Wernher von Braun

Německá raketová technika představovala od 30. let minulého století absolutní světovou špičku. Není proto divu, že právě raketa německého původu dokázala 3. října 1942 doletět jako první lidský výrobek až na samou hranici vesmíru. Nesporný vědecký a technický úspěch ale dodnes kalí skutečnost, že raketa A-4 tehdy nesloužila k poznávání vesmíru, ale k zabíjení. Stala se totiž Hitlerovou zbraní odplaty číslo dva, známou jako V-2.

Před 70 lety se na východním pobřeží Floridy začala psát kapitola dobývání vesmíru – 24. července 1950 byla ze střelnice Eastern Test Range úspěšně vypuštěna raketa Bumper s pořadovým číslem 8 a dokázala uletět přes 300 kilometrů. Z vojenské střelnice se postupem let stal středobod amerického vesmírného programu a celý svět si tuto oblast zapamatoval pod názvem Mys Canaveral.

Když v druhém dubnovém týdnu v roce 1970 odstartovala posádka kosmické lodi Apollo 13 ke třetí výpravě lidí na Měsíc, bylo znát, že zájem o jejich cestu je ve společnosti mnohem menší než před devíti měsíci. Dostavil se známý efekt, že nejen opakovaný vtip přestává být tím, čím byl napoprvé, píše expert na kosmický výzkum Jan Kolář.

Jednou z hlavních osob amerického projektu Apollo byl Wernher von Braun, německý konstruktér, který byl za války členem SS a NSDAP. Později se tento architekt střel V-2, které pustošily Londýn, stal jedním z otců amerického programu cesty lidské posádky na Měsíc.