Protiofenziva Ukrajinců by měla podle ministra obrany Oleksije Reznikova začít v dubnu nebo květnu. Ukrajinští politici avizovali útok proti ruským jednotkám na začátku tohoto roku. Podle médií by měl být klíčovou oblastí především východ Ukrajiny. Podle šéfa Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafaela Grossiho se v okolí Záporožské jaderné elektrárny shromažďuje větší počet vojáků. Ukrajinci tento týden ostřelovali Melitopol, jedno z měst, které krátce po začátku invaze Rusové obsadili.
Ukrajinci musí každý výstřel promýšlet a šetřit municí. Štáb ČT natáčel s dělostřelci na frontě
Události: Západní munice na ukrajinských bojištích (zdroj: ČT24)
Důležitá je pro ukrajinské vojáky hlavně těžká technika ze zahraničí a dodávaná munice. Na jednom ze stanovišť, kde natáčel štáb ČT, vypálí ukrajinská armáda denně padesát až sto střel. Používá tam hlavně britské houfnice s dostřelem až jedenáct kilometrů, jsou rychlejší než sovětské typy stejné třídy. Podle obsluhy jsou také jednodušší na chod.
„Střílíme ve dne v noci, bez přestání. Pracujeme podle toho, jak je potřeba,“ říká člen dělostřelecké jednotky Taras. Každá z vypálených ran vyjde zhruba na osm tisíc korun, patří sice k levnějším druhům střeliva, i tak je to ale jedna z nejcennějších věcí na bojišti. Celkově spotřebuje Ukrajina nejméně čtyři až pět tisíc kusů daných střel za den, Rusko i třikrát víc.
Ukrajinská armáda tvrdí, že bez tanků nebo letadel nezaútočí, ale bez munice se ani neubrání. „Samozřejmě by se hodilo víc munice. Čím víc munice, tím efektivnější boj můžeme vést,“ konstatuje Taras. Skoro všechny státy Evropské unie slíbily municí přispět, současné spotřebě ale zatím těžko vyhoví. Na výrobu menšího střeliva přitom může Kyjev čekat měsíce, u větších ráží i roky.
Ukrajinci municí neplýtvají, každý výstřel je promyšlený
„Ať je to americká, britská nebo německá zbraň, bojujeme, nevybíráme si. Ať je to Mercedes nebo Žiguli, zas takový rozdíl v tom neděláme,“ popisuje Petro, další ze členů dělostřelecké jednotky. Aby cennou municí neplýtvali, musí střílet na jistotu, i s využitím dronů. „Dostanu (od dronu) souřadnice a dám povel ke střelbě,“ vysvětluje. Na konci této souhry je výstřel, na začátku naopak ticho a soustředění.
O radiooperátorech nikdo nemluví, ale bez nich by Petro mířit nemohl. Komunikaci jednotek udržují na dálku. Nenápadný malý vůz, v němž operují, ukrývá zásadní logistiku pro vedení války. Radisté z velké části využívají starou, sovětskou, byť modernizovanou techniku. I v jednadvacátém století je tato technologie pro působení na frontě zásadní.
„Aby nás (Rusové) poslouchali, potřebují dva měsíce času a superpočítač. Ale my dost často měníme klíč na radiostanicích, takže nemají možnost nás odposlouchávat,“ vysvětluje technik z jednotky radiooperátorů Vladislav Kuzmin. Válka nutí vojáky reagovat s každým dalším výstřelem.