Spojené státy si na začátku listopadu vyberou prezidenta. Přesněji řečeno vyberou volitele, kteří později prezidenta skutečně určí. Spletitý volební systém ovlivňuje i federální charakter země, v níž si volební pravidla určuje padesátka států. V některých Američané hlasují poštou už několik týdnů, jinde půjdou osobně k urnám až 5. listopadu. Kromě hlavy státu si vyberou kongresmany či guvernéry.
PŘEHLEDNĚ: Američané volí unikátně
Volby prezidenta a viceprezidenta Spojených států se konají jednou za čtyři roky, vždy první úterý po prvním pondělí v listopadu. Letos toto datum připadá na 5. listopadu. Voliči ale v tento den nevybírají přímo budoucího prezidenta.
Hlasy v každém státě připadnou takzvaným volitelům (electors). Jejich počet je v každém z amerických států odvozen od počtu obyvatel, podobně jako počet kongresmanů. Celkem je ve Spojených státech 538 volitelů, kteří tvoří takzvaný sbor volitelů (electoral college). Ten se sejde během prosince a formálně zvolí prezidenta a viceprezidenta.
Ačkoliv to není dané federální ústavou, volitelé z drtivé většiny států hlasují jednomyslně vždy pro toho kandidáta, který v daném státě získal nejvíce hlasů. Výjimkou jsou státy Nebraska a Maine, kde se jednotlivým kandidátům přidělují volitelé na základě proporčního systému.
Začátkem nového kalendářního roku hlasy volitelů sečte Kongres. Nový prezident je inaugurován 20. ledna. V případě, že tento den připadne na neděli, je inaugurace posunuta na 21. ledna.
Klíčové státy
Jako celek je systém volby amerického prezidenta unikátní v mnoha směrech. Například v posledních týdnech se pozornost kandidátů i médií soustředí obzvláště na hrstku států, které volby rozhodnou, takzvané swing states neboli klíčové státy.
V nich průzkumy předpovídají natolik těsný souboj mezi Donaldem Trumpem a Kamalou Harrisovou, že není možné předem s jistotou odhadnout, kdo má větší šanci získat největší počet hlasů a s ním i volitele daného státu, kteří mohou klání rozhodnout. Právě do klíčových států oba kandidáti soustředí největší úsilí i finanční prostředky.
Podle deníku The Washington Post to bylo dobře patrné během kampaně před prezidentskou volbou v roce 2020, kdy Joe Biden i Donald Trump nejvíce navštívili nejklíčovější státy Pensylvánii a Floridu, které byly nerozhodnuté a zároveň měly poměrně dost volitelů.
Server USA Facts přibližuje, že letos je za klíčové označovaných sedm států: Nevada, Arizona, Wisconsin, Michigan, Pensylvánie, Severní Karolína a Georgia.
Které státy jsou při prezidentských volbách klíčové, se v čase mění. Amerikanisté Jan Beneš a Kryštof Kozák se shodují na tom, že jednou z hlavních příčin jsou demografické změny.
„Mnoho Afroameričanů se například v minulosti přesouvalo do států takzvaného rezavého pásu kolem Velkých jezer. Jde například o Michigan, Ohio, Illionois nebo Iowu. Přicházeli tam za prací i kvůli diskriminaci na jihu. S ústupem průmyslové výroby se ale naopak část vrací zpět kvůli pracovním příležitostem,“ uvedl Beneš z Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Takové přesuny podle něj v některých státech, včetně třeba Severní Karolíny, překreslují mapu volebních preferencí, protože Afroameričané jsou voliči spíše demokratů.
Kryštof Kozák, vedoucí katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, k tomu doplnil, že změna preferencí může přijít i u lidí, kteří v průmyslových oblastech zůstali: „Jsou dynamická, klíčová místa, jako je například Cuyahoga County v Ohiu, průmyslový okres s hutěmi a slévárnami. Tam dlouhou dobu vyhrávali demokraté spříznění s odbory, byla to jejich dlouhodobá bašta. Když tam ale vyhrál před čtyřmi lety Donald Trump, zjistilo se, že jeho narativ o americké zkáze a nebezpečí invaze migrantů je těmto stárnoucím bílým dělníkům bližší než sliby odborů,“ přiblížil Kozák.
Fenomén klíčových států pramení z nastíněného systému volby, kdy nejde o celkový počet získaných hlasů napříč USA, ale důležité pro kandidáta je uspět v dostatečném množství států, aby si zajistil alespoň 270 volitelů. Tento unikátní systém vychází z americké ústavy. Podle Jana Beneše vznikl jako kompromis mezi zastánci přímé a parlamentní volby hlavy státu. U americké veřejnosti si ale velkou oblibu nezískal.
