Na pumovém útoku, který v roce 2005 v Bejrútu zabil dvě desítky lidí, včetně libanonského expremiéra Rafíka Harírího, a zranil 220 dalších, se nepodílelo vedení libanonského hnutí Hizballáh ani syrská vláda. Podle agentury Reuters to vyplývá z verdiktu Zvláštního soudu OSN pro Libanon. Ten rozhodoval o vině čtyř členů hnutí. Tři z nich pro nedostatek důkazů zbavil obvinění a jednoho uznal vinným z vraždy a z teroristického činu. Výši trestu, jímž může být až doživotní vězení, má soud oznámit jindy. Všichni byli souzeni v nepřítomnosti.
„Soud je toho názoru, že Sýrie a Hizballáh mohly mít zájem na odstranění pana Harírího a jeho politických spojenců, neexistuje ale důkaz, že by vedení Hizballáhu bylo do Harírího vraždy jakkoli zapojeno, a není ani žádný přímý důkaz o zapojení Sýrie,“ uvedl soudce David Re podle agentury Reuters. Četl z rozsudku, který má 2600 stran.
Libanonské šíitské hnutí Hizballáh, které podíl na Harírího vraždě vždy odmítalo, patří k nejvlivnějším aktérům libanonské politické scény a dlouhodobě se jako strana podílí na vládě. Má také Íránem podporované ozbrojené křídlo, které řada zemí považuje za teroristickou organizaci a které jako spojenec Damašku bojuje i ve válce v Sýrii.
„Cedrová revoluce“
Sunnita Harírí, který byl premiérem Libanonu v letech 1992 až 1998 a 2000 až 2004, byl pro mnohé Libanonce respektovaným politikem mimo jiné proto, že hrál důležitou roli při obnově země po občanské válce (1975 až 1990).
Jeho zavraždění bylo podle blízkovýchodního zpravodaje ČT Davida Borka i na poměry krvavé místní politiky šokující. „Bomba byla umístěna poblíž jeho vozu, vytvořila obrovskou explozi…, která byla slyšitelná po celém Bejrútu,“ popsal.
Dodal, že v Libanonu politické atentáty nejsou ničím zcela neobvyklým. „Zřídka ale byla zabita takto významná ústavní figura libanonské politiky,“ uvedl.
Po Harírího zavraždění vypukla v zemi takzvaná cedrová revoluce, jejímž výsledkem byly nové volby a definitivní odchod syrských jednotek. Ty přišly do země na počátku občanské války a Harírí se zasazoval o jejich odchod.
Čtení rozsudku zahájila minuta ticha za oběti nedávné exploze v Bejrútu
Nynější čtení rozsudku začalo minutou ticha za oběti exploze téměř tří tisíc tun špatně uskladněného dusičnanu amonného v bejrútském přístavu ze 4. srpna, který zabil na 200 lidí, šest tisíc osob zranil a čtvrt milionu lidí připravil o střechu nad hlavou. Výbuch v Bejrútu, jenž je i klíčovým přístavem pro zásobování země, dále zhoršil hlubokou ekonomickou krizi, jež Libanon sužuje už několik let, a zesílil protivládní protesty trvající v zemi od loňského podzimu.
Vynesení rozsudku soudu OSN se podle agentury AP účastní i Harírího syn Saad, který byl rovněž premiérem Libanonu (2009 až 2011 a od prosince 2016 do letošního ledna). Harírí verdikt soudu přijal, přísahal však, že nespočine, dokud nebude spravedlnosti učiněno zadost. „Nikdo by od nás neměl očekávat další oběti. Obětovali jsme to, co je nám nejbližší… Je to Hizballáh, kdo by měl dnes přinést oběť,“ uvedl expremiér.
Poprvé se jeho vláda národní jednoty rozpadla poté, co z ní odešlo deset ministrů Hizballáhu, který požadoval ukončení vládní spolupráce s tribunálem OSN.
Loni koncem roku oznámil Harírí svou demisi v reakci na protivládní protesty, jejichž účastníci viní vedení země z korupce, sektářského rozdělování moci a neschopnosti řešit dlouhodobou hospodářskou a finanční krizi.
Před soudem mělo stanout pět lidí, jeden z nich – Mustafá Badraddín – ale zemřel v roce 2016. Asad Sabra, Hasan Anísí (též Hasan Ísa) a Hasan Marhí byli v úterý zbaveni obvinění, Ajjáš byl uznán vinným. Obžaloba vycházela mimo jiné z dat mobilních telefonů. Vyšetřování též ukázalo, že útok provedl sebevražedný atentátník, podle DNA muž, jehož se nepodařilo identifikovat.
Verdikt soudu vyvolal rozporuplné reakce mezi představiteli Libanonu i dalších zemí. Libanonský prezident Michel Aún, který je spojencem Hizballáhu, v reakci na rozhodnutí vyzval k jednotě.
Podle izraelského ministerstva zahraničí si Hizballáh vzal budoucnost Libanonců jako rukojmí. Obdobně se vyjádřila i Saúdská Arábie, jejíž diplomacie zdůraznila „potřebu chránit Libanon, region i svět před teroristickými praktikami této strany (Hizballáhu), která je považována za nástroj v rukou íránského režimu“.
