V mírových časech se na venkovské křižovatce u města Brovary zastavovali řidiči na benzinové pumpě a u kiosku. V březnu 2022 ale od východu přijeli jiní šoféři. Na okraji Kyjeva se odehrávaly těžké boje. A právě v těchto místech definitivně skončil postup dlouhé ruské kolony směrem na ukrajinskou metropoli. Na místě natáčel zpravodaj ČT David Borek, který je na Ukrajině s kameramanem Karlem Mannem.
V obcích na východním okraji Kyjeva zůstávají po okupantech tanky a ticho
Události: Východ od Kyjeva po odchodu okupantů (zdroj: ČT24)
Dvacet metrů od spáleného tanku leží ustřelená věž. Nedaleko od ní tělo mrtvého vojáka. Nikdo ho nepohřbil. U trosek čerpací stanice mezitím ukrajinský brigádní generál Valerij Jembakov říká: „Tohle bylo absolutní přecenění možností ruských ozbrojených sil. Absolutní přecenění. Takzvaná druhá nejsilnější armáda světa je ve skutečnosti jen tlupou.“
Klasická scenérie ukrajinského venkova – pšenice, nekonečná rovina, jarní bláto – má letos zcela novou kulisu v podobě zničené vojenské techniky. Je po bitvě. Je ticho – v okolních vesnicích možná až přílišné. Většina obyvatel utekla. V březnu se evakuovali dvěma koridory. Zástavba je silně poškozená.
V jedné obci se v centru bojů ocitla samotná budova místní školy. Okupanti v ní zřídili svůj štáb. Než se dali na ústup, objekt zapálili a zaminovali. Dvůr pokrývají trosky a odpadky. Školáci se tam vyučování jen tak nedočkají.
„Od nynějška se budou naše děti připravovat jako v Izraeli – jakmile budou moci vzít do ruky zbraň, budou se chystat. Protože máme takového souseda, jako je Ruská federace. Nikdo je nezmění. Jediné, co umí, je kálet okolo sebe a okrádat lidi, kteří chtějí pracovat,“ říká Jembakov.
Deset dní ve sklepě
Menší část starousedlíků zůstala ve svých domech, na které napsali slovo „lidé“ v naději, že nebudou terčem ostřelování. Za plotem jim mezitím projížděly ruské tanky. „Leželi jsme doma v posteli a na sousední dům dopadl granát a zčásti zasáhl i ten náš. Raketa prosvištěla okolo. Bylo to hrozné. Deset dní jsme žili ve sklepě,“ popisuje obyvatel obce Velyka Dymerka Roman Korostyševsky.
Ve sklepě už tam lidé přežívat nemusí. Ne každý ale může hned otevřít dveře svého domu. „Ještě se sem lidé vrátit nemohou. Okupanti tu zanechali mnoho minových polí jako jakési překvapení. Teprve probíhá odminování,“ vysvětluje velitel oblastní ukrajinské vojenské správy Pavlo Proskočilo.
Ale přece jen je už na místě vidět změna. U obecního úřadu se poprvé scházejí místní a řeší, jak obnovit původní život. A možná i to, jak zařídit, aby na polích byla zase jen pšenice a ne vraky tanků.