Od ničivého zemětřesení v Turecku a Sýrii, které si vyžádalo desítky tisíc životů, uplynul rok. Sliby Ankary směrem k postiženým oblastem se nenaplnily, v provizorních podmínkách stále žijí statisíce lidí a mnoho obyvatel zasažené lokality úplně opustilo. Rozezlení vůči úřadům dali najevo i účastníci vigilie za oběti otřesů.
Rok po zemětřesení v Turecku a Sýrii žijí statisíce lidí v provizorních podmínkách, Erdogan sliby nenaplnil
Rok od ničivého zemětřesení v Turecku a Sýrii (zdroj: ČT24)
„Nenastal žádný návrat k normálu, žádný pokrok, je tu nedostatek pracovních míst a peněz máme málo,“ cituje agentura AFP sedmdesátiletého prodavače zmrzliny Kadira Yeniceliho z města Kahramanmaras, které při loňském zemětřesení patřilo k nejhůře zasaženým.
Zpravodaj ČT v Turecku Václav Černohorský z města Antakya v provincii Hatay, kde byly důsledky zemětřesení nejničivější, přiblížil, že během roku „život do velké míry zmizel“. Mnoho obyvatel odešlo do jiných částí Turecka, nebo dokonce za hranice.
Zpravodaj ČT v Turecku Václav Černohorský o situaci rok po zemětřesení (zdroj: ČT24)
„Jeden příklad za všechny – město Adiyaman mělo před zemětřesením tři sta tisíc obyvatel, podle místních úřadů jich teď ve městě žije dvě stě tisíc,“ líčí korespondent s tím, že polovina z toho navíc ještě stále bydlí v provizorních podmínkách kontejnerového města. Celkově v takových městech žije dle Černohorského na sedm set tisíc lidí. Další statisíce pak přebývají v provizorních podmínkách jiného typu.
„Máme střechu nad hlavou, ale žít v kontejneru se dvěma dětmi je docela obtížné,“ cituje agentura Reuters Yanara, obyvatele provincie Hatay. Nájmy ve skutečných bytech jsou vysoké a Yanar není ohledně budoucnosti své rodiny optimistou: „Nemám žádná očekávání. Život si neužíváme,“ konstatuje.
Jen v provincii Hatay stále čekají na demolici stovky zničených budov a rodiny žijící v kontejnerových městech jsou závislé na tureckém Červeném půlměsíci.
Kritika kvůli amnestiím
Turecká vláda si kritiku vysloužila bezprostředně po otřesech mimo jiné za takzvané stavební amnestie, které v minulosti udělovaly místní úřady, zejména před volbami, stavbám, jež nesplňovaly předpisy, ale jejichž majitel úřadům zaplatil.
Na sociálních sítích se loni objevilo i video z roku 2019, na němž se turecký prezident Recep Tayyip Erdogan před volbami chlubil tím, že stavebními amnestiemi „vyřešil problém“ bydlení pro více než sto tisíc obyvatel provincie Kahramanmaras.
Tento region a deset dalších pak přesně před rokem zasáhlo zemětřesení o síle 7,8 stupně, které si v Turecku vyžádalo podle nejnovější bilance 53 537 obětí a dalších 107 tisíc raněných. Nejméně 5950 mrtvých si otřesy vyžádaly také v sousední Sýrii, tamní údaje je ale třeba brát s rezervou, protože k tragédii došlo z velké části v oblasti, kterou nekontroluje centrální vláda, a úplné údaje nejsou k dispozici.
Ambiciózní slib a realita
Hned po otřesech Erdogan slíbil, že vláda pro lidi zasažené tragédií postaví 680 tisíc bytových jednotek, z toho do roka tři sta tisíc. Po roce předal podle AFP klíče k prvním sedmi tisícům bytů ze 46 tisíc, které mají být připraveny k nastěhování tento měsíc. Do konce roku by podle Erdogana mělo být hotových dvě stě tisíc bytů, tedy ani ne třetina ze slibovaného množství.
Černohorský Erdoganův slib označil za velmi ambiciózní, narazil podle něj na tureckou ekonomickou realitu. Zpravodaj se odvolává na slova ředitelů velkých stavebních firem, kteří tvrdili, že na výstavbu takového rozsahu nemají kvůli růstu cen a nedostatku zdrojů prostředky. „To jsou také důvody, proč rok od zemětřesení stojí zatím ‚jen‘ padesát tisíc bytů,“ konstatuje Černohorský.
Erdogan v pondělí v provincii Hatay prohlásil, že pro obnovu regionu je klíčová spolupráce vlády a místních úřadů. Kritizoval také lokální správní úřady vedené opozicí za nedostatečnou spolupráci v předchozím roce, což lídr provincie Hatay Lütfü Savaş odmítl. Ten je z opoziční Lidové republikánské strany (CHP), jejíž předseda Özgür Özel označil Erdoganova slova za vydírání voličů před březnovými volbami.
Organizace Human Rights Watch (HRW) v souvislosti s výročím zemětřesení vyzvala Ankaru, aby pohnala k zodpovědnosti za zřícení tisíců budov také vládní a správní úředníky. Za rok byly v Turecku zahájeny kvůli tomuto zemětřesení tisíce soudních řízení, podle HRW v nich ale byli obviněni zejména developeři, stavitelé, technici či majitelé budov, nikoliv vládní úředníci, starostové či radní, kteří stavební projekty schvalovali.
Začátkem ledna začal první větší proces týkající se tragédie ve městě Adiyaman. Obžalováno je v něm jedenáct lidí, včetně majitele jednoho z místních hotelů, který se při zemětřesení zřítil. Zemřelo tehdy dvaasedmdesát lidí, z toho zhruba polovina byli učitelé a děti ze Severního Kypru, kteří přijeli na volejbalový turnaj.
Piety provázejí protesty, někde raději vzpomínky zakázali
Rozezlení z vládní nedbalosti dávali najevo i účastníci noční vigilie ve městě Hatay, při níž přesně rok od otřesů na tragédii vzpomínalo přes deset tisíc lidí. Do řeky házeli na počest obětí karafiáty, zahrál orchestr. Pietní akci provázelo bučení při vystoupení zástupců státu, účastníci volali po rezignacích a vyzývali přítomné vládní představitele, aby se projevů zdrželi, reportuje Reuters.
Přeživší zemětřesení zdůrazňují, že mnoho lidí zemřelo nikoliv kvůli otřesům, ale kvůli pomalé reakci úřadů. „Nikdo při nich nestál, bolest vychází z toho, že jim nikdo nepomohl, že nikdo nevyslyšel jejich hlas,“ říká dle Reuters Merve Gurselová, která při zemětřesení přišla o několik příbuzných.
Vigilie za oběti ničivého zemětřesení
V provincii Malatya místní guvernér rovnou vzpomínkové akce neorganizované úřady raději zakázal – zřejmě právě z obavy z protestů. „Takové zákazy jsou ostudné, je to naše ústavní právo, nikdo nám nezabrání v tom, abychom si tuto katastrofu připomněli,“ cituje opoziční server Duvar šéfa místních školských odborů, který také prohlásil, že zákaz poruší.