Před 70 lety se na východním pobřeží Floridy začala psát kapitola dobývání vesmíru – 24. července 1950 byla ze střelnice Eastern Test Range úspěšně vypuštěna raketa Bumper s pořadovým číslem 8 a dokázala uletět přes 300 kilometrů. Z vojenské střelnice se postupem let stal středobod amerického vesmírného programu a celý svět si tuto oblast zapamatoval pod názvem Mys Canaveral.
Před 70 lety vykročili Američané z floridského mysu do vesmíru
Mys Canaveral se společně s kazašským Bajkonurem stal nejznámějším kosmodromem světa. Právě odtud se v roce 1969 vydala k Měsíci posádka Apolla 11, psaly zde svou slavnou i tragickou historii raketoplány a odstartovala tu i éra soukromých vesmírných lodí.
V prvopočátcích přitom nebylo úplně jisté, že Američané začnou své rakety k vesmíru vypravovat právě z této písečné kosy podél floridského pobřeží. Ve „výběrovém řízení“ na vznik nové střelnice figurovala také oblast u města El Cento v jižní Kalifornii a území na tichomořském pobřeží ve státu Washington.
Komise vzniklá při sboru náčelníků štábů se rozhodla pro kalifornskou variantu, ta ale čelila silnému odporu Mexika, protože rakety by létaly přes jeho území. K opuštění záměru postavit střelnici v Kalifornii přispěl také incident z května 1947, kdy po nezdařeném odpalu ze základny White Sands dopadla raketa V-2 kousek od mexického města Juarez.
Mys Canaveral
Volba tedy definitivně padla na Floridu. „Jednou z věcí, která hrála pro Mys Canaveral, bylo samozřejmě to, že když jste chtěli odpalovat z východního pobřeží Floridy rakety, letěly nad oceán, nikoli nad obydlené oblasti. Také je tu spousta ostrůvků, na kterých můžete umístit pozorovací stanice, díky kterým kontrolujete rakety během letu a víte, zda vše probíhá v pořádku,“ říká Roger McCormick z Cape Canaveral Air Force Space & Missile Museum.
Významným faktorem hrajícím ve prospěch floridské kosy je také její blízkost k rovníku. Rakety zde totiž mohou při startu využívat rotaci Země, jejíž rychlost je právě na rovníku nejvyšší. „Start rakety z Mysu Canaveral je tak o něco efektivnější, i vzhledem k potřebnému množství paliva,“ vysvětluje McCormick.
Průlom s německou raketou
Zřízení nové střelnice na Floridě potvrdil svým podpisem prezident Harry Truman 11. května 1949. První stavební práce – budování zpevněné přístupové cesty a prvních ramp pro vypouštění raket, začaly o rok později. Jako první byla v červnu 1950 dokončena rampa číslo 3 určená pro starty raket V-2, které Američané na konci druhé světové války získali v Německu.
Společně s nimi přijel do Spojených států také někdejší mozek německého raketového programu a „otec“ V-2 Wernher von Braun, který později pomohl Američanům vypravit do vesmíru jejich první satelit a díky raketě Saturn také astronauty Apolla 11 na Měsíc.
K raketám V-2 byl v USA přidán druhý stupeň WAC-Corporal, schopný vystoupat do tehdy rekordní výšky 400 kilometrů.
První pokus o start 19. července 1950 ještě skončil neúspěchem, o pět dní později, ve 14:29 GMT, se už ale raketa V-2, označená jako Bumper 8, bez obtíží z odpalovací rampy číslo tři zvedla.
První stupeň rakety se v 16 kilometrech odpojil a následně explodoval, stupeň WAC-Corporal vystoupal dalších 24 kilometrů. Celkem raketa uletěla vzdálenost přes 320 kilometrů. Celá akce byla řízena z provizorního velicího střediska v dřevěném domku vzdáleném pouhých 150 metrů od rampy.
Už v průběhu 50. let začaly na střelnici vznikat další rampy určené zejména pro odpalování balistických střel. Po vzniku Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) v roce 1958 však bylo třeba najít prostory pro nový kosmodrom. Tím se nakonec stal ostrov Merrit na řece Banana River, situovaný mezi mysem Canaveral a floridským pobřežím.