Zejména příznivci nebo členové Demokratické strany se v minulosti už několikrát snažili sbor volitelů zrušit a zavést přímou volbu. Záměr ale pokaždé zablokovali republikánští zákonodárci. Podle Beneše se obávali ohrožení svého postavení na politické scéně: „Republikáni od roku 1989 nevyhráli na počet hlasů, takže systém jde na ruku spíše jim,“ vysvětlil.
(Ne)významná role nezávislých kandidátů
Celkově pak americký politický systém jde na ruku dvěma hlavním stranám – demokratům a republikánům. Jak upozornil Kozák, nezávislí kandidáti zpravidla nehrají v USA významnější roli tak, aby ohrozili souboj demokratického a republikánského kandidáta.
Pokud je ale nezávislý kandidát nebo nominovaný některé třetí strany dostatečně populární, může podle něj přebrat hlasy jednomu z hlavních kandidátů – a to do té míry, že dotčený hlavní kandidát kvůli chybějícím hlasům volby prohraje.
Ralph Nader v roce 2000 v celkovém součtu nezískal ani tři miliony hlasů, klíčovou se ale ukázala být jeho kandidatura pro sčítání na Floridě.
Republikán George W. Bush prohrál celonárodní všeobecné hlasování a větší přízní občanů se mohl chlubit Al Gore. Jenže Bush uzmul více volitelů než Gore, a proto nakonec vyšel ze souboje vítězně. O prezidentu přitom rozhodl rozdíl pouhých 537 hlasů na Floridě. Nader v tomto státě – o nějž se tvrdě bojuje pravidelně, jelikož uspět v něm může jak demokrat, tak republikán – získal přes devadesát tisíc hlasů.
Nader později ve své knize napsal, že podle exit pollů by 38 procent jeho voličů na Floridě v případě, že by nekandidoval, hlasovalo pro Al Gora, zatímco pro Bushe čtvrtina. Pokud by se tak stalo, Gore by na Floridě zvítězil zhruba o třináct tisíc hlasů.
To se stalo například v roce 2000, připomněl Kozák: „Souboj mezi Alem Gorem a Georgem Bushem mladším tehdy byl dost těsný. Bush nakonec vyhrál o pár tisíc hlasů. Říká se tak, že Alu Gorovi prohrál volby kandidát Zelených Ralph Nader. Ten sice získal jen asi 1,4 procent hlasů, ale kdyby nekandidoval, jeho voliči by dali hlasy s největší pravděpodobností právě Alu Gorovi – a tomu by to už na výhru stačilo,“ uzavřel expert.
Volit se může od osmnácti, povinná je registrace
Obecně platí, že podrobnější podmínky voleb stanovuje každý stát sám. Na federální úrovni platí společná podmínka, že mohou volit všichni občané, kteří dosáhnou osmnácti let nejpozději v den voleb. K tomu se musí navíc registrovat jako voliči. Jedinou výjimkou je Severní Dakota, kde se voliči registrovat nemusí.
Volit naopak nemohou lidé pouze s trvalým pobytem, někteří s mentálním postižením, část pachatelů těžkých zločinů nebo obyvatelé nezačleněných teritorií. Neoficiální hlasování na tichomořském ostrově Guam se do řádných voleb nezapočítává a na jeho výsledky se nebere zřetel.
Registrovat se mohou občané Spojených států on-line, e-mailem nebo osobně na volebním úřadě v místě svého bydliště. Všichni, tedy až na rezidenty zmíněné Severní Dakoty, musí do formuláře vyplnit základní osobní údaje. Sedmnáct států k tomu vyžaduje navíc registraci v rámci konkrétní strany, aby mohl zájemce hlasovat už při výběru kandidáta pro finální souboj o Bílý dům.
Úřady v jednotlivých amerických státech mají také pravomoc stanovovat konkrétní termíny pro registraci. Tu musejí mít voliči hotovou někde i pět týdnů před primárkami, což je například případ státu Georgia. Na druhé straně třeba v Coloradu se stačí podle vládního návodu zaregistrovat ještě v den volby.
Volby předem
Ve Spojených státech je možné volit i mimo bydliště, většinou pak i před vyznačeným dnem voleb. Kromě registrace jakožto voličů k tomu občané potřebují získat voličský průkaz.
Ve 47 z padesáti amerických států je možné volit prezidenta předem. Většina z nich pak umožňuje volit týden až padesát dnů před volebním dnem. U Oklahomy, Kentucky, Louisiany a Marylandu je tato lhůta kratší než týden. Vůbec nejpozději, 31. října, bude letos předčasné hlasování zahájeno v Kentucky. To je o 44 dní později než v Pensylvánii, kde korespondenční volbu zahájili už 16. září.
Hlasování předem neumožňují jen státy New Hampshire, Alabama a Mississippi. Ty pouze vydají voličské průkazy, které je možné uplatnit až v řádný den voleb.
Volba poštou
Nastavení konkrétních okolností, za jakých se volby budou konat, je rovněž na jednotlivých státech. Například Kalifornie nebo Illinois mají podmínky podle amerikanisty Beneše nejliberálnější: registrovaným voličům rovnou volební lístky rozešlou poštou a konkrétní způsob volby nechají na nich. Podobný systém mají i další státy, které se ale od sebe odlišují způsobem, jakým ověřují totožnost voliče i samotný akt hlasování.
Kritici korespondenční volby namítají, že tím vzrůstá riziko volebních podvodů a manipulací. Ta může být podle nich způsobena tím, že voliči přijdou volební lístky jen jedné strany. Podle Jana Baneše to není ojedinělý jev: „V americkém systému jsou volební komise často volené nebo nominované. Můžete si tam tak navolit nebo nanominovat čistě jen republikány nebo demokraty, takže obavy z manipulace jsou do jisté míry oprávněné,“ uznal Beneš.
Konkrétním příkladem snahy ovlivnit průběh voleb ve prospěch „svého kandidáta“ může být podle amerikanisty většinově republikánský Texas. Ten má podmínky pro organizaci voleb poměrně přísné. Volit poštou mohou v Texasu jen vojáci, lidé s handicapem nebo žijící v zahraničí. Texas opatření často zdůvodňuje obavami z podvodů, doplnil Beneš, přičemž ale skutečným důvodem je snaha znepřístupnit volby pro voliče demokratů, míní. „Většina případu volebních podvodů tam ale pochází od republikánských voličů,“ dodal amerikanista.
Trumpovy lži a otočka
Korespondenční volbu využili občané Spojených států v rekordních číslech v roce 2020. Poštou nebo předem odvolilo 69 procent hlasujících, připomněla stanice CBS. Tak vysoký počet způsobila opatření spojená s pandemií covidu-19.
Tehdy poražený (a letos opět kandidující) uchazeč o Bílý dům Donald Trump podal posléze řadu žalob na korespondenční volbu, když se snažil zpochybnit výsledky hlasování. Všechna jeho nařčení z podvodu při tomto druhu hlasování se ale prokázala jako nepravdivá a u soudů neuspěla.
Paradoxní podle AP je, že zatímco Trumpova Republikánská strana pokračuje v žalování různých aspektů korespondenční volby před čtyřmi lety i v současnosti, Trump sám svůj přístup k tomuto druhu hlasování významně změnil. Stanice CBS doplňuje, že republikánský kandidát teď na sociálních sítích ujišťuje, že předčasné, korespondenční i standardní hlasování „jsou všechno dobré možnosti“ a vyzývá Američany, aby k volbám přišli.
Rušení místností, zákaz vody i razie
Jak ukazují řádky výše, konkrétní způsob provedení záleží na lokálních pravidlech jednotlivých států. Tamní správy toho podle oslovených amerikanistů využívají ke zvýhodnění své strany a ztížení možnosti volit příznivcům druhého tábora.
Například republikány vedený Texas nedávno snížil počet volebních místností s tím, že jsou moc drahé. „‚Náhodou‘ ale ty zrušené místnosti byly zrovna v místech, která obývají většinou voliči Demokratů, tedy spíše etnické menšiny nebo lidé sociálně slabší,“ upozornil Beneš.
Podle Kryštofa Kozáka je tento skrytě diskriminační scénář k vidění i v dalších jižanských státech ovládaných republikány. Před volebními místnostmi, kterých je nedostatek, v demokratických okrscích se tam v minulosti tvořily dlouhé fronty. Tak tomu bylo například i v Georgii: „Pikantním detailem je, že demokratičtí aktivisté začali rozdávat čekajícím lidem vodu, protože fronty bývají i na dvě hodiny. Soudy a guvernéři to ale zakázali s tím, že to je ovlivňování voleb, korupce,“ připomněl Kozák.
V případě Georgie, která byla většinou spíše čistě republikánská, upozorňuje Beneš na důležitost demografické změny. Do státu poslední dobou podle něj přišel velký počet Afroameričanů a Hispánců, kteří svou demokratickou orientací představují pro republikány politickou hrozbu.
Úřady tak vůči nim používají různé druhy obstrukcí: mezi ně patří třeba snahy o zpochybnění registrace voliče, jeho práva volit nebo i domovní prohlídky, vypočetl Beneš. „Známý je případ razií v domech aktivistů. Policie takto několik hodin prohledávala byt sedmaosmdesátileté Luly Martinezové,“ upozornil Beneš na stále aktuální kauzu kolem dlouholeté aktivistky za práva Američanů s latinskoamerickými kořeny.
Kongresové volby
Ve stejný termín jako prezidenta budou Američané vybírat i členy většiny Kongresu, tedy zákonodárného orgánu USA. Volit budou všechny nové členy Sněmovny reprezentantů a třetinu zákonodárců v Senátu.
Podobně jako počet volitelů prezidenta se i počet kongresmanů odvíjí od počtu obyvatel daného státu. Zákonodárců v dolní komoře Kongresu je celkem 435. Jeden kongresman, volený přímou volbou v jednomandátovém okrsku tak připadá přibližně na něco přes půl milionu obyvatel. Nejpočetnější zastoupení ve Sněmovně reprezentantů (52 členů) tak má nejlidnatější Kalifornie.
Stočlenný americký Senát tvoří oproti tomu vždy dva reprezentanti za každý z padesáti amerických států. Na rozdíl od Sněmovny reprezentantů se také neobměňuje každé dva roky celý, ale jen po třetinách. Letos si tak Američané napříč státy vyberou třiatřicet senátorů ve volbách regulérních a jedno další křeslo obsadí ve volbách doplňovacích.
Ve Sněmovně reprezentantů je od voleb v roce 2022 lehká převaha republikánů. V dolní komoře Kongresu jich je 221, tedy o osm více než demokratů, uvádí agentura Bloomberg.
Volby do Sněmovny reprezentantů se konají vždy jednou za dva roky, tedy v době voleb šéfa Bílého domu a v polovině jeho mandátu amerického prezidenta (takzvané midterms).
V posledních dekádách bylo podle agentury Bloomberg běžné, že midterms vyhrávala zpravidla opoziční strana. Kongresové volby ve stejný termín jako ty prezidentské naopak zpravidla vyhrává strana vítězného kandidáta.
Guvernérské volby ve stínu
Volba nového amerického prezidenta či prezidentky zastiňuje podle Kryštofa Kozáka výběr guvernérů jedenácti amerických států (Utahu, Washingtonu, Montany, Severní Dakoty, Missourri, Indiany, Západní Virginie, Severní Karolíny, Delaware, Vermontu a New Hampshire).
Kandidáty na guvernéry američtí voliči často neznají, uvedl Kozák, a vybírají je tak často podle stranické příslušnosti toho, komu dají hlas v prezidentské volbě. Podobný názor má i autor analýzy serveru Politico, označující „hledání lokální verze Donalda Trumpa“ za hlavní motiv letošního guvernérského klání. Server tím naráží zejména na případ Severní Karolíny (ostře sledované kvůli pozici jednoho z klíčových států), kde republikáni vyslali do boje o stávajícího viceguvernéra Marka Robinsona.
Tomu podle Politica Donald Trump „vydláždil cestu“ k popularitě, čehož Robinson zdatně využívá. Nevybíravě se vyjadřuje o homosexuálech, židech i ženách, vypočítává Politico. Televize WCNC k tomu doplňuje, že Robinson nedávno nechvalně proslul mimo jiné výrokem o postrádání „dob, kdy ženy nemohly volit“.
Pokud je ale uchazeč o post guvernéra mezi obyvateli svého státu populární, může probíhat ovlivňování také opačným směrem. V případě Donalda Trumpa zmínil Kryštof Kozák jako příklad konflikt mezi ním a současným populárním guvernérem státu Georgia Brianem Kempem. Oba politici se před čtyřmi roky ostře nepohodli poté, co Kemp odmítl zpochybnit výsledky posledních amerických voleb. Trump se pak do Kempa navážel a urážel i jeho manželku.
„Najednou teď ale Donald Trump zjistil, že potřebuje podporu v Georgii, která je pro jeho úspěch klíčová. A že kdyby došlo ještě k většímu vyostření sporu, může ho populární guvernér svým vlivem mezi voliči v tomto státě takzvaně potopit,” vysvětlil Kozák. Trump tak svůj přístup ke Kempovi radikálně proměnil, všímá si i agentura AP. Po slovních útocích starých jen pár týdnů poděkoval koncem srpna guvernérovi Georgie za „významnou pomoc a podporu,“ citovala AP.
Načítání...