příběh, který je odvyprávěn od začátku do konce, takže pokud se k psaní vrátím, tak už to bude jiný příběh.