V roce 1962 zde NASA zřídila své operační vesmírné středisko, které dnes nese název prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Zaujímá plochu o rozloze 580 kilometrů čtverečních, na které se nachází přes 700 budov a zařízení a je zde zaměstnáno na 10 tisíc lidí. Nejvýznamnější a také největší budovou střediska je VAB (Vehicle Assembly Building), která je vysoká 160 metrů, její vnitřní objem je přes 3,5 milionu metrů krychlových. Slouží jako raketová montážní hala.
- V letech 1963 až 1973 nesla celá oblast mysu Canaveral název mys Kennedyho. O přejmenování rozhodl prezident Lyndon Johnson na základě žádosti Kennedyho vdovy Jacqueline. JFK byl velkým zastáncem vesmírného výzkumu a zasazoval se o přistání americké posádky na Měsíci. Mys Canaveral navštívil naposledy pouhých šest dní před svou smrtí. I když přejmenování schválily americké úřady, na Floridě vzbudilo odpor a místní zákonodárný sbor v květnu 1973 rozhodl o návratu k původnímu názvu. Jméno prezidenta Kennedyho tak dnes nese pouze Kennedyho vesmírné středisko.
Na území mysu Canaveral a ostrova Merrit vzniklo během desítek let na padesát odpalovacích ramp určených pro různé typy raket. Dnes je v provozu jen hrstka z nich.
Ty nejznámější, označené jako 39A a 39B, leží na ostrově Merrit a v minulosti z nich startovaly mohutné rakety Saturn V s moduly Apollo nebo raketoplány.
Na snímku z roku 1966 je rampa 39A (v pozadí i rampa 39B) na ostrově Merritt
Tragédie na Mysu Canaveral
Ani floridskému kosmodromu se nevyhnuly tragické nehody. V lednu 1967 shořela při přípravě prvního pilotovaného letu projektu Apollo na startovací rampě kabina, v níž zahynuli astronauti Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffee.
Během simulace startu se objevil zkrat na elektrické instalaci, který způsobil požár. Následky byly o to horší, že kabina byla naplněna čistým kyslíkem a nevhodná konstrukce vstupního otvoru lodi neumožňovala rychlou evakuaci posádky.
Havárii Apolla 1 co do počtu obětí překonala 28. ledna 1986 nehoda raketoplánu Challenger. Několikrát odkládaný let skončil po pouhých 73 vteřinách mohutnou explozí, která raketoplán roztrhala na kusy.
Kabina se sedmičlennou posádkou spadla do moře z výšky 14 kilometrů. Velitel Francis Scobee, pilot Michael Smith, palubní specialisté Judith Resniková, Ronald McNair, Allison Onizuka, Gregory Jarvis a učitelka Christa McAuliffeová, která se mise účastnila v rámci snahy NASA přiblížit vesmírný program veřejnosti, neměli šanci na přežití.
Ztroskotání raketoplánu Challenger 28. ledna 1986
O budoucnost postaráno
Po ukončení programu raketoplánů a výrazném seškrtání rozpočtu NASA se provoz na Mysu Canaveral notně zmenšil. Nový impuls však přinesly soukromé společnosti.
Díky jedné z nich zažil letos v květnu kosmodrom další historický milník: dva astronauti NASA využili k cestě na Mezinárodní vesmírnou stanici plavidlo Crew Dragon nesené raketou Falcon 9. Obě vyvinula soukromá společnost SpaceX, která chce do budoucna canaveralských ramp využívat také k letům své kosmické lodi Starship.
Vedle SpaceX podnikatele Elona Muska působí na kosmodromu i další soukromé společnosti. Rampy si zde pronajímají United Launch Alliance nebo Blue Origin vlastněná nejbohatším mužem světa Jeffem Bezosem. Ten loni ohlásil, že jeho společnost hodlá s novým modulem, který právě vyvíjí, přistát do roku 2024 na Měsíci.
Snahu vrátit se na lunární povrch ohlásily i Spojené státy. Viceprezident Mike Pence vyzval NASA, aby do roku 2024 vyslala na Měsíc ženu. Kosmodrom na písečné kose a přilehlém ostrově tak bude nepochybně přitahovat pozornost celého světa i v budoucnu.